Stačí dva metry čtvereční na podlaze

Vydání: 2014/48 Kardinál Meisner popřál katedrále, 25.11.2014, Autor: Kateřina Šťastná

Až třicet tisíc mladých se chystá přijet koncem roku do Prahy na Evropské setkání mladých pořádané komunitou Taizé. Povídali jsme si s bratrem Markem, Polákem, jenž žije v Taizé sedmatřicet let a účastnil se zatím všech proběhlých setkání.
 
 
Bratr Marek v centru příprav evropského setkání Taizé v pražském Kafkově domě. Snímek Aleš Masner
 
Od září jste v Česku a připravujete zde setkání. Co se za tu dobu povedlo?
 
Podařilo se zorganizovat centrum příprav v domě Franze Kafky u Staroměstského náměstí. Zde přijímáme lidi, kteří sem přicházejí. Dvakrát denně se tu pro všechny konají společné modlitby s bratry z Taizé. Navázali jsme kontakt skoro se všemi farnostmi a sbory v Praze a okolí, s vedením měst, úřady a službami. V sedmdesáti z nich už jsou přípravné týmy a společně přemýšlíme o jejich ranním programu setkání. Pokračujeme v jednání s dopravními podniky, aby se po dobu setkání zlepšila přeprava mladých lidí po Praze.
 
Poprvé se s účastníky setkáme 29. prosince ráno na výstavišti v Letňanech a v několika školách v centru, kde dostanou základní informace a materiály pro setkání, program, mapu, jízdenku na hromadnou dopravu, stravenky atd. Zároveň tam dostanou adresu farnosti nebo sboru, který je bude hostit.
 
Která část programu bude ve farnostech a která bude společná?
 
Dopoledne budou účastníci vždy ve farnostech a odpoledne odjedou do centra Prahy na společné modlitby a workshopy. Večer se budeme společně modlit současně na výstavišti v Letňanech a ve svatovítské katedrále. Před ní bude také vydávána večeře a balíček s obědem na příští den. Na Silvestra večer se účastníci vrátí do farností, kde se od 23 hodin budou modlit za pokoj a vítat nový rok.
 
Jsou Češi ochotní ubytovat někoho, koho neznají? Je dostatek hostitelských rodin?
 
Potřebujeme opravdu mnoho lidí a rodin, které by byly ochotné přijmout zájemce do svých domovů – poskytnout střechu nad hlavou, dobré srdce, otevřenost, pohostinnost. Blízký kontakt s lidmi přináší překročení všednosti a stereotypu. Mladí lidé přitom neočekávají moc – potřebují jen dva metry čtvereční na zemi. Mají spacáky, karimatky, stačí jim jen dát snídani, případně je na Nový rok pozvat na oběd. Ochotné rodiny stále ještě sháníme.
 
Podobná setkání pořádá Taizé každoročně již od roku 1978, takže už máte jistou praxi. Přesto – co je na tom všem nejnáročnější?
 
Bude to už 37. setkání, takže máme zkušenosti a nápady, jak vše organizovat. Na druhé straně je každé setkání jiné, nikdy předem nevíme, jak dopadne. Například v Praze jsme už podruhé, ale Praha v roce 2014 je úplně jiné město, než byla v roce 1990, kdy tu setkání Taizé proběhlo poprvé. Pocházím z Polska a také jsem žil v komunismu, takže vím, jaká situace u vás vládla před revolucí. Rok 1990 byl rokem velké radosti, nadšení, překvapení, že máme svobodu. Nebyl problém, na čem spíme nebo kde se modlíme. Vše bylo velmi jednoduché, protože ještě nebyly možnosti, jak setkání připravit lépe. Teď je to jiné. Kdosi z mladých lidí mi nedávno řekl, že někteří začínají být svobodou unaveni.
 
O Češích se hovoří jako o nejateističtějším národu Evropy. Jak to vidíte vy?
 
To slyšíme často, ale nevěříme tomu. Jsme v kontaktu s mladými lidmi, nejen s těmi, kteří jsou věřící. Češi jsou velmi čestní, mají srdce na pravém místě, jsou vnímaví pro krásu a vyšší hodnoty. To znamená, že jsou na cestě, která vede k Bohu. My na setkání zveme všechny, i nevěřící. I do samotného Taizé přijíždějí lidé, kteří říkají, že jsou nevěřící. Často jezdí se svými věřícími kamarády. Mají zkušenost, že v Taizé je každý přijímán a vítán. Oni hledají pravdu, smysl života. A setkání, kde jim někdo naslouchá a oni sami mohou naslouchat druhým, jim pomáhá pokračovat v hledání – a často také nacházet to podstatné.
 
O Evropském setkání mladých se hovoří jako o Pouti důvěry. Co to má signalizovat?
 
Dnes jsou vztahy mezi lidmi narušené, ale člověk bez dobrých vztahů, bez důvěry nemůže růst. Je zraněný. Důvěra je pro člověka a jeho zdravý vývoj něco naprosto základního. Pro nás znamená Pouť důvěry obrácení se k tomu, kdo má důvěru v nás a nikdy ji neztratí. Naplněni touto jeho důvěrou ji pak můžeme předávat dál. Taizé je stranou velkých měst, je to tam velmi jednoduché, spí se na tvrdém, jí se pod širým nebem – a přesto za námi mladí lidé přijíždějí a cítí se tam dobře, protože jsou přijímáni s důvěrou. To byla také hlavní myšlenka našeho zakladatele.
 
Jak staří lidé na setkání přijíždějí?
 
Jsou to lidé většinou ve věku 18–35 let. V angličtině je pro ně termín „young adults“, mladí dospělí. Mohou přijíždět i mladší, šestnáctiletí, ale ti většinou přijíždějí s někým starším.
 
Bratři v Taizé si zakládají na tom, že se živí prací. Jakou?
 
V komunitě vyznačuje rytmus života modlitba – ráno, v poledne a večer se setkáváme v kostele ke společnému díkůvzdání. Máme ateliér, keramickou dílnu, kde pracuje hodně bratří a kde děláme třeba smaltové křížky, přívěsky, někteří bratři píší, jiní malují. To všechno dohromady dá výdělek, z něhož žijeme. Ale velkou část našeho dne tvoří setkávání s mladými. Jak žijeme, ukazuje také výstava v našem pražském přípravném centru.
 
Jak jste se doslechl o Taizé vy sám?
 
Už v dobách mých studií, koncem šedesátých let, fungovalo v Polsku společenství studentů, kteří se zajímali o ekumenismus. Znali jsme komunitu Taizé a snažili se žít podle jejích pravidel. Když v roce 1971 přijel do Polska z Taizé první bratr, byl překvapený, že i za „železnou oponou“ mladí lidé jejich komunitu znají. Udržovali jsme s ním kontakt. Tehdy ještě nebylo možné tak snadno vycestovat, ale mně se to podařilo a v roce 1972 jsem se do Taizé podíval. V roce 1975 jsem tam byl podruhé – a to už jsem se ptal, zda by mě přijali. Než jsem dostal pas a vízum, trvalo to docela dlouho. Mezitím jsem dokončil studium a několik let pracoval. Do komunity jsem vstoupil v roce 1977.
 
Komunita je ekumenická. Co to znamená pro její fungování?
 
Když vstupujeme do komunity, musíme se rozhodnout přijmout toho druhého s jeho zkušeností víry, s jeho tradicí, s tím, co je všeobecné. To byla myšlenka bratra Rogera, že tímto způsobem budeme připravovat cestu smíření křesťanů: každý zůstane věrný své církvi a tradici, ale obdarujeme se zároveň tím, co je důležité u druhých. A vidíme, že je to možné, že nás toho víc spojuje, než rozděluje. Třikrát denně se všichni scházíme ke společné modlitbě a vrcholem týdne je nedělní eucharistie pro všechny. Mezi bratřími jsou tři kněží, kteří i během týdne slouží mši svatou, takže kdo chce, může se zúčastnit. Ale v neděli se setkáváme všichni společně.
 
Pro Taizé jsou charakteristické zpěvy. Jak vznikají? Skládá je stále někdo?
 
Na začátku se zpívalo francouzsky, protože bratři mluvili tímto jazykem. Když začali do Taizé přijíždět mladí lidé, bylo to velké překvapení a nebyli jsme na ně připraveni. Ale přišli jsme na to, že opakované zpěvy jim pomohou lépe se soustředit na modlitbu. Navázali jsme kontakt s francouzským skladatelem Jacquesem Berthierem, který pak složil ty nejznámější zpěvy. V současné době někteří bratři komponují ve stejném duchu nové. Postupně jsme totiž zjistili, že se můžeme takto modlit i my.

 

Evropské setkání mladých se bude konat od 29. prosince 2014 do 2. ledna 2015 v Praze a jejím okolí. První pražské setkání se uskutečnilo před čtyřiadvaceti lety. Mladí lidé z celé Evropy se s bratřími z komunity Taizé takto scházejí již od roku 1978. V minulosti proběhla setkání například ve Štrasburku, Římě, Londýně, Paříži, Bruselu, Varšavě, Vídni, Budapešti, Barceloně, Ženevě nebo v Lisabonu. Místo příštího setkání oznámí v Praze představený komunity Taizé bratr Alois. Více informací najdete na www.taizepraha.cz a na www.taize.fr.
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory

Diskuse

Přemýšlím, humila 30.11.2014 00:42

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 39 20. – 26. září 2016

Otázka sv. Václava: Kam patříme?

Národní svatováclavskou pouť slavíme letos v situaci, která vyvolává množství zásadních otázek. Svátek sv. Václava se tak může stát příležitostí, abychom se opět…

celý článek


Chudý vedle tebe je pro tebe darem

Úryvek z Lukášova evangelia (16,19-31), který uslyšíme v neděli v kostele, před nás klade znepokojivou otázku: Kolik se toho vlastně po dvou tisíciletích na světě změnilo?…

celý článek


Strach je jako cit v prstech...

Citát Jana Wericha použitý v titulku přesně vystihuje podstatu této „nelibé emoce“, kterou dnes a denně v různé podobě zažívá většina z nás. Psychoterapeuta JAKUBA…

celý článek


Tisíce žáků porovnají své znalosti Bible

Mnoho školáků si bude letos lámat hlavu i nad otázkami z Písma svatého. Test čeká do konce října na ty, kdo se zúčastní celostátní soutěže Bible a my. Loni se zapojilo…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay