Sloužit pro Krista, ne pro faráře

Vydání: 2015/34 V sousedství uprchlíků, 18.8.2015, Autor: Jiří Gračka

Nebát se oslovovat a prosit, dokázat ocenit, a přitom ty, kdo jsou ochotní pomoci, neudřít – takový je recept kněží na získání a udržení dobrovolných pomocníků ve farnosti.


Nejviditelnějšími pomocníky jsou ministranti. Služba u oltáře se pro řadu z nich stává celoživotním posláním.Ilustrační snímek archiv KT

„Za spolupracovníky pokládám všechny členy církve, protože každý má své charisma – a také pokušení se mu vyhnout,“ říká P. František Eliáš ze Zábřehu. A podobně hovoří P. Vladimír Mrázek z Kyjova: „Farnost beru jako rodinu, kde má mít každý svůj úkol, své místo. Jestliže to věřící chápou, je farnost na tom dobře, když ne, mluvíme o živoření.“

Podle P. Ivana Fišara, který stojí v čele zlínské farnosti sv. Filipa a Jakuba, služba a zapojení do farnosti posvěcuje. „Zároveň přináší požehnání pro rodinu dotyčného, když děti vidí, že člověk nesmí myslet jen na sebe, že jsme stvořeni i pro druhé,“ poukazuje kněz.

Jak ale připomíná P. Antonín Pechal ze Šternberku, je špatně, vidí-li věřící svou službu jako „milost“ prokazovanou faráři. „Takové pojetí vede ke křečovitému a stresujícímu postoji – farář má strach dotyčnému člověku něco vytknout a pomocník zase může ustrnout v pocitu falešné důležitosti,“ doplňuje P. Pechal. Také podle P. Mrázka je důležité, aby si věřící uvědomovali, že svou službu nevykonávají pro pana faráře, nebo aby vynikli, ale pro Krista.

Cesty, jak nové spolupracovníky pro rozmanité farní služby získat, mají kněží různé, a jak připomíná P. Pechal, záleží též na situaci potenciálních dobrovolníků: zda chodí do zaměstnání, nebo jsou v důchodu, žijí v manželství, nebo jsou svobodní. Podle P. Eliáše je prvním krokem nepřehlédnout iniciativní nápady lidí, kteří se chtějí sami zapojit. „Tím ale vylučuji nekonstruktivní a manipulativní příspěvky typu ‚mělo by se‘, aniž se opravdu chce,“ podotýká nicméně a dodává, že těm, kdo skutečně chtějí, stačí nebránit. „Je třeba dát jim důvěru, oni už si získají další spolupracovníky,“ je přesvědčen zábřežský farář, podle něhož je dobré nezapomínat ani na lidi dobré vůle, kteří například sami na bohoslužby nechodí, ale rádi budou pravidelně kostel větrat a otevírat.

Děkovat a chválit

Rovněž podle P. Fišara je důležité především hovořit s lidmi – ne přikazovat, nýbrž prosit a ptát se. „Chce to jít třeba po mši svaté mezi lidi a oslovovat je: ‚Potřeboval bych to a to, nemohl byste? Neznáte někoho?‘ A podobně mohou zvát ti, kdo už sami něco dělají: ‚Půjdeme spolu, zvládneme to…‘“ popisuje a zároveň upozorňuje, že je třeba nepodléhat zoufalství, když se lidé nehlásí nebo se hlásí stále ti samí. Rozdílnou míru ochoty nachází u věřících také P. Mrázek. „První skupinu lze jen těžko zvát k pomoci, protože ti mají svou víru a víc nepotřebují. Další rádi sem tam pomohou, ale zvát je k pravidelné práci není snadné. A do třetí skupiny patří ti, kdo jsou ochotní a nabídnou se sami,“ uvědomuje si kyjovský farář a varuje před nešvarem, kterému někdy kněží podléhají: „Je potřeba být moudrý, abychom takové lidi neudřeli – jsou ochotní, dáme jim tedy ještě další a další úkol.“

Pro udržení stávajících pomocníků je podle P. Fišara důležité být s nimi v kontaktu a projevovat o ně zájem. „Je třeba se ptát, jak se jim služba daří, i na starosti v rodině či práci, chválit a povzbuzovat, nekritizovat, že neudělali něco podle vašich představ, a nezapomínat děkovat,“ jmenuje zlínský kněz s povzdechem: „Jak často to sám nedělám.“

K dobrým vztahům podle něj patří i drobná pozornost k narozeninám či na Vánoce, naopak s finanční odměnou je třeba být opatrný. „To by musel být člověk, který je v nouzi,“ poznamenává P. Fišar. A podobně hovoří P. Pechal: „Nemyslím si, že dobrovolník se motivuje finanční odměnou – buď pomoc pokládá za své poslání, nebo už to žádný dobrovolník není. Ovšem prokázat, že si jeho služby vážím, je naprosto zásadní, možnosti k tomu jsou veliké a měly by vycházet ze znalosti jednotlivých lidí,“ uzavírá.
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články



Aktuální číslo 50 6. – 12. prosince 2016

Roráty lákají nejen věřící

Na ochoz šikmé věže stoupají po 194 schodech každou adventní neděli muzikanti. Nikoliv v italské Pise, ale v chodských Domažlicích, kde se jim věž už při stavbě také naklonila.

celý článek


Teď se zklidnit? Děláte si legraci?

Dobře znáte ten pocit. Je tu advent… a všechno se zrychluje. Času ubývá a restů, které máme vyřídit do konce roku, naopak přibývá. A do toho přichází KT s provokativním…

celý článek


České turné o Matce Tereze

Hotové přednáškové turné absolvoval minulý týden v České republice P. Leo Maasburg, který byl řadu let blízkým spolupracovníkem Matky Terezy. Jeho vyprávění s napětím…

celý článek


Betlémská výstava putuje za starými symboly

Až do podhoubí vánočních zvyků a tradic se vydává letošní ročník výstavy v Betlémské kapli v Praze. Název Slunce a betlémy napovídá, že k oslavám evangelijního…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay