Společně cestou smíření

Vydání: 2017/43 Sezóna „troubených“ mší, 24.10.2017

Od oné události uplynulo 500 let. V saském Wittenberku tehdy ještě augustiniánský mnich Martin Luther uveřejnil 95 tezí proti odpustkům. Stalo se tak 31. října 1517. Tímto datem je také zpravidla označován počátek reformace.


Lutherova socha před znovupostaveným chrámem Panny Marie v Drážďanech. Snímek Wikimedia

V dnešním tématu bychom chtěli přiblížit klíčové okamžiky západního křesťanství, které předznamenaly dlouhá staletí spolužití i sporů nositelů Kristova jména. Církevní historik Tomáš Petráček si všímá toho, že i když reformace nespadla z „čistého nebe“, přesto se evropské dějiny mohly ubírat i jinou cestou.

Lutherovu osobnost pak nahlížíme očima katolického i evangelického teologa – a jejich pohledy se spíš doplňují, než vyvracejí. To by asi ještě před sto lety nebylo možné. Stejně tak by tehdy nemohla zaznít ani následující slova papeže Františka z luteránské katedrály v Lundu během jeho loňské návštěvy Švédska: „Vydali jsme se společně – katolíci a luteráni – cestou smíření… Máme možnost napravit ústřední moment svých dějin překonáním kontroverzí a nepochopení, které nám často brání vzájemně si rozumět.“

Na cestě k hlubšímu vzájemnému porozumění, aniž bychom se jedni či druzí vzdávali své vlastní identity, patří i odstraňování různých předsudků či jednostranných výkladů. Na katolické straně k nim patřilo například ztotožňování reformace s „obrazoborectvím“. Podle historika umění Jana Royta ale Luther obrazoborcem nebyl. „Podobně jako sv. Řehoř Veliký věřil v didaktickou funkci obrazu, v to, že obraz je Písmo laiků. Když jeden z Lutherových současníků reformátor Andreas Rudolf Bodenstein (zvaný Karlstadt) nechal zničit výzdobu kostelů ve Wittenberku, Luther ho za to velmi kritizoval. Sám se stavěl proti úctě k milostným a zázračným obrazům a sochám, k nimž putovaly davy poutníků s vírou v uzdravení. Konkrétně šlo o kritiku poutí k milostné soše Krásné Panny Marie v Řezně,“ upřesňuje Royt a v rozhovoru celé téma dále rozvíjí.

Nebo kdo z katolíků ví, jak luterská reformace například nahlížela na úctu ke světcům? „Luteráni věřili ve společenství svatých, avšak odmítali jejich funkci jako přímluvců u Hospodina. Pannu Marii ctili jako Bohorodičku, ale nevěřili v ni jako prostřednici a orodovnici. Na oltářích v luterských sborech nacházíme běžně postavy ze Starého a Nového zákona,“ vysvětluje Jan Royt.

Na závěr si všímáme jedné sympatické ekumenické snahy přeměnit symbolické místo rozdělení českých katolíků a evangelíků na místo smíření a naděje. Letos v poutním areálu na Bílé hoře proběhne tato ekumenická bohoslužba v neděli 5. listopadu od 17 hodin za účasti biskupa Františka Radkovského a prvního tajemníka synodního seniora Českobratrské církve evangelické Pavla Pokorného. Jako výchozí text byl v tomto jubilejním roce vybrán právě Lutherův komentář k Mariině chvalozpěvu.

Dvoustranu připravili JAROSLAV ŠUBRT a JAN PAULAS

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 47 19. – 25. listopadu 2019

Svobodu musíme denně opatrovat

Slavnostní bohoslužba ve svatovítské katedrále v sobotu završila národní pouť a byla též vrcholem církevních oslav a poděkováním za 30 let svobody. Mši celebroval kardinál…

celý článek


Jsme svědky pravdy?

Právě v těchto dnech před třiceti lety prožívali lidé v Československu období velké naděje. Mottem této bouřlivé etapy moderní historie se stala věta, které se dnes…

celý článek


Dramata Jana Pavla II.

Historickou roli papeže Jana Pavla II. v návratu svobody do našeho regionu přiblížil v bazilice sv. Petra ve Vatikánu během národní pouti při mši svaté pomocný biskup pražský.

celý článek


Češi na audienci u papeže

Tisíce českých poutníků si na závěr římské části národní pouti při středeční audienci vyslechly povzbuzení papeže Františka, některé děti se navíc svezly papamobilem.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay