Slovenští Romové

Vydání: 2004/10 O česko-německém smíření, 6.9.2004, Autor: Milan Badal

KOMENTÁŘ MILANA BADALA

Těžká věc - psát komentář o romských nepokojích na Slovensku. Než článek vyjde, může být všechno jinak. Až vyjde, může Katolický týdeník dostat nótu od slovenské vlády za vměšování do vnitřních záležitostí a autor může dostat po uších od nějakého nespokojeného Roma, spíše však od nespokojeného katolického čtenáře. Nejde však o soukromou záležitost Slovenska - bývali jsme přece jednou zemí a na tuhle situaci jsme společně "zadělali" před lety. Nejde ani jen o cikánskou problematiku (přejmenovat Cikány na Romy má jistě své důvody, ale připadá mi to podobné jako přejmenovat komunisty na demokratickou levici a cenzuru nazývat tiskovým dohledem), oni totiž symbolizují nejchudší a nejodstrčenější společenské vrstvy. A nejde o rasu, jde o náboženství a víru.

Za socialismu se bránilo nepokojům nejen policejním dohledem, ale i uplácením skupin obyvatel - u Romů tak, že velmi početné rodiny mohly žít snadno jen z dětských přídavků. Nešlo ani tak o skutečnou integraci Romů do společnosti, jako spíš o jejich ghettizaci. Vím, že se na svět dívají trochu jinak než my. Jsou jako děti, vidí hlavně současnost, o budoucnosti moc nepřemýšlejí. Jsou prudcí a hluční (skoro jako turisté z bývalé NDR). Mnozí považují krádež za způsob obživy. Abych nebyl nařčen, že "kdyby s nimi bydlel v jednom baráku, to by je těžko hájil", musím uvést, že: jsem byl Romy několikrát okraden, že mám mezi nimi dobré kamarády, že to i ono. Kdybych znal odpověď na otázku, jak z toho problému ven, dostal bych asi Nobelovu cenu.

Jde o naši schopnost tolerance. O to, abychom nebyli ve svých postojích k druhým tvrdí, ale pevní. Abychom také nedovolili někomu zneužívat jejich dětinskosti. A abychom pochopili, že ve skutečnosti se jim až příliš podobáme. Ať po nich hodí kamenem jako první ten, kdo si nenakradl na svůj domeček (ať přímo z "přebytků" v práci, nebo tím, že lajdačil, nevyužíval pracovní dobu, a přece za to bral peníze). Ať se připojí ke kamenování ti, kdo nelžou, nepodvádějí, nemyslí především na svůj prospěch a na své blaho. Ať hodí svůj kámen i ti, kdo jejich (romskou) reakci považují za dětinskou a hloupou, a sami nevydírají stát a společnost požadavky na zvýšení platů a výhody, aniž za ně sami co společnosti nabízejí.

Církev nabízí jasné hodnoty všem, i Romům. Stará se o chudé a trpící. Už pro ni totiž není (a la sv. Pavel) důležité, jestli je kdo Cikán, Čech, Slovák či Maďar, ale jestli chce být slušným člověkem. Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay