Sedlák, který dává práci slabším

Vydání: 2019/38 Světec, který spojuje národy, 17.9.2019, Autor: Alena Scheinostová

Přivítat mě přišel v montérkách – JIŘÍ NETÍK starší se totiž nezastaví. Pokračovatel jihočeského selského rodu je průkopníkem sociálního zemědělství u nás a jedním ze zakladatelů sdružení Pomoc Týn nad Vltavou. To dnes ve Dvoře Čihovice a v chráněných dílnách dává zázemí a uplatnění 145 handicapovaným lidem.

Jiří Netík st. (uprostřed) na dožínkové slavnosti v Týně nad Vltavou. Společně se svým synem Jiřím Netíkem ml. představí podnikání v sociálním zemědělství i na zářijové konferenci spolku křesťanských podnikatelů Kompas „Podnikání podle Ducha“. Snímek archiv Domova sv. Anežky

Spolek Pomoc brzy oslaví čtvrtstoletí své existence. Kdy se zrodila myšlenka pomáhat lidem s postižením právě touto formou?

Se svatořečením Anežky České. Ona byla přece jedním z našich největších sociálních pracovníků! I z jejích dopisů svaté Kláře víme, jak dokázala využít svého postavení ve službě lidem a uskutečňovat Desatero. Spolu s Petrem Rohlenou (ten je dnes naším tajemníkem) jsme byli v přípravném poutním výboru na Anežčino svatořečení a od jara 1989 jsme vyjížděli do Říma připravovat zázemí pro národní pouť. A já si vzpomínám, že jsem tam jezdil s myšlenkou, jak by se taková pomoc dala uskutečnit dnes.
Netíkovi, to byli všechno zemědělci. Komunismus myšlenku zaměstnávání slabších hodně pokřivil, označoval to za vykořisťování, ale dříve sedláci těmto lidem dávali práci, aby z nich nebyli bezdomovci. Říkali jsme si tedy, že bychom mohli v tomhle směru nějak posloužit, najít třeba nějaký objekt, který bychom k takovým účelům zrekonstruovali.

To znamená, že jste hospodařil na svém ještě před Sametovou revolucí?

Můj otec byl po únoru 1948 zavřený. Stavěl jako vězeň papírny ve Větřní. Ale protože o něm věděli, že umí hospodařit ve větším, pořád ho nutili, že ho hned pustí, když jim podepíše, že bude dělat předsedu družstva. Všechno jim krachovalo, jak nikdo nic neuměl. Komunisti například sebrali hospodářům stroje, jenže pak neměli nikoho, kdo by je dovedl obsluhovat. Otce pak vezli z kriminálu na pole, aby prý jim je seřídil. A on to udělal. Říkal, že je přece potřeba, aby se sklízelo, aby ty stroje pracovaly. V tom byla jeho síla. Nakonec jim podepsal papír, že „bude-li předčasně propuštěn, zavazuje se pracovat v zemědělství, jako pracoval dosud“. Když pak na něj šli, ať vede družstvo, povídal jim: „Ale to já nemůžu, já musím soukromničit, tady to mám černé na bílém – ‚jako jsem pracoval dosud‘. Vždyť vy byste mě jinak zase zavřeli!“ Otec byl člověk s velkým nadhledem.
Takže nám sice sebrali všechnu techniku a s lecčím jsme se museli poprat, ale celou tu dobu jsme hospodařili na svém. Pomoc Týn nad Vltavou ovšem nesídlí na našem rodinném statku, ale v prostorách někdejšího dvora pražského arcibiskupství Čihovice.

V rodině nebyl nikdo s postižením, kdo by vás k této formě pomoci inspiroval?

Zaplať Pán Bůh, v naší vlastní rodině nikdo takovou službu nepotřeboval. My jsme zkrátka chtěli po vzoru svaté Anežky dát k službám to, co umíme – zemědělství. A ne jenom „podnikat“. Opravili jsme čihovický statek a vlastní činnost jsme v něm zahájili v roce 1996 s představou, že tu bude okolo patnácti lidí, třeba i s trochu vyšší mírou postižení, kterým se bude věnovat naše širší rodina. No – a pak nás to trochu zavalilo (smích).

Kolika lidem dnes Pomoc slouží?

Spolupracovníků – nerad bych říkal klientů – s postižením máme ve všech našich střediscích přes sto čtyřicet. Sloužíme především lidem z našeho regionu, kteří jsou nějak handicapovaní, odborně řečeno „znevýhodnění na trhu práce“. Původní představu, jak budeme všechny zaměstnávat na statku, jsme ale museli brzy poopravit. Mají různé diagnózy a s tím i různé možnosti a potřeby, takže se ne všichni mohou podílet právě na práci v zemědělství. Pro každého se tak snažíme vymyslet aspoň něco, co je schopný činit a v čem se najde.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

JIŘÍ NETÍK st. je farmář, otec, dědeček, varhaník, hybatel kulturního a duchovního života v regionu a také spoluzakladatel a předseda spolku Pomoc Týn nad Vltavou, který od roku 1996 vytváří zázemí a pracovní uplatnění pro potřebné lidi se zdravotními či sociálními handicapy. Ti v zařízeních Pomoci žijí a pracují společně se zdravými. Spolek zastřešuje obecně prospěšné společnosti Domov sv. Anežky, Dílny sv. Jiljí a Domovy KLAS a jeho dílo roste v Týně, Temelíně, Chrášťanech, Albrechticích, Bechyni, Lomnici nad Lužnicí nebo Třeboni. Úzce spolupracuje s východočeským Sdružením Neratov P. Josefa Suchára.

ALENA SCHEINOSTOVÁ
 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 42 15. – 21. října 2019

Svatovítské varhany poprvé zahrály

Nové svatovítské varhany se poprvé rozezněly. Nikoli pod klenbami pražské katedrály, ale v montážním sále dílny varhanáře Gerharda Grenzinga ve španělském El Papiolu…

celý článek


Když se sejdou následovníci Krista

Každou neděli se nad tisíci chrámů v Čechách, na Moravě i ve Slezsku rozezní zvony. Zvou ke společnému slavení mše svaté. Farnost se schází.

celý článek


Žijeme pro okamžik každého dne

Královéhradeckou diecézi koncem září navštívil indický arcibiskup PETER MACHADO z Bangalore. Mezi českými věřícími podle svých slov zažil vřelé přijetí a velký…

celý článek


Oslava každodenní svatosti

Minulou neděli se sbor světců rozrostl o pět nových jmen. Osobnosti jsou rozdílné – od kardinála a intelektuála přes řeholnici s mezinárodním věhlasem až po ženu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay