Sekretářem ČBK Stanislav Přibyl

Vydání: 2016/18 Sekretářem ČBK Stanislav Přibyl, 26.4.2016, Autor: Jiří Macháně

Minulý týden se v severočeských Hejnicích sešli čeští a moravští biskupové. Jedním z nejdůležitějších bodů byla přitom volba nového generálního sekretáře, nástupce Mons. Holuba. Stane se jím litoměřický generální vikář P. STANISLAV PŘIBYL.


Stanislav Přibyl (vpravo) při společné mši s biskupy v Hejnicích. O pár hodin později se oficiálně dozvěděl, že se stává jejich sekretářem.Snímek Petr Zatloukal / Člověk a víra

Jaká to je změna?

Generální vikář je alter ego jednoho biskupa, má výkonnou moc, přímý vliv a vidí výsledky v terénu. To generální sekretář koordinuje, připravuje podklady, vyjednává, předjednává a připravuje rozhodnutí, která potom předkládá biskupům a informuje je, aby se mohli kvalifikovaně rozhodovat.

Biskup Jan Baxant si za vás tedy bude muset hledat náhradu.

Přál si, abych pozici generálního sekretáře přijal. Doporučil mě. Nějaký týden dopředu se mi o tom také zmínil – proto jsem se nedivil, když se biskupové rozhodli právě pro mě. Pan biskup mi poděkoval za práci v diecézi a popřál mi, abych své dary mohl uplatňovat v nové službě.

Stanete se jedním ze tří statutárních zástupců církve. Budete ji reprezentovat při jednání s politiky, ve světě kultury, v akademickém prostředí...

Mám k tomu respekt, ale není to pro mě úplně nové. Setkával jsem se s takovou prací i ve svých dosavadních úkolech – při správě Svaté Hory, ve vedení redemptoristické kongregace či v pozici generálního vikáře. Osvěžující inspirací je pro mě přístup Jana XXIII. Dobře se pohyboval ve vysokých kruzích, ale neztratil přitom nic z puncu vesnického faráře. Doteď mě formovalo sepětí s konkrétními lidmi církve na úrovni farních společenství a rád bych si to zachoval.

Jste kněz, řeholník kongregace, která má v popisu práce misie. Nesváže vás tedy manažerská pozice?

V litoměřické diecézi mám na starosti tři farnosti. Budu generální sekretář a snad i nadále administrátor ex currendo (na dálku). V tomhle případě hodně ex currendo, neboť je to poutní místo Horní Police až u České Lípy. Přesně se to ale hodí k mé budoucí zátěži – zůstane mi tam farářské sepětí s lidmi v terénu. Jako generální vikář jsem v legraci říkal, že co si „nahoře“ nařídím, to si „dole“ odzkouším.

Moje práce bude služba stejně živým lidem, což mě naplňuje i pastoračně, a vůbec si nepřipadám, že ve mně kněz trpí nebo zajde na úbytě. Je samozřejmě fajn být s lidmi na mši svaté, když jim můžu něco říct, povzbudit, pomodlit se s nimi, udělit jim svátosti. Ale nemyslím si, že bych na chystanou administrativu potřeboval nějaký protijed v podobě pastorace, abych v tom úřadě nezhynul.

Působil jste v prostředí, kde je církev spíše malá. Je praxe v Litoměřicích v tomto ohledu výhodou?

Severní Čechy nemíním považovat za uzavřenou etapu svého života. Litoměřická diecéze není diecéze na posledním místě, to je avantgarda! Naše i zahraniční zkušenost ukazuje, že všechny ostatní ta proměna církve od lidové a masové ke kvasu a soli země teprve čeká.

Naší obrovskou šancí je naučit se v takových podmínkách žít, působit – všímat si ne kvantity, ale kvality. Takhle jsem nastavený. Odnáším si odsud přirovnání místní církve k zahradě, ve které všude něco raší. Jen je potřeba se v tom barevném záhonku vyznat a vážit si každého kvítku.

Vnesete tedy do dosavadní práce Tomáše Holuba kus redemptoristy ze severu Čech?

Jeho práce je příliš cenná na to, abych ji nějak pobořil – je v ní vidět mnoho úsilí, spousta energie, dobrá vůle a originální pohled, který je obohacující. Budu se snažit o maximální kontinuitu.

Na druhou stranu jsem však někdo jiný, nejsem Tomáš Holub II., mám jinou historii, jiné akcenty v životě, a tak je pochopitelné, že moje působení bude také asi trochu jiné. Sever Čech bude v mé práci určitě přítomen.

Studujete finanční management, o etice v podnikání dokonce přednášíte. Budete v tom pokračovat, nebo už toho bylo dost?

Nebylo. Nejde mi o tituly, ale o kvalifikaci. Vzdělání – nejen moje – je nutným předpokladem k orientaci ve světě a k jistotě v rozhodování.

Co vás čeká v příštích dnech? Znáte už svého nástupce?

Přelomový bod bude 1. červenec, kdy Litoměřice opustím úplně – do té doby si musíme vše předat a já se musím přestěhovat. Můj nástupce je jistě už v hlavě a srdci biskupově a až přijde správný čas, rozhodne o něm.
 

P. ThLic. Stanislav Přibyl, Th.D., CSsR (* 16. listopadu 1971, Praha) v roce 1990 vstoupil do kongregace redemptoristů, vystudoval na Katolické teologické fakultě UK v Praze. Od srpna 1999 do 31. prosince 2008 byl farářem na Svaté Hoře v Příbrami. V té době působil také jako prezident Arcidiecézní charity Praha. V letech 2002–2011 byl provinciálem redemptoristů a od ledna 2009 generálním vikářem litoměřické diecéze.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Domácí, Zpravodajství



Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay