Stačí, že jste mladí, a musím vás mít rád

Vydání: 2007/5 Rozkrájet se pro druhé?, 29.1.2007, Autor: Karolína Peroutková

Ve své pracovně v pražském arcibiskupském paláci má na sekretáři postavenou jednoduchou papírovou maketu chalupy. Je celá polepená fotografiemi přátel, se kterými kdysi dávno „chaloupky“, tj. letní salesiánské tábory pro mládež, organizoval. Dodnes je mezi mladými lidmi znám spíš jako Kája než jako Mons. Karel Herbst – světící biskup pražský.

Existuje nějaký rozdíl mezi Kájou a biskupem Karlem Herbstem? Čím jste raději?

Když jsem se stal knězem, bylo mi skoro třicet. Teprve tehdy jsem si kladl otázku, čím prospět mladým lidem, jak jim pomáhat. Za vlády komunistů byl ten problém naléhavý dvojnásobně. Přišel jsem o státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti (poněvadž při čtení vánočního pastýřského listu vynechal větu o tom, že oslavíme 30. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou, pozn. red.) a Bůh tomu chtěl, že jsem se spřátelil se salesiány. Měl jsem silnou motivaci a reálné možnosti dělat něco pro mládež. Pro mladé lidi jsem byl Kája a myslím, že jsem pro ně Kájou zůstal, i když jsem se stal v Praze světícím biskupem. Kontakty jsme nepřerušili, s mladými jsem stále velmi rád, s nimi pookřeji. Na otázku, čím jsem víc rád, odpovídat raději nebudu, člověk si nesmí moc vybírat.

Kde mezi mladými dnes působíte?
S mládeží se setkávám především v diecézním centru Nazaret v Praze – Kunraticích. Ale pastoraci mládeže už nedělám jako správný salesián – ten si vezme tepláky, mičudu a jde s kluky na hřiště. V mých šedesáti letech už to na fotbal nevypadá.

Uměl jste hrát dobře fotbal?
To bych netvrdil, ale hrál jsem ho rád. Každý salesián hraje fotbal. Patří to k salesiánskému charismatu, být na hřišti s ostatními, Jan Bosco to také tak prožíval. Salesián totiž není dohlížitel, který chodí za lajnou a dívá se, jak kluci hrají, okřikuje a napomíná. Hraje s nimi, a tak se stává především jejich kamarádem a bratrem.

Zakladatel salesiánů Jan Bokco znal tehdejšího mladého člověka, dokázal mu pomoci. Obstál by i v dnešní době?
Určitě. Jeho životní nasměrování a nasazení, které bylo záležitostí srdce, by i dnes bylo stejné. Nenabízel by pomoc abstraktní (vznešená hesla a ideje) ale zcela konkrétní věci: svůj čas, své peníze (pokud je měl), zázemí pro druhé, někdy i domov. Jan Bosco si počínal spíš jako praktická máma, ne jako filozofující táta. Máma se rozhlédne a vidí, že děti ještě nejedly, musejí někde spát – a s tím souvisí potřeba zařídit mnoho praktických věcí.

Umíte totéž?
Některé věci napoví srdce, jiné si musíte osvojit. Nabízet někomu pobyt na chaloupce vždy znamenalo, že musíte připravit nějaký program, který by měl i duchovní rozměr. Úspěch není dílem jednotlivce – na každé chaloupce byl malý tým, který se o svěřené staral.
Vzpomínám na některé věci... Na chaloupkách byl třeba problémem dlouhotrvající déšť. Chlapcům jsme museli vysvětlovat, že není umění děkovat Pánu Bohu za slunce, radost, dobrou náladu a tak dále. Bohu přece děkujeme za všechno. Jeden chlapec to pochopil po svém – celý den pršelo a on se večer modlil: „Díky Pane za dnešní den a dej, ať jsou takové i ostatní.“ Soused se polekal a vykřikl: „Bože, to né!“

Může se dobrým vychovatelem stát každý?
To nemohu tvrdit. Mnozí lidé vám řeknou, že je to nepřitahuje, že je to nebaví, že budou raději dělat něco jiného. Museli by se do toho nutit. Salesián je s mladými lidmi rád. Necítí se mezi nimi jako člověk najatý za mzdu, naopak, raduje se z darů, které mladí lidé mají, obvykle je s nimi veselo. Není pro něj obtížné mít je rád a vycházet jim vstříc.
Je jisté, že svatý Jan Bosco měl k výchově mimořádný dar od Pána Boha. Řídil se heslem: Stačí, že jste mladí, a musím vás mít rád. Každý otec, který vychovává své děti, dobře ví, že to dá zabrat. Jan Bosco si jich vzal pod střechu svého domu na čtyři sta. Byl schopen jít a žebrat pro ně, aby jim nic nescházelo. Byl knězem, řeholníkem a duchovním otcem, ale také starostlivým a odpovědným taťkou, který sleduje budoucnost svých svěřenců zcela realisticky.

Je cílem salesiánů bojovat o mladého člověka v konkurenci jiných organizací, nebo nechávají mladé, aby si je nacházeli sami?
Mladí přicházejí sami. Nabídek není tolik, abychom se museli s jinými organizacemi o mladé přetahovat. K salesiánům přichází věřící mládež, s tou se setkáváme v kostele, v klubovně, ale také nevěřící děti z ulice, s těmi zase spíše na hřišti, v oratoři, pochopitelně někdy s nevysloveným přáním, aby aspoň někteří z nich poznali Pána Ježíše, svátost křtu a prožili život jako křesťané. Ale nesmíme se tím nechat omezovat. Důležité je, že se žádné bariéry nestaví, každý má mít pocit domova, může přijít a v oratoři na něj čeká někdo, kdo mu řekne: „Ahoj, to je dobře, že jsi přišel.“

V rozhovoru pro pořad Českého rozhlasu Host do domu jste řekl, že mladé lidi stále obdivujete. Proč?
To je salesiánské! Jsou nezkušení, zranitelní, ale mladí! Mají život před sebou, proto jsou nabídkám života otevření. Radostnost bývá jejich devízou. Salesiáni vědí, že všechno lze pokazit, přijdou-li ke slovu drogy, alkohol a podobně. Proto je důležité nabízet pomocnou ruku, nasměrovat je a radovat se z dobrých kroků. Dítě, z něhož vyroste zodpovědný člověk, který nechce sobecky žít pro sebe, umí se postavit do života, bývá chloubou a vizitkou svých rodičů. Taková „investice“ se vyplatí a působí velkou radost nejen vychovatelům, ale celému okolí.

Máte nějakou osobní, hluboce zažitou životní zkušenost, kterou se snažíte mladým lidem při jejich výchově předat?
Když si vzpomenu na svou maminku a položím si otázku, co podstatného mi předala, odpověď je jednoznačná. Dala mi dobrý příklad. Podstata výchovy a předávání hodnot spočívá právě v tom: dát dobrý příklad. Lásku k těm, o které se staráte, nemůžete nafilmovat. Kdo je milován, cítí to a nemůže to přehlédnout. Proto Jan Bosco říkával: nejen že je máte rádi, ale oni musí cítit, že je máte rádi. Kde rodiče šetří láskou a časem věnovaným svým dětem, dostávají se s výchovou svých ratolestí na tenký led. Nedostatek rodičovské lásky prakticky nelze nahradit. Příklad Jana Boska svědčí ale o tom, že zázraky jsou možné.

Při vašem biskupském svěcení postávalo před katedrálou mnoho vašich kamarádů s nejrůznějšími transparenty a nápisy – stálo na nich například: „Moudrá rada papeže – svěřit Pákám otěže“ nebo: „Kájo, nezblbni“...
To nesmíte brát příliš vážně. Někdo si to chtěl užít po svém a pobavit se na můj účet. Byly to nápady Starých Pák. Staré Páky jsou právě ti, kteří byli kdysi jako kluci na chaloupkách. Dnes mají kolem čtyřicítky, rodinu a děti, některé už docela odrostlé, každý rok se ale společně sejdeme. V ten den se mohli zviditelnit. Radost k životu patří, ale jestli měl skutečnou radost ten, koho se to týkalo, tedy já, to je otázka.

Vaše komunita nyní slaví 80 let od příchodu prvního salesiána Ignáce Stuchlého do Česka. Co se českým salesiánům za tu dobu podařilo?
Ignác Stuchlý, který měl přezdívku Staříček, protože do Čech přišel jako 58letý kněz, přivedl na Moravu salesiány v roce 1927. Koupil dům ve Fryštáku u Zlína, ten je kolébkou salesiánského díla u nás. Salesiáni rozvíjeli své dílo v Čechách deset let, pak vypukla druhá světová válka, která přinesla likvidaci mnohého. Po válce se salesiáni znovu nadechli, ale velmi brzy přišel komunismus, který bořil daleko důsledněji. Je známé, jak dopadl Štěpán Trochta, v kriminále skončili i mnozí další... Salesiáni ale nikdy neskládali ruce do klína a nepatřili mezi ty, kteří by ze strachu z represí ustali ve své činnosti. Když se po roce 1968 ukázalo, že nelze čekat na lepší časy, kdo mohl, přiložil ruku k dílu. Tehdejší provinciál P. Míša říkal: „Nebudeme čekat, nemuseli bychom se dočkat.“ Proto paradoxně po roce 1968 začalo salesiánské dílo opět růst.

Dnes je salesiánů asi 180, své domy a oratoře máme ve všech diecézích, jednu komunitu také v Bulharsku.
Co se salesiánům za tu dobu podařilo, by měli vyhodnotit spíš ti, kterým kontakt s nimi prospěl, pomohl jim na cestě vzhůru, lidsky i duchovně. Není jich málo, jsou to salesiánští spolupracovníci, Staré Páky (tedy ti lidé s transparenty při mém biskupském svěcení – u salesiánů se naučili být „odvázaní“ a to jim zůstalo) a především všichni ti, kteří prošli jejich oratořemi, farnostmi a tak dále. Platí ale, že dobré dílo se chválí samo, na ničem si člověk nesmí zakládat.

Čím a kdy se podle vás salesiáni nejvíc zapsali do dějin české církve?
Zapisovat se do dějin (a to i církevních) není třeba. Mnozí takříkajíc vstupují do dějin proto, že zaujali nějaké významné postavení, že se o nich ví. Před Bohem to ovšem nemusí znamenat nic. Jak se zapsala do dějin moje maminka? Nijak. A přece každý den beru z jejího odkazu, z jejího příkladu a děkuji Bohu, že jsem takovou mámu měl. Pro život to má cenu zlata.
Které dílo stojí na osobní oběti, ať už to byly kříže svatého Jana Boska či utrpení kardinála Štěpána Trochty a mnoha dalších spolubratrů, má naději přežít. Kde je setba krve mučedníků, bývají pevné základy, na kterých lze stavět. Je to spojeno s prosbou, abychom si moudře počínali a dílu pracně budovanému neškodili. 
 

Mons. Karel Herbst SDB, narozen 6. 11. 1943 v Praze. Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích absolvoval v letech 1968 – 1973. Působil jako kaplan v Mariánských Lázních, později na Svaté Hoře u Příbrami. Zde mu byl v lednu 1975 odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. Pracoval v podniku „Úklid“ jako čistič výkladních skříní, mj. také s dnešním kardinálem Miloslavem Vlkem. 11. září 1976 složil věčné sliby jako salesián Dona Boska. Tajně pracoval s mládeží, především formou „chaloupkového“ apoštolátu. V září 1986 mu byl Státní bezpečností vrácen souhlas k výkonu duchovenské činnosti, působil jako administrátor farnosti ve Starém Sedlišti, ve Všetatech, později jako ředitel komunity v Praze – Kobylisích. V rámci salesiánské provincie plnil funkci delegáta pro formaci, později pak z pověření kardinála Vlka spirituála v pražském arcibiskupském semináři. Pobýval také v salesiánské komunitě ve Fryštáku u Zlína. Světícím biskupem pražské římskokatolické arcidiecéze byl ustanoven 6. dubna 2002.



Salesiánská internetová soutěž
Internetová soutěž k 80. výročí příchodu salesiánů do Česka začíná 31. ledna. Je určena především dětem a mladým lidem od 10 do 30 let. Klání proběhne formou kvízu ve třech kolech, z nichž každé bude trvat jeden měsíc. Ve čtvrtém kole se šedesátka nejúspěšnějších soutěžících utká v květnu v salesiánském středisku v Pardubicích. Všechny kvízové otázky se budou týkat salesiánů, misií, sv. Jana Boska, salesiánských svatých aj. Hraje se o ceny v hodnotě 150 000 korun (kolo, fotoaparáty, mp3 přehrávače, hi-fi minivěž, notebook, GPS navigace, knihy, trička, kšiltovky...). Bližší informace k soutěži lze nalézt na www.janbosko.cz, kde se také bude celá soutěž odehrávat.
(mach)


Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay