Šikana získala nový nástroj

Vydání: 2015/15 Urbi et orbi: Aby ustal lomoz zbraní, 7.4.2015, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma

Kyberšikana je takový druh šikany, kdy se zneužívají informační technologie (internet, mobilní telefon) s cílem někoho záměrně vyvést z rovnováhy. Většinou se jedná o zesměšňující komentáře, ponižování, ztrapňování, vytváření falešných profilů, ale i vybízení k sebevraždě. Útočníci se velmi často předhánějí v tom, kdo bude „drsnější“, výjimkou nejsou hlášky typu: Bylo by lepší, kdybys nebyl/a. Na rozdíl od skutečné šikany jsou útočníci anonymní, mají mnoho identit a není snadné je dohledat. Dopady na oběť není snadné rozpoznat, ale v některých případech si mladý člověk nese těžké psychické trauma do celého dalšího života. V zahraničí jsou známé i případy, jež oběť nakonec dohnaly k sebevraždě. Nemožnost se bránit a pocity bezvýchodnosti se zvyšují s rozšiřujícím se publikem, které může tvořit desítky, ale i tisíce či miliony diváků. Většinou se odehrává na úrovni spolužáků ve školách, ovšem jsou případy, kdy se přidávají i dospělí.
 
Když jsme byli dětmi, nebyly počítače, nebyl internet, nebyly mobily. Nebyla ani kyberšikana. Dnes přiznala polovina českých dětí, že se s kyberšikanou setkala.
 
Nezakazovat dětem sociální sítě, ale pomoci jim nastavit soukromí, hovořit s nimi o možných nebezpečích, a hlavně vše v atmosféře důvěry. To přispívá k prevenci kyberšikany. Ilustrační snímek Aleš Masner
 
První obětí, u níž byl v roce 2002 vysloven pojem „kyberšikana“, byl patnáctiletý žák z kanadského Québecu, který se stal celosvětově známým pod přezdívkou Star Wars Kid. Chlapec tehdy natočil sám sebe, jak se snaží napodobit svou oblíbenou postavu z Hvězdných válek. Když mu nahrávku spolužáci sebrali a v žertu vyvěsili na internet, nikdo netušil, že si video stáhne v následujících dvou týdnech několik milionů uživatelů.
 
Vyplývá to z průzkumů Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, která realizuje projekt e-bezpečí. Podle vědců při Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně se konkrétně 8–12 % dětí stalo přímo účastníky kyberšikany, a to buď jako útočníci, nebo v roli oběti.
 
Podle příručky pro učitele, kterou vydala společnost Člověk v tísni, si na 70 % žáků myslí, že kyberšikana je hodně rozšířená. 45 % dětí o své kyberšikaně někoho informovalo, ale podle získaných údajů téměř čtvrtina lidí, kterým to bylo oznámeno, reagovala bez zájmu a ochoty pomoci. Přesná čísla neznáme, protože řada dítek třeba ani neumí poznat, že jde o kyberšikanu. Mnoho jich zase nepřizná, že je virtuálně šikanováno, protože se bojí. Je ale pravděpodobné, že počet obětí, útočníků i diváků bude se vzestupem moderních technologií stoupat.
 
Nejen tváří v tvář
 
To potvrzuje Jana Brandejsová z Národního centra bezpečnějšího internetu s tím, že šikana, která doposud bývala tváří v tvář, získala nový nástroj – internet.
 
„Spravedlivý“ hněv
 
Zatímco internet je v Česku už od roku 1998, o kyberšikaně a její prevenci se u nás hovoří až posledních pět let. „A teprve teď byl přijat zákon o kybernetické bezpečnosti a vláda zpracovává akční plán pro řešení této záležitosti,“ podotýká Jana Brandejsová.
 
Říká, že dnes mají děti už od třetí čtvrté třídy chytré telefony a dost často i s připojením na internet, takže se zvýšila příležitost – a to nejen ke kyberšikaně, ale také k sextingu (rozesílání textových zpráv, fotografií či videí se sexuálním obsahem), ke komunikaci s neznámým ohrožujícím uživatelem a podobně. Většinou je podle Jany Brandejsové kyberšikana propojená s klasickou šikanou ve třídě a pravděpodobně není školy, která by se s internetovou šikanou nesetkala. Bohužel je podle ní hranice mezi tím, kdy jde o legraci a kdy už je to systematické trápení, dost nejasná.
 
Stává se, že dítě, které bylo v prvních třídách zlobivější a agresivnější, obtěžovalo druhé, se později stane terčem kyberšikany. „Spolužáci se proti němu semknou v jakémsi ‚spravedlivém hněvu‘. I ti, kdo se na kyberšikaně nepodílejí, a cítí, že to není správné, tak mají pocit, že si za to oběť vlastně může sama. Není jednoduché říct, kdo je hodný a kdo ten zlý. Fungují tady i sympatie a antipatie učitelů nebo zlehčování dospělých. Když se objeví podobný průšvih a pátrá se, kdo to spáchal, jsou učitelé často v šoku. Tenhle vzorný žák, který má vždy vše splněno, vždy pomáhá, je tu označen za agresora? Jsou také případy, kdy se proti malému dítěti postaví i dospělí, a to už je velká síla,“ přibližuje Jana Brandejsová.
 
Dalším dost velkým problémem jsou podle ní videoscény, kde se děti samy natáčejí a odpovídají na různé náhodně vygenerované otázky. Dávají se tak všanc a snadno se mohou stát terčem posměchu známých i neznámých uživatelů.
 
Nechtějí si přiznat, že jsou oběti
 
„Stalo se, že třináctileté dívce spolužáci vytvořili falešný profil, umístili tam fotomontáže, napsali, že nabízí erotické služby, a uvedli tam její telefonní číslo. Pak se stávalo, že jí neznámí muži volali třeba v jednu hodinu v noci,“ vypráví Jana Brandejsová s tím, že pak je velmi těžké nepravdivé údaje z internetu smazat, zvlášť když jsou už mnohokrát sdílené a kopírované. A pak dotyčná dívka bude těžko dokazovat například budoucímu zaměstnavateli, že profil založil někdo jiný.
 
Oběti kyberšikany se podle Jany Brandejsové velmi často bojí někomu svěřit. Nechtějí si přiznat, že se staly obětí, nechtějí být za „žalobníčka“. Mají také strach, že rozlícený rodič vlítne do školy a situace se ještě zhorší. „Měli jsme případ holčičky, kterou zasadili spolužáci do online hry jako postavu a tu hru pak hráli v hodině informatiky. Když se to potom řešilo s učitelem, řekl, že dívka se také smála a že byla v pohodě. Jenže co měla dělat, když se třicet dětí baví na její účet?“ říká Jana Brandejsová s tím, že děti se většinou svěří až v momentě, kdy úplně zkolabují, nechtějí chodit do školy a nevědí, co si počít.
 
Nejsou beztrestní
 
Největším mýtem je podle Jany Brandejsové představa, že za kyberšikanu pachateli nic nehrozí. Přestože se odehrává nejčastěji mezi dětmi, na úrovni základních škol a učilišť, kde účastníci nejsou trestně odpovědní, neznamená to, že jsou beztrestní. „Je snaha děti nekriminalizovat, protože by se to s nimi mohlo táhnout v dalším životě, ale existuje systém právní ochrany dětí, který má prostředky, aby pracoval s agresorem.
 
Může mu ukládat výchovná opatření, může mu dokonce nařídit dohled, služby psychologa či mu zakázat používat elektronická média. Když pak dětem řeknete, že jim hrozí odebrání mobilního zařízení nebo počítače, hodně se diví,“ podotýká Jana Brandejsová. A upozorňuje, že v nejbližší době vznikne při Národním centru bezpečnějšího internetu specializovaná poradenská linka, kde budou odborníci na telefonu, chatu, e-mailu i prostřednictvím online formulářů nabízet pomoc všem, jichž se kyberšikana týká.
 
Více informací najdete na www.saferintenret.cz, informace pro rodiče a ohledně prevence najdete také na www.kpbi.cz, www.bezpecne-online.cz nebo www.esafetylabel.cz.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy



Aktuální číslo 50 6. – 12. prosince 2016

Roráty lákají nejen věřící

Na ochoz šikmé věže stoupají po 194 schodech každou adventní neděli muzikanti. Nikoliv v italské Pise, ale v chodských Domažlicích, kde se jim věž už při stavbě také naklonila.

celý článek


Teď se zklidnit? Děláte si legraci?

Dobře znáte ten pocit. Je tu advent… a všechno se zrychluje. Času ubývá a restů, které máme vyřídit do konce roku, naopak přibývá. A do toho přichází KT s provokativním…

celý článek


České turné o Matce Tereze

Hotové přednáškové turné absolvoval minulý týden v České republice P. Leo Maasburg, který byl řadu let blízkým spolupracovníkem Matky Terezy. Jeho vyprávění s napětím…

celý článek


Betlémská výstava putuje za starými symboly

Až do podhoubí vánočních zvyků a tradic se vydává letošní ročník výstavy v Betlémské kapli v Praze. Název Slunce a betlémy napovídá, že k oslavám evangelijního…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay