Spravedlnost dosáhla jen na někoho

Vydání: 2008/31 Olympiáda: nejen sport, i politika, 28.7.2008, Autor: Jaroslav Šebek

Po dvanácti letech skrývání byl minulý týden zatčen Radovan Karadžič, jeden z hlavních strůjců válečných hrůz v bývalé Jugoslávii. Je to nepochybně zadostiučinění pro tisíce obětí. Řada dalších prominentů s rukama od krve však spravedlnosti stále uniká, a to nejen na Balkáně, ale i v dalších koutech světa.

Na veliké obtíže naráželo však i úsilí potrestat válečné zločiny už po druhé světové válce, přestože vůle po potrestání nositelů hnědého teroru byla alespoň zpočátku zřejmá. Krátce po jejím skončení proběhly vedle Norimberského procesu desítky dalších, kde padly rozsudky smrti i vysoké tresty odnětí svobody. Na mnohé viníky však soudy nedosáhly. Shodou okolností se před několika dny objevila zpráva, že se podařilo zjistit pravděpodobný úkryt Ariberta Heima (1914), přezdívaného kvůli jeho nelidským pokusům na vězních koncentračního tábora Mauthausen „Doktor Smrt“. Podle zveřejněných informací má údajně žít v jižním Chile. Stejně jako on unikla poválečnému účtování i řada dalších. Otázka potrestání aktérů nacistických zvěrstev se dostala do popředí znovu začátkem 60. let, kdy se ukázalo, že mnozí z nich si budovali kariéru jako ctihodní podnikatelé, právníci nebo lékaři. Následné procesy, především s vůdčím organizátorem holokaustu Eichmannem a dozorci koncentračních táborů, otevřely dveře k probouzení historické paměti. Zejména v Německu se děti začaly ptát: „A co jsi, tati, tehdy dělal ty?“

ESESÁCI ZAOPATŘENI I PO VÁLCE
Se stále větším odstupem od posledních válečných výstřelů se většina případů dopadených zločinců dostává pod drobnohled sdělovacích prostředků. Zájem o každý takový případ ovšem není jen samoúčelnou senzací, ale může rozšířit poznání o době, kdy se tyto události odehrály. Badatelé po roce 1989 navíc zjišťují i podrobnosti o poválečných útěcích Hitlerových prominentů, v nichž byly vedle organizací bývalých nacistů a jejich sympatizantů často zapleteny východní i západní tajné služby. V budování sítě pro nacistické uprchlíky sehráli určitou roli i někteří církevní představitelé, například rakouský biskup v Římě Alois Hudal (1885–1963), který pomáhal i příslušníkům SS, spoluodpovědným za masové vraždy.
Na pořad dne se po mnoha desetiletích dostává také závažný etický problém. Pachatelé se totiž měli po válce často lépe než ti, které pronásledovali. Tento fakt připomněl i příběh Franzisky Jägerstätterové, vdovy po hrdinovi protinacistického odporu, který byl loni blahořečen. Zatímco se dlouho marně domáhala materiální podpory, někteří esesáci získávali v Rakousku nárok na finanční rentu. Tato morální dilemata se však týkají i éry komunistického bezpráví. Lidé věznění v lágrech zažívali spolu s rodinami šikanu a ústrky i dlouho po propuštění. Funkcionáři KSČ a členové StB naproti tomu většinou ušli trestu a žijí jako spokojení důchodci. Stranou veřejné pozornosti by tak neměl zůstat osud obětí, a to jak těch minulých, tak těch, které si své tragédie prožily nedávno nebo je prožívají i teď, mnohdy nepříliš daleko od našich domovů.



PŘÍPAD RADOVAN KARADŽIČ
Narodil se v červnu 1945 v Černé Hoře. Otec byl za druhé světové války činný v jednotkách tzv. četniků, pověstných polovojenských oddílů, jež se za války dopouštěly zločinů na nesrbském obyvatelstvu. Od patnácti let žil v Sarajevu, kde pracoval jako psychiatr. Vedle toho skládal básně a psal knížky pro děti. Všeobecnou známost světové veřejnosti mu však přinesly politické aktivity během rozpadu Jugoslávie. Tehdy se stal vůdcem bosenských Srbů. Nechal obléhat a ostřelovat Sarajevo, vydával rozkazy k etnickým čistkám. Válka v Bosně a Hercegovině si za tři roky trvání vyžádala minimálně sto tisíc životů. Společně s generálem Mladičem, který je na útěku, nese také odpovědnost za největší masakr na evropském území od konce druhé světové války. Srbské oddíly při něm ve Srebrenici povraždily v létě 1995 osm tisíc bosenských mužů a chlapců, převážně muslimů. Po skončení války se za pomoci svých příznivců skrýval – naposledy se živil jako léčitel na soukromé klinice v Bělehradě, kde byl také dopaden. Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Zahraniční, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay