Sprejeři a Igor Korpaczewski

Vydání: 2008/21 O důležitých životních okamžicích, 20.5.2008, Autor: Václav Sokol

Příloha: Perspektivy

Málokdy máme pochopení pro mladíky, kteří barvami ve sprejích malují na zdi těžko pochopitelné klikyháky. Často jde o názvy hudebních skupin, někdy o drzé vandalství. Ale „sprejeři“ jsou, tak jako ostatní lidé, velmi různí. Na předměstích, hlavně okolo dopravních cest, vznikají na rozlehlých betonových plochách místa pro seberealizaci, ale i pro oslovení druhých – rodí se tu prostor pro umění: v Praze okolo mostu pod Barrandovem a v sousedství dráhy ke Smíchovskému nádraží. Díla jednotlivých psavců, umělců, na sebe těsně navazují a tvoří pestrobarevný celek. Někdo umí více, jiný dobře využije konkrétního místa, ale je to umění živé, vznikající z vnitřní potřeby, nikdo nezaplatí malířům – ti naopak musí spěchat, aby nebyli přistiženi. Spěch patří k současnému životu a malba gesty se ostatně ani nedá dělat pomalu. Před Smíchovem, proti lihovaru stojí mezi kolejemi dvoupatrová tovární budova ve stylu rakouského železničního empíru. Neslouží už původnímu účelu, na zelenavě natřené fasádě visí na hácích dvě červená auta z plastu jako dobytčata na jatkách. Dílo Davida Černého, který kdysi růžovou barvou znectil pomník ruského tanku, značí, že v objektu je galerie současného umění. Vstoupíme a vidíme instalaci velkých obrazů, namalovaných na zdi. Jsou malovány podobnými gesty jako malují sprejeři na pilířích blízkého mostu, ale rozdíl je výrazný. Jde o malbu dovednou a kultivovanou, malíř umí kreslit i malovat, cítí barvu a „sedí mu“ velké formáty, které se hodí do drsně neuhlazených továrních prostor. Autorem je Igor Korpaczewski, asistent profesora Jiřího Sopka na Akademii výtvarných umění v Praze. Divák brzy poznává, že výstava o něčem mluví a svědčí, a i když čtení není snadné, vtahuje do děje i problému. Několika velkým místnostem dominují části figur: pod nápisem WAKE UP! (probuďte se!) spí muž, vedle letí tryskáč, v sousední místnosti plačící dívka v živých barvách s nalepenou polystyrénovou slzou. V dalším sále hlava modlícího se letce a obraz atomového výbuchu, v tmavém koutě zaparkovaná dodávka, na černé stěně promítané video nejasného úběžníku někam nahoru. U nás jde o galerii neobvyklou, ale živost a nemuzeálnost umění rozhodně svědčí. Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 12 19. – 25. března 2019

Biskupové se modlili na poušti

Minulý týden prožili čeští a moravští biskupové duchovní cvičení v Izraeli, modlili se na poušti i u Božího hrobu. Tento týden pokračují v Jeruzalémě plenárním zasedáním.

celý článek


Abychom se naučili správně rozlišovat

Několika osobností jsme se zeptali, co jim pomáhá, aby slyšeli hlas svého svědomí, a jak v tom sami podporují druhé.

celý článek


Křesťan v rozbouřených časech

Žijeme ve zvláštní době. Všechno se zdá být v pohybu. Jsme vystaveni záplavě obrazů, slov a zpráv. Překotné tempo změn strhává staré jistoty dravým proudem pádícího…

celý článek


Práci mezi Romy bych neměnil

Romské poutě nebo živelné modlitby chval – to si představíme, když se řekne „pastorace Romů“. Na východě Slovenska, kde Romové tvoří až polovinu obyvatelstva a…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay