Vydání: 2018/16 Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch, 17.4.2018, Autor: Tomáš Kutil

 
Lidé přicházeli za modlitbou, zpověďmi a za milostným obrazem Panny Marie Pomocnice. Právě po modlitbě před tímto obrazem pak pozorovali uzdravení z rozličných nemocí, což se rychle rozkřiklo. Skoky se tak staly jedním z nejvýznamnějších poutních míst celých Čech. Výraz „Panenka Skákavá“ je právě odtud – šlo o lidové pojmenování Panny Marie, kterou lidé ve Skokách prosili o přímluvu.
Mohutný barokní chrám Navštívení Panny Marie byl postaven v letech 1736–38. Jeho slavnostního posvěcení se 2. července 1738 účastnilo na osm tisíc poutníků. Po zákazu procesí za vlády Josefa II. poutníků významně ubylo. A další rány tomuto místu zasadilo 20. století. Nejprve odsun Němců, poté další vysídlení v 50. letech, protože se místní nechtěli podrobit kolektivizaci. V polovině 60. let pak začala stavba žlutické přehradní nádrže, která vyhnala zbytek lidí a zaplavila jedinou zpevněnou cestu ke kostelu. Zůstal jen chrám a bývalý poutní hostinec. K obojímu se dalo dostat pouze po rozbité polní cestě.
Obnovu odstartovali zloději
Kostel byl odsouzen k postupnému chátrání. Korunu tomu nasadili v roce 2006 zloději mědi, kteří shodili na zem báně z věží a rozřezali je. Pokud by chrám takto zůstal, jeho zkáza by nastala nanejvýš během pár let.
Několik místních lidí se ale rozhodlo dát mu novou šanci. „Když jsem na mapě objevil, že je ve Skokách kostel, vypravil jsem se tam na kole. Na poprvé mě ale nijak zvlášť nezaujal, nic jsem o něm a jeho historii nevěděl,“ vypráví Jiří Schierl, který dnes stojí v čele spolku Pod střechou, jenž se věnuje obnově tohoto poutního místa. Původně se angažoval ve spolku na ochranu památek Karlovarska a spolu s dalšími nadšenci pak zavítal i do Skoků. A v roce 2006 založili zmíněný spolek Pod střechou.
Zprvu jim nešlo o obnovu poutního místa – cílem bylo povzbuzení cestovního ruchu. Chtěli lidem ukázat, že stojí za to se do těchto končin vypravit. Po zničení bání zloději ale začalo být jasné, že se musejí pustit i do obnovy kostela. Uspořádali proto odbornou konferenci a pustili se především do propagace, aby se o poutním místě dozvědělo co nejvíc lidí. Rozjeli také sbírku, sehnali podporu kraje a dohledu nad stavebními úpravami se ujali premonstráti z Teplé, kteří mají kostel ve správě.
„Od počátku nám bylo ovšem jasné, že pouhá záchrana kostela je málo, že to místo musí začít žít,“ popisuje Schierl. A tak napjali síly i tímto směrem. První akcí byl v srpnu 2007 Festival ve znamení světla, kdy ve Skokách stanovalo 50 mladých lidí a v kostele zněly například zpěvy z Taizé.
Koncerty a kostelníci
V roce 2008 začal spolek pořádat Živé Skoky – směs poutí, kulturních akcí i brigád. Program probíhal po celé léto a tak začali přicházet první novodobí poutníci. První sezónu jich byly zhruba tři stovky.
Od té doby se Živé Skoky konají každým rokem. Akcí i poutníků přibývá a těžištěm jsou kromě poutí koncerty především písničkářů – Petra Linharta, Oldřicha Janoty, Lenky Dusilové či Jana Spáleného. Na hlavní červencovou pouť přichází během jednoho dne až 500 lidí. Program přitom spolek přizpůsobuje sakrálnímu prostoru. „Vybíráme jen to, co se do kostela hodí, a vše po domluvě s premonstráty. Něco jde dělat i venku,“ vysvětluje Schierl.
Během sezóny se v kostele střídají i dobrovolní průvodci, kteří bydlí ve věži kostela. „O tuto služby je zájem, lidé se sem vracejí. Už teď máme domluvené termíny od května až do září,“ dodává Jiří Schierl. Služba trvá většinou týden a zájem o ni mají jak věřící, tak hledající.
Novodobé putování
Relativní novinkou je i poutní stezka z Teplé do Skoků a poté až do Žlutic. Její popis lze nalézt na webu skoky.eu nebo cirkevnituristika.cz. Měří celkem 66,5 km a je koncipována jako třídenní. Je sice nově vytyčená, ale navazuje na stezky, po nichž poutníci chodili po staletí. „Snažili jsme se, aby vedla přírodou, stranou civilizace, což se podařilo,“ říká Jiří Schierl. Hlavní organizovaná pouť po ní kráčí vždy začátkem července před hlavní skokovskou poutí, ale skupiny či jednotlivci využívají stezku po celou sezónu. Ročně jí projde zhruba stovka lidí.
Slabinou je zatím malá kapacita ubytování podél stezky i nedostatek míst, kde se lze občerstvit. I to by chtěl spolek Pod střechou změnit. Podařilo se mu totiž získat budovu bývalého hostince, kde by mělo vzniknout zázemí pro poutníky i s ubytováním. „Zvažovali jsme i neratovskou cestu – že by ve Skokách mohla žít komunita lidí, ale není tu k tomu potřebné zázemí. A nic nového jsme stavět nechtěli,“ přiznává Schierl. Loni se ale podařilo opravit část příjezdové cesty a letos je v plánu zbytek. Dobrovolníci dávají dohromady i potřebnou dokumentaci pro to, aby se kostel mohl zapojit do programu ministerstva kultury Záchrany architektonického dědictví. Skrze něj by mohl každý rok získat trochu peněz na nutné opravy.
Přestože to před rokem 2006 nevypadalo se Skoky vůbec růžově, dnes pomalu vzkvétají a dokážou znovu spojovat – lidi i instituce. Na obnově místa se podílí kraj, okolní obce, plzeňské biskupství a premonstráti. Potkávají se zde lidé s nejrůznějšími pohledy na svět a vznikají přátelství a nové vztahy. Jiří Schierl je toho důkazem – ve Skokách se potkal se ženou, se kterou se loni vydal na společnou pouť životem. A své „ano“ si nemohli říct nikde jinde než před obrazem Panny Marie Skokovské.