Setkání s Petrkovem bylo zásadní

Vydání: 2016/19 První biskupské svěcení v Plzni, 3.5.2016, Autor: Aleš Palán

Když začne jedna z nejpopulárnějších českých skupin Chinaski natáčet nové album, jsou toho plné noviny. Když její člen ONDŘEJ ŠKOCH udělá tři CD na slova Bohuslava Reynka a Suzanne Renaud, je to pro většinu médií okrajová záležitost. Ne však pro KT. O rozhovor jsme požádali i Ondřejovu manželku ALICI ŠKOCHOVOU, která básně Suzanne Renaud přeložila.



V rámci hudebního projektu Nitky se manželé Alice a Ondřej Škochovi dlouhodobě zabývají tvorbou Bohuslava Reynka a Suzanne Renaud. Snímek archiv Nitek

Předpokládám, že Petrkov jste pro sebe, Ondřeji, objevil díky vašim rodičům, kteří byli blízkými přáteli Reynkovy rodiny.

Ondřej Škoch: Tatínek s maminkou jezdili do Petrkova roky, táta zažil ještě Suzanne Renaud. Dlouhá léta pak navštěvovali Bohuslava Reynka a jeho syny Daníka s Jirkou. Pro maminku bylo setkání s nimi absolutně zásadní, protože Reynkovi sehráli podstatnou roli v jejím obrácení – díky jejich vlivu se nechala pokřtít. Když na tyto návštěvy dnes rodiče vzpomínají, připadá mi to jako z pohádky nebo nějakého snu. V Petrkově mohli trávit poměrně dlouhou dobu, nebyli hnáni stresem, ve kterém dnes běžně fungujeme. Komunismus jim paradoxně umožnil věci, které by jinak nemohli prožít.

Bylo to ale něčím vykoupeno.

Ondřej: To jistě – rodiče nemohli dělat svoji profesi. Tatínek byl umělecký fotograf, maminka se chtěla věnovat francouzštině a překladům. Režim jim to neumožnil. Jako kluci jsme jezdili do Petrkova velmi často na víkendy. Dlouho jsem nevěděl, že pan Reynek byl básník a grafik, vnímal jsem, že jezdíme za kravičkami, prasátky a za dvěma hodnými pány, kteří mají velkou zahradu. Jak jsme s bratrem vyrůstali, objevili jsme Reynkovy básně a s naší první punkovou kapelou je začali zhudebňovat. Bylo to dost šílené, ale šlo o náš první krok ke zhudebňování jeho poezie.

Jak se jmenovala ta kapela?

Ondřej: Měla několik názvů, delší dobu se nazývala Stále jinak. Moje vůbec první zhudebněná báseň bylo ale Seifertovo Klubko, kterou jsem udělal pro Alici.

Kudy vedla vaše cesta do Petrkova, Alice?

Alice Škochová: Skrze Ondru a jeho rodiče. Zejména Ája, Ondrova máma, mi o Petrkovu velmi poutavě a mile vyprávěla. Měla jsem pocit, že je to úplně jiný svět. Lákalo mě do něj nahlédnout a prožít taky takové duchovní setkání.

Petrkovem je zasažena i vaše společná tvorba.

Alice: Od začátku jsme to měli rozdělené: já byla přes slovo, Ondra přes muziku. A bavilo nás dělat věci dohromady, přirozeně jsme se tedy pokoušeli naše dva světy propojit.

Ondřej: Naše první album Nitky je staré asi patnáct let. Z poloviny ho tvoří zhudebněné básně Bohuslava Reynka, zbytek jsou Aliciny překlady básní Suzanne Renaud. Ji jsem objevil skrze Alici, která četla její básničky a začala je překládat. Do té doby jsem tvorbu Reynkovy ženy, i proto, že francouzsky neumím, tak silně nevnímal.

Co vás, Alice, na poezii Suzanne Renaud tak oslovilo?

Alice: Zvláštní druh smutku, možná pro to existuje slovo sladkobol. Není to deprese, spíš lehký smutek v pozadí dění. Když jsem měla pubertální temné období, odmítala jsem rozjásané věci, ale její básně mě vtáhly. Přistupovala jsem k nim intuitivně, nestudovala žádnou teorii. K francouzštině jsem se dostávala právě skrze básničky, pracovala jsem se slovníkem, skrze poezii se učila strukturu jazyka.

Určitě jste překládala také básně Suzanne Renaud, které dřív přeložil Bohuslav Reynek, případně někdo jiný. Srovnávala jste tyto překlady?

Alice: Snažila jsem se je nečíst dopředu, abych tím nebyla zatížená. Teprve když jsem udělala svůj tvar, konzultovala jsem ho po věcné stránce s Ondřejovou mámou, která francouzsky umí velice dobře. A ona zase občas zavolala do Petrkova ujistit se, jestli to skutečně bylo takto myšleno. Pan Reynek své překlady pojímal hodně po svém.

Ondřej: Jirka s Danielem říkali, že Aliciny překlady jsou mnohem bližší originálu než práce jejich tatínka. Co udělala Alice, je pravdivější obraz toho, co chtěla Suzanne Renaud vyslovit.

Alice: Mně se na překladech Bohuslava Reynka moc líbí jeho stručnost. Suzanne neměla texty tak zhutněné, on její myšlenku dokázal vystihnout a podat velmi krystalicky.

Je to jiná práce, když počítáte s tím, že váš překlad bude zhudebněn, než když překládáte jen „čistou“ poezii?

Alice: Určitě na zhudebnění myslím, aby tam nebyla příliš krkolomná slova, mělo to rytmus, ale primárně se držím rytmu originálu. Ovšem snažím se, aby text vycházel vstříc Ondrovi a jeho následnému hudebnímu zpracování.

Ondřej: Alice udělala víc překladů a já z nich vybíral ty, které šly zhudebnit. Když jsme sestavovali druhou a třetí společnou desku, už jsme byli poučeni a pro mě byla cesta ke zhudebnění snazší. Zkoušel jsem zhudebnit stejné básně v překladu Bohuslava Reynka, ale neuspěl jsem. Nešlo mi to.

Proč?

Ondřej: Nemají ten rytmus. Reynkovy básně jsme zhudebnili a jsou fantastické, ale jeho překlady Suzanne Renaud jsou pro mě nezhudebnitelné. Když čtu Aliciny překlady, naskakují mi motivy melodií. Když čtu jiný překlad, musel bych to tahat z paty.

Hudba je v jejích slovech už schovaná?

Ondřej: Nedokážu to popsat, ale funguje to. Na základě tohoto souznění jsme CD Prší na Habry sestavili už jen z přebásnění textů Suzanne Renaud. Pana Reynka zhudebňuje spousta lidí a my se pokusili udělat něco jiného. Nebylo to nic vykalkulovaného. Když jsme s Petrkovem začali, ještě nebyla taková vlna zájmu jako dnes.

Alice: Ten svět nám byl blízký a my s ním chtěli být i tímto způsobem v kontaktu. Všechna tři alba jsme vždy po dokončení Jiřímu a Danielovi v Petrkově pustili.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.



Ondřej Škoch je kytarista a hudební skladatel, člen skupiny Chinaski. Vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka a spolupracoval s kapelami Šum svistu, TamTam Orchestra či s písničkářem Bobem Fliedrem. Zhudebnil básně Bohuslava Reynka a Suzanne Renaud.

Alice Škochová vystudovala FF UK, obor filozofie. Je korektorka a překladatelka, pracuje pro dabing a dělá titulky k filmům.

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 50 6. – 12. prosince 2016

Roráty lákají nejen věřící

Na ochoz šikmé věže stoupají po 194 schodech každou adventní neděli muzikanti. Nikoliv v italské Pise, ale v chodských Domažlicích, kde se jim věž už při stavbě také naklonila.

celý článek


Teď se zklidnit? Děláte si legraci?

Dobře znáte ten pocit. Je tu advent… a všechno se zrychluje. Času ubývá a restů, které máme vyřídit do konce roku, naopak přibývá. A do toho přichází KT s provokativním…

celý článek


České turné o Matce Tereze

Hotové přednáškové turné absolvoval minulý týden v České republice P. Leo Maasburg, který byl řadu let blízkým spolupracovníkem Matky Terezy. Jeho vyprávění s napětím…

celý článek


Betlémská výstava putuje za starými symboly

Až do podhoubí vánočních zvyků a tradic se vydává letošní ročník výstavy v Betlémské kapli v Praze. Název Slunce a betlémy napovídá, že k oslavám evangelijního…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay