Vydání: 2005/36 Nebudeme-li jako děti, 30.8.2005, Autor: Jiří Macháně

Bylo to hezké a milé gesto na cestě k porozumění a oceňuji, že tam zavítal. Za důležitější než gesta, která ctím, považuji práci v oblastech společného zájmu na „komunální úrovni“, spíš než vzájemné přesvědčování se a ujišťování, že se tolerujeme.

Lidé reagovali pozitivně. Jak také jinak?

Je spousta témat, která se dotýkají všech věřících lidí a na něž mají mnohdy společné názory - bez ohledu na to, že vyplývají z různosti přístupů. Jde o problematiku ochrany rodiny, rasismu, různých forem nesnášenlivosti mezi lidmi, terorismus, ochranu života i míst, kde jsou lidé pohřbeni, a nápravu občanského a lidského povědomí vůbec. Jsem si jist, že se hodnotový systém věřících přes rozdílnost jejich věrouk podstatně rozchází s hodnotovým systémem založeným na právu jednotlivce uspokojovat své libido. V rámci globalizace a konfliktu s globálním terorismem je tím důležitější přimět sekulární společnost k pochopení, že její hodnotový systém založený na konzumu není v pořádku a poškozuje život. Církve nevyužívají možnosti společně působit na společnost ve které žijí, dokonce ani v rámci praktické politiky.

Po všech teologických pokusech o „sblížení“ zůstane Žid Židem, katolík katolíkem a evangelík evangelíkem. V tom horším případě, který je častější, se z lidí stávají náboženští oportunisté, kteří – aby se náhodou nespletli – zůstávají mimo. Existuje však faktický konsenzus, že jsme lidé, občané téže země a obyvatelé téže planety. Proto Židé, čím menší mají zájem o teologické disputace, tím lépe vědí, jak tíživě na ně vždycky dopadají důsledky ideologických omylů a mlčení těch, kteří mohli zasáhnout, a nezasáhli.