26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Skauting je způsob života

2. 9. 2004

|
Tisk
|

Vydání: 2004/24 Skauting, 2.9.2004, Autor: Kateřina Nešlehová

Více než devadesátiletá historie skautingu v našich zemích byla pohnutá - vždy, když se dostávaly ke slovu “totality”, byl zakázán. Ať už to bylo v době válečné, po nástupu komunismu v roce 1948 nebo po osmašedesátém roce, kdy přicházelo období normalizace. Svobodně se skauting mohl rozvinout opět až po listopadu ´89. I v době zákazu se však našlo dost lidí, kterým byla skautská myšlenka blízká a kteří se ji snažili nejrůznějšími způsoby uvádět do života.

SKAUTEM I DOMA
Mnozí to řešili tím, že se stali součástí oddílů, jež měly blízko k přírodě. Právě v turistickém oddílu, který působil ve skautském duchu při TJ Praga, se ocitla v polovině 80. let i tehdy dvanáctiletá Helena. “Byl to vlastně skautský oddíl s dlouholetou tradicí, i když v době normalizace musel být jinak pojmenovaný, aby jeho členové mohli dál pracovat,” vysvětluje Helena Cuhrová. Nejdřív byla jen členkou, ve čtrnácti letech byla pověřena vedením družiny a později celého oddílu. “O členy bychom v té době neměli nouzi, ale protože šlo vlastně o činnost, kterou tehdejší režim neviděl rád, byla nutná velká opatrnost. Přes známé jsme se snažili přijímat děti především z věřících rodin. Důvod byl prostý - na táborech jsme se modlili, navštěvovali jsme mše svaté; proto jsme měli obavu, aby nikdo naši činnost nevyzradil. Vydávali jsme i časopis Okolík - to byl takový samizdat, který jsme si sami psali. Vycházel asi šestkrát ročně a byly v něm články z akcí, naše postřehy, náměty, naučné články o přírodě a řadě dalších věcí, které nám pomáhaly rozšiřovat obzory. Měli jsme zakázáno ho číst v tramvaji - ale to víte, netrpělivost byla velká, a už cestou domů jsme se do čerstvého čísla musely podívat,” vzpomíná Helena Cuhrová. Dnes, při moderní kopírovací technice, si už málokdo dokáže představit, jak tyto časopisy vznikaly - přepisovaly se v kopiích na stroji, pak do hotových stránek vedoucí ručně malovali obrázky nebo lepili fotky. Skauting, hlavně zásluhou vedoucí Žofie Sochorové, naučil Helenu Cuhrovou samostatnosti a zodpovědnosti. “Od šestnácti sedmnácti let jsme chodili vyřizovat nejrůznější povolení na úřady, naučila nás vyhledávat dopravní spoje v jízdních řádech... I na táborech jsme měli rozdělené úkoly - jedna vedoucí měla na starosti vaření, další třeba vymýšlení her, jiná zase zásobování.”

Hned po listopadu 1989 vstoupil oddíl do skautského hnutí a zájem dětí o skauting byl veliký. Postupně vznikly další dva dívčí a jeden chlapecký oddíl a pod názvem původního oddílu založili středisko Bílý Albatros. “V době, kdy se otevřely hranice, hodně kamarádů začalo cestovat, studovat v zahraničí. Snažili se budovat kariéru. Ale pro mě i pro mého manžela, který vedl jiný oddíl, byla práce v oddíle na prvním místě,” vysvětluje Helena Cuhrová. Později tato matka pěti dětí předala vedení oddílu svým nástupcům, ale dodneška se s minulými i současnými skauty stýká, celá rodina se zúčastňuje nejrůznějších oddílových akcí, snaží se i nadále žít skautským životem.

NA TÁBORY BEZ MOBILU
Skautské středisko Lux, působící na pražském Vyšehradě, se v posledních letech dostalo hlavně do povědomí dětí, pro něž zdejší skauti pořádají příjezd sv. Martina. I toto středisko, v němž působí tři oddíly, má svou dlouholetou tradici. Jeho duší byla MUDr. Anna Švecová, jež se snažila vést členy oddílu podle křesťanských a skautských zásad. Po její smrti v loňském roce se ujal vedení Vojta Dabrowski. „Cítím, jak vysoko mám nastavenou laťku...,' říká. Jednou týdně se skauti scházejí v klubovně v areálu vyšehradské kapituly, pravidelně pořádají jednodenní nebo víkendové oddílové výpravy. Vyvrcholením pracovního roku je tradiční letní tábor – v zálesáckém duchu, kde každý musí dokázat, jak umí žít v přírodě a s přírodou. Vymoženosti moderní techniky, na které jsou děti během roku zvyklé, jako jsou třeba walkmany, mobilní telefony apod., si musí nechat doma.

Kromě příjezdu sv. Martina jsou pro členy Luxu typické i další tradiční akce, na nichž se scházejí společně všechny oddíly. 'Takto prožíváme například svátek sv. Jiří, patrona skautů, kdy po účasti na mši svaté pořádáme různé závody v přírodě a také posedíme u slavnostního ohně. Na podzim se zase vydáváme do různých českých či moravských měst, kde se odehrává hra s historickým námětem, zvaná Sláva starých časů. Měli jsme možnost zavzpomínat v Mělníce na časy prvních Přemyslovců, v Táboře na dobu husitskou, přivítali jsme Karla IV. v Kadani... V předvánočním období kromě tradičních vánočních besídek samozřejmě nezapomínáme na opuštěné lidi. Proto navštěvujeme domovy důchodců, kde si spolu s jejich obyvateli zazpíváme, na Štědrý den roznášíme po celé Praze Betlémské světlo,' říká vedoucí Vojta.

ÚBYTEK ČLENŮ
'S trochou nadsázky se dá říci, že na světě není nic lepšího než skauting,' pokračuje. Ale proč zájemců o něj ubývá? Vezměme si na pomoc čísla. Jestliže po svém obnovení v roce 1990 mělo středisko Lux v šesti oddílech asi 120 lidí, nyní je to necelá polovina. Má na úbytek vliv komerční způsob života? Možnosti cestování do zahraničí? Pohodlnost dětí, které jsou doma zvyklé na komfort s tekoucí teplou vodou (na táboře je k dispozici jen studený potok), nutnost podvolit se většině, postarat se sám o sebe? Na tyto otázky hledá odpovědi i Vojta Dabrowski. 'Skautská myšlenka, tedy výchova k poctivému, zdravému způsobu života, kdy máme šanci zakusit, že člověk je nejvíce obdarováván tehdy, když sám může obdarovat druhé, je věcí jistě nadčasovou. Úkolem nás, skautských vedoucích, je neustále hledat nové cesty, jak ji dětem a mládeži přibližovat. Je jistě krásné tábořit v lesích, učit se morseovku, uzly a spousty dalších věcí – ale toto vše je pouze prostředkem vedoucím k cíli, který máme neustále před sebou. A právě tyto prostředky je třeba občas upravit tak, aby byly ,ušity na míru´ dnešním dětem. Není chybou, pokud nebudu do programu zařazovat bobříky a další věci podle knížek Jaroslava Foglara. Je na každém vedoucím, aby pro členy svých oddílů nalezl takové vzory, které děti budou znát a z nichž budou ochotny si brát příklad,' uzavírá Vojta.

Svolávání na nástup

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou