Solidarita s nezaměstnanými

Vydání: 2006/19 Etické otazníky gynekologie, 9.5.2006, Autor: Václav Malý

Příloha: Perspektivy

První máj - svátek práce - se slaví už více než sto let, a přes všechny sporné periody a zneužití zůstává u nás státním svátkem. Roku 1890 uvítal jeho slavení Jan Neruda ve známém fejetonu v Národních listech. Méně známé je, že už sedm let předtím se v Boru u Tachova sešli křesťanští sociální myslitelé z Rakouska a Německa, aby sepsali Borské teze k dělnické otázce své doby. Tyto teze iniciovaly vydání prvního papežského sociálního listu Rerum novarum (1891). „Dělnický papež“ Lev XIII. se v něm zastal chudých, hovořil do svědomí podnikatelů a současně varoval před svody marxistického socialismu.

***

Oba totalitní režimy 20. století - hnědý i rudý - měly mj. společné i to, že úspěšně vymýtily nezaměstnanost. I dnes je u nás ještě dost lidí, kteří říkají - navzdory všemu, co zažili - že za komunistů byla alespoň práce. Ale zapomínají, že nesoulad mezi nabídkou práce a skutečnou poptávkou po ní existoval i v reálném socialismu. Nezaměstnanost byla tehdy ovšem skrytá (podobně jako cenový růst) a projevovala se ve formě přezaměstnanosti. Jíst mohli i ti, kdo toho moc nenapracovali a podle dobového vtipu „nehledali práci, ale zaměstnání“. Dědictví obou totalit si ještě dnes mnozí z nás v sobě nesou v podobě pokleslé pracovní morálky, nevalné kultury práce a přesvědčení o hodnotě falešných životních jistot.
Otázka zní: Co platí dnes, v nových podmínkách? Je nezaměstnanost nevyhnutelnou daní za znovunabyté svobody - včetně svobody podnikání a „práva nepracovat“? Nebo existuje nějaký recept na sloučení svobody s právem na práci?
Smiřovat se s jakkoliv vysokou a strukturovanou nezaměstnaností jako „nutným zlem“ je společensky nebezpečné. Duch vzpoury nezmizel z povrchu zemského a v celém regionu východní a jižní Evropy je schopen přivést na svět znovu duchy horší, než je sám, a způsobit konce horší začátku - třeba proto, že lidé propadají zoufalství bez naděje na nalezení práce. Na druhé straně je však dobré si uvědomit i to, že přiměřená míra nesouladu mezi nabídkou práce a nabídkou pracovních příležitostí je sice nevítanou, avšak organickou součástí systému tržního hospodářství a bylo by pošetilé strkat před touto skutečností hlavu do písku.

***

Bylo by tedy hrubě nespravedlivé domnívat se, že drtivá většina nezaměstnaných nemá práci jen proto, že pracovat nechce. Co však je potřebné měnit v našich vlastních postojích, je vědomí toho, že příležitost k práci není samozřejmostí. Je-li práce dar, pak je namístě i pocit vděčnosti za možnost pracovat, věrné a poctivé plnění pracovních povinností. Potřebujeme také lépe chápat, že i práce, která zcela neodpovídá naší kvalifikaci, zkušenostem a představám, by měla být s pokorou přijímána jako příležitost k překonání obtížného období, jako šance na získání nových návyků, zručností a zkušeností, které se nám mohou někdy v budoucnu hodit, a jako období umožňující zapracovat na sobě a následně si najít zaměstnání, kde naše hřivny budou lépe využity. I v České republice lze najít okresy a regiony, v nichž je dlouhodobě nízká nezaměstnanost právě díky ochotě lidí pracovat i při skromných platových podmínkách a na místech, která jsou reálně k dispozici.

***

Dnešní svět od každého z nás vyžaduje ochotu rychle se učit nové věci, být přizpůsobivý, hledat samostatně perspektivní zaměstnání odpovídající osobnímu profilu. Jsou obory, podniky, a dokonce profese, které v hospodářské soutěži neobstojí, zanikají, a vzniká tím potřeba rychlé rekvalifikace, přeškolení, zapracování. Doba si žádá aktivního přístupu vůči zaměstnání především ze strany zaměstnance.
Je-li dobré a záslužné práci mít, je ještě záslužnější pracovní příležitosti vytvářet i pro jiné. Podnikatelé, zaměstnavatelé a manažeři jsou v moderní společnosti váženou vrstvou mimo jiné právě proto, že mají dar práci pro jiné tvůrčím způsobem vyhledávat a zajišťovat. To, že jejich podniky nesmějí upadnout do ztráty a platební neschopnosti, je někdy velice obtížný úkol. Úkol, který navíc nikdy nekončí. To, že podnik vydělává a podnikatel bohatne, může vést k růstu společenské prestiže, a na druhé straně třeba i k závisti. Ale teprve podnikatel, který podniká zákonným způsobem a jedná slušně se svými zaměstnanci, má ve své obci nárok na pravou vážnost a úctu.
Veřejná autorita, jíž je stát a politická moc vůbec, má oprávnění ke své existenci jen přispívá-li ke společném dobru země a dnes i celých regionů, kontinentů, ba globální ekonomiky. Jestliže je dostatek pracovních příležitost jedním - a to velice důležitým - poznávacím znakem společného dobra v každé zemi, plyne z toho, že se politici, vlády ani moc zákonodárná nemohou vyvázat ze závazku přispívat k aktivní politice zaměstnanosti.
Cesty a způsoby jak zlepšit situaci na trhu práce překračují kompetence katolické sociální nauky a církvi nepřísluší vměšovat se do konkurence stranických programů v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti. Věřící a všechny lidi dobré vůle angažované v politice, státní a veřejné správě však vyzýváme - každého na základě vlastních životních zkušeností a svědomí - k hledání a tvůrčí práci pro omezení nezaměstnanosti. „Láska je vynalézavá“ - říká apoštol Pavel, a pokud nám skutečně záleží na lidech, pak nás společenské zlo nezaměstnanosti nesmí nechávat lhostejnými.

***

Přes veškerou snahu všech zúčastněných se může stát, že na některé z našich spoluobčanů dolehne břemeno nezaměstnanosti. První sociální sítí i „trampolínou“ jim mají být ti nejbližší, manžel, manželka, děti, rodiče, sourozenci, širší rodina. Člověk postižený nezaměstnaností však potřebuje zažít a pocítit podporu a solidaritu také se strany obce, komunity, farnosti, kde žije. Ztráta smyslu života je frustrující a ponižující, nezájem okolí zraňuje. Podaná ruka k pomoci, dokonce i ucho otevřené k naslouchání jsou v takové situaci k nezaplacení!
Říká se, že sdílená radost je dvojnásobná radost, platí však také, že starost, o níž se máme s kým podělit, je poloviční starostí. Ztracené štěstí a otřesený smysl života můžeme nakonec najít tam, kde bychom ho vůbec nehledali: v dobrovolné práci pro druhé. Někdy - jako nezasloužený dar - se tato naše dobrá vůle a starost o druhé může ukázat i jako cesta ke znovunalezení práce - zdroje obživy. Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 7 13. – 19. února 2018

Půst je cesta k sobě, Bohu i druhým

Čas odříkání a újmy je pouze jednou z podob čtyřicetidenního období, do něhož vstupujeme touto Popeleční středou. Půst však klade na křesťany mnohem větší nároky.…

celý článek


Putuji směrem k Domovu, píše Benedikt XVI.

O víkendu uplynulo pět let od rezignace papeže Benedikta XVI. Stalo se to poprvé po 600 letech. Nyní oznámil, že už je „na pouti k Domovu“.

celý článek


Uznán 70. zázrak z Lurd

Biskup Jacques Benoit-Gonnin ze severofrancouzské diecéze Beauvais vyhlásil, že církev uznává uzdravení řeholní sestry Bernadette Moriauové (79) za lurdský zázrak. Je v…

celý článek


Jak může vypadat dobrý půst?

Někteří lidé se nad otázkou v titulku příliš nezamýšlejí. Občas si něco odepřou, nejedí maso a jsou uchlácholeni zkušeností, že stejně tak, jako půst přišel, tak zase odejde…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay