Smrt milé odnímá, ale lásku nezabíjí

Vydání: 2015/15 Urbi et orbi: Aby ustal lomoz zbraní, 7.4.2015, Autor: Jaroslav Someš

„Šli jsme životem tak spolu, jak sotva kdy šel ještě někdo jiný, kdo z klínu jedné kolébky a domoviny, od krbu rodného a společného stolu se do života vydal…“
 
František Drtikol: Portrét Josefa Čapka, 1922, soukromá sbírka.
 
Tak vzpomíná na soužití s bratrem Karlem malíř a spisovatel Josef Čapek v jedné ze svých básní, psaných před smrtí v koncentračním táboře.
 
Je pravda, že ve vzájemném vztahu Karla a Josefa bylo cosi až románového. Od chvíle, kdy rodina zakotvila v Praze a oni oba tu začali studovat, společně žili, společně cestovali a společně tvořili. Zpočátku dokonce tak úzce, že – ačkoli Karel odjakživa tíhl více k literatuře a Josef k malířství – prózy a divadelní hry z mladých let jsou psány společnou rukou a můžeme se jen dohadovat, který z bratrůměl na co vliv. Spolupráce vyvrcholila básnickými novelami Zářivé hlubiny a jiné prózy, sbírkou povídek, úvah a aforismů Krakonošova zahrada a metaforickými dramatyZe života hmyzu a Adam Stvořitel.
 
Postupně se bratři Čapkové přece jen literárně osamostatnili. Síla Josefova malířství zastínila všestrannost jeho talentu; byl pozoruhodným prozaikem, významným scénografem a knižním designérem i plodným publicistou, autorem stovek fejetonů, esejů a výtvarných kritik. Svou tvůrčí pokorou, dělností, pocitem lidské sounáležitosti a vysokými mravními kritérii se sám trochu podobal postavám z povídek bratra Karla.
 
Dětský svět
 
Přitom stejně jako Karel dokázal už od mládí vidět za hranice své domoviny, sledoval vývoj současného evropského umění, uměl s ním držet krok (nejdéle se „zdržel“ u kubismu), a přitom zůstávat svůj. V odborných článcích byl nesmlouvavým obhájcem moderních směrů. Na přelomu dvacátých a třicátých let se Čapkův výtvarný výraz oprošťuje. Vstupuje do něj dětský svět, a to v naivní, krystalicky čisté podobě. V próze tomu přibližně ve stejném období odpovídá vznik Povídání o pejskovi a kočičce a pohádkového „přívažku“ o tlustém pradědečkovi. Svou roli přitom jistě sehrálo i dětství jeho dcery Aleny.
 
Tlak doby však nedovolí setrvat v této hlubině bezpečnosti dlouho. Nastoluje zásadní problémy a Josef Čapek cítí nutnost na ně reagovat. Mravní krize společnosti ho inspiruje k napsání skvělé básnické prózy, novely Stín kapradiny, řešící otázku viny a trestu. Duchovní krize ho vede k zamyšlení nad sebou samým – tak vzniká esej Kulhavý poutník, inspirovaný Komenského Labyrintem světa, úvahy o lidském životě i smrtelnosti, o přírodě i umění. A pak, jako by zběsilý sled dějinných událostí nedovoloval usednout k delšímu psaní, zbývá čas jen na stručné reflexe, deníkové úvahy a poznámky – posmrtně budou vydány pod názvem Psáno do mraků.
 
Tři rány
 
O Vánocích 1938 Karel Čapek uštván lidskou zlobou umírá. Josefovi se poprvé zhroutil svět. Podruhé to bylo o tři měsíce později, když hitlerovské Německo okupovalo okleštěnou republiku. V činnosti až horečnaté Josef Čapek přesto nepolevuje; je jako voják, který neztrácí svou úlohu za žádných okolností – tak to napsal v jednom z posledních sloupků v Lidových novinách. Třetí zásah tudíž na sebe nenechává dlouho čekat – 1. září 1939 je zatčen a deportován do koncentračního tábora. Prochází Dachau, Sachsenhausen a na úplném konci války Bergen-Belsen, kde jeho stopa mizí.
 
Co zůstává, jsou jeho verše, zachráněné spoluvězni – Básně z koncentračního tábora. Jimi se přiřadil mezi ty naše autory, kteří se utíkali k poezii v nejtěžších podmínkách internace za dob totality (hnědé nebo později rudé). S vědomím konce účtuje v souboru 125 básní se životem, vzpomíná na rodinu i na bratra Karla, a v otřesných obrazech líčí zážitky z koncentráku. Hluboká beznaděj se tu střídá s klamnými záblesky naděje, aby obojí nakonec vyústilo ve smírné krédo: „Smrt je na konci všeho, milé odnímá, rozdílí žal, lásku však nezabíjí.“

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 7 14. – 20. února 2017

Papežův diplomat v Česku

Mons. Paul Richard Gallagher je tajemníkem Svatého stolce pro styky se státy, čili ministrem zahraničí. V závěru minulého týdne přijel do Prahy a jednal se zástupci vlády i ČBK.

celý článek


Trojí čas kardinála Martiniho

15. února by se dožil devadesátin někdejší milánský arcibiskup a kardinál Carlo Maria Martini (1927–2012). Patřil mezi přední reformní osobnosti katolické církve za…

celý článek


Církev ke zdravotníkům: Služte životu

Světový den nemocných 11. února, který věřící letos prožili již po pětadvacáté, přitáhl pozornost církve k otázkám a dilematům zdravotní péče. Po dvaceti letech…

celý článek


Naší službou je přinášet mír

Vatikánský „ministr zahraničí“ Mons. PAUL RICHARD GALLAGHER zavítal minulý týden do České republiky na oficiální návštěvu. Zeptali jsme se ho na účel jeho návštěvy…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay