Samé dřevo, jen v jesličkách pod Ježíškem seno

Vydání: 2010/51 Vánoce, 16.12.2010, Autor: Karla Ladwigová

Učarovalo mu dřevo a nejdřív to zkusil s loutkami. Řezba se mu stala drogou, ale striktně zachovává svůj pracovní rituál. Dnešní konzumaci koled už v listopadu ignoruje. Jeho synek Hugo zatím o řezbu zájem nejeví, ale kdoví? Každopádně si s tátou Vánoce užívají. Pojďme teď s Tomášem Štolbou mezi jeho dřevěné svaté, do míst betlémské radosti.

Odkdy se datuje vaše zaujetí pro dřevo?

Po Sametové revoluci jsem nevěděl, čím se živit, a českobudějovická řezbářka Arana Mertlová mi poradila, ať zkusím vyřezávat. Poslechl jsem ji a zkusil to nejdřív s loutkami. Ve spolupráci s malířkou Renatou Štolbovou, která loutky polychromovala olejovými barvami a navrhovala kostýmy, a Hanou Mikešovou, která na loutky šila, jsme dali dohromady první kolekci. Přijali ji v galerii U zlatého koníčka v Praze. Po hodinové procházce jsme se zašli na instalaci loutek podívat – a zesmutněli. Loutky tam nebyly! Schlíple jsem se zeptal, jestli jsou aspoň někde ve skladu, ale galerista mi řekl, že jsou prodané. Tím bylo o mé práci rozhodnuto.

Jak dlouho trvala učednická léta? Měl jste své vzory?

Vyřezávám už přes dvacet let a na mé tvorbě je vidět dlouholetá spolupráce s malířkou Renatou Štolbovou při výrobě loutek. Souběžně s nimi jsem začal samostatně vyřezávat a malovat (olejovými barvami) figury a betlémy, jejichž velkou inspirací pro mě byly bretaňské kalvárie. Své vzory jsem samozřejmě měl. Z řad řezbářů to byl zejména pan Josef Bláha (svým autorským pojetím polychromovaných figur), i když moje práce se od jeho značně liší. Dále mě ovlivňovala lidová řezba, ale i moderní výtvarné umění mě leckdy osloví. A velmi mě potěší, když si zajdu na výstavu Art brut – naposledy jsem ji navštívil v galerii U Zvonu.

Čím jste začal jako „hotový“ řezbář, i když se možná ani dnes tak necítíte?

Loutky jsem vyřezával docela rád, ale byla to týmová práce, pro kterou nejsem tak úplně stvořený. Plnost řezbařiny jsem pocítil až při vyřezávání samostatných figur a betlémů – od návrhu, přípravy dřeva přes řezbu, povrchovou úpravu až po polychromii olejem. V českobudějovické Komorní galerii u paní Aleny Schelové jsem měl první výstavu svých plastik. Reakce návštěvníků pro mě byly povzbuzující a potvrdily mi, že jsem se vydal správnou cestou. Přiznávám, že vyřezávání se pro mě stalo téměř drogou. Každé ráno, když sednu k řezbářskému stolu, vedle na stolku voní horká káva a z okna můžu pozorovat srnky v lese, padne na mě božský klid. Musím ale dodat, že až po důkladném zatopení – v mojí dílně je totiž ráno docela nevlídno a teplota někdy i na nule. V zatepleném, útulném prostředí pak zahajuji své každodenní rituály, včetně modlitby, než se ráno pustím do práce.

Máte nějaké „své“ dřevo, se kterým pracujete nejraději?

Pracuji pouze s lípou, ta mi naprosto vyhovuje a jsem s ní doslova sžitý. Dá se z ní dobře vyřezávat, znám její vlastnosti a krásně se na ni maluje olejovými barvami.

Prozraďte něco víc o práci s lípou…

Pracuji s dláty od různých výrobců z Rakouska, Švýcarska, ale nejraději mám dláta od pana Karase z Šumavských Hoštic. Vypadají jako zubařské náčiní. Kromě toho používám elektrické nářadí, jako je bruska a pásová pila. Z lípy se docela dobře řeže, ale někdy je trošku dužinatá nebo se objeví skrytý suk, což je trochu problém, když mám figuru už v pokročilém stavu. Lípa je světlá, dobře se na ni maluje a hezky voní. Někdy mi zákazníci říkají, jak to dřevo pěkně voní, ale ve skutečnosti cítí terpentýn. Ten mi už nevoní a z ateliéru před ním utíkám.

Zaujaly vás náměty ze Starého a Nového zákona, proč jsou vám tak blízké?

Je to tak, moje tvorba je ovlivněna hlavně Starým a Novým zákonem, i když nejen jimi. Snažím se o co nejjednodušší vyjádření základních věcí. Muž nese rybu. Žena s husou. Petr s kohoutem. Nejčastěji vyřezávám Josefa a Petra. A také Pannu Marii s Ježíšem. Postavy z Bible jsou pro mě živé i přes moji nedokonalost ve víře. Například Slepec s ještěry vychází z modlitby: „Pane Ježíši Kriste, synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným.“ Představuji si, že ten slepec jsem vlastně já, a nejde jen o uzdravení fyzické – prozření očí, ale také o uzdravení od nebezpečí vnitřních draků a všeho toho, co útočí zvenčí. A že těch draků je v mém životě hodně! – U Josefa samozřejmě obdivuji jeho úlohu a odvahu, s níž se své Marie zastal. To bych já nedokázal. Petra znázorňuji s kohoutem, ten znamená naši slabost. Přes všechnu svou slabost dostal ale Petr obrovskou Kristovu důvěru – tu znázorňuji v klíči, který apoštol drží.

Vřelý vztah k vánoční tematice vyjadřují vaše četné betlémy, například z kostela v Dobré Vodě u Českých Budějovic – rovněž společné dílo s Renatou Štolbovou. Jak jste si rozdělili práci?

Dientzenhoferovu kostelu na Dobré Vodě jsme s Renatou věnovali oblékaný betlém, který byl tak trochu završením, oslavou dlouholeté spolupráce při výrobě loutek. Já jsem loutky vyřezal, Renata je polychromovala a navrhla oblečení. Již zmíněná švadlena a naše dlouholetá kamarádka Hana Mikešová kostýmy podle návrhů ušila. Myslím, a hojné návštěvy rodičů s dětmi v době vánoční to potvrzují, že se betlém povedl. Teď už vyřezávám betlémy, které si polychromuji sám. Jsou celé ze dřeva, jen v jesličkách pod Ježíškem je seno.

Na betlémech pracujete s předstihem. Daří se vám v létě myslet na Vánoce? Osvěžujete se nějak při práci, třeba dobrou hudbou?

Mé výstavy jsou většinou plánovány několik let dopředu, například teď mám termíny až do roku 2013. Kromě toho se věnuji práci na zakázkách pro soukromé osoby, takže musím pracovat na betlémech i jiných figurách ne- ustále. Při vyřezávání si oživuji práci většinou poslechem rozhlasové stanice Vltava, tu mám moc rád; je mi jediným partnerem při mé osamělé práci. Může se ale stát, že na Vltavě někdy spustí jazz, a tak si ho při vyřezávání sv. Josefa klidně poslechnu. Vyřezávat betlémy je práce dlouhodobá. S ohledem na jejich povrch malovaný olejovými barvami, kde barvy různě vytírám látkou, musím čekat, až jedna vrstva uschne, než nanesu barvu další. Tím se celý proces značně protahuje. Figury spolu musí navzájem ladit jak barevně, tak proporčně. Zkrátka o Vánocích už někdy vyřezávám Jidáše pro velikonoční výstavu.

Ve vašich betlémech často figuruje stejný psík – buldoček. Měl živou předlohu, nebo jste si ho přimyslel?

On opravdu existoval. Měl jsem tmavého žíhaného francouzského buldočka jménem Kolja a byl to můj dobrý a věrný kamarád. Bohužel už umřel. Tak ho teď mám alespoň ve svých betlémech.

Z betlémské podívané se radují kromě dětí obecně i vaši dva synkové. Nepůjde některý z nich ve vašich šlépějích?

Zatím o tom pochybuji. Čtyřletý syn Hugo chce řídit metro nebo pendolino, a kdybych mu řekl, že bude řezbář, tak by se rozplakal. Na druhé straně dává Ježíškovi do jesliček (v betlému, který mám celoročně v ateliéru) oříšky, aby měl pořád co jíst. A ten druhý, teprve roční Josífek, je na tyhle úvahy ještě moc malý. Já bych snad byl radši, kdyby si hoši zvolili pro život praktičtější profesi. Pro mě osobně je řezbařina ta nejlepší práce na světě, lepší už je v mých očích snad jen výroba houslí, protože houslaři mají svou práci spojenou s hudbou. Ale třeba by se mi vysmáli.

Svá díla vystavujete doma i v zahraničí a najdou se v mnoha galeriích. Jak pociťujete vztah dnešního člověka k biblické tematice, jinými slovy: jde na odbyt?

Na výstavní plochy si nemohu stěžovat. Vystavuji v různých historických prostorách a s návštěvností jsem spokojený. Kromě prací pro galerie vyřezávám i do výklenků a kapliček. Je to pro mě hezká práce a také vděčná, protože je každému na očích a je to extrakt toho, co dělám. Nevím, jaký mají lidé k biblické tematice vztah obecně, ale podle toho, že mé věci kupují, si odvažuji říct, že o Bibli a snad i víře něco vědí.

Nejnověji jsou vaše práce k vidění v kryptě na brněnském Petrově. Co si tam návštěvníci prohlédnou?

Nabídku na letošní výstavu na Petrově jsem s radostí přijal, protože jsem tam už jednou vystavoval a obdivuji tamější nádherné prostory. Bude tam k vidění můj vlastní betlém, který dávám na každou výstavu, a kromě toho také šest až sedm nových figur na duchovní náměty, jako je David s harfou, Otec a syn, Slepec s draky a jiné. V Brně budu tentokrát zastoupen na více místech. Kromě krypty pod Petrovem budu mít plastiky ještě v galerii 8a, kde to bude koncipováno jako vánoční výstava. A další betlém bude vystavený v galerii Hřebíček (kde jsem zastoupen trvale). Takže tomu letošku soukromě říkám „Brněnský rok“. Těším se, že si Brno lidsky, vánočně i kulturně užiji. V Praze každoročně o Vánocích vystavuji v Betlémské kapli, kde jsem jedním ze stovek autorů na hromadné výstavě betlémů a ukázek tradičních lidových řemesel. Betlémská kaple je moje srdeční záležitost, chodím tam v tu dobu občas okukovat práce svých kolegů, a přitom si užijí i moji kluci. Loni tam měli vodní mlýn s tekoucím potokem, kamenný mlýn, kde se mlela mouka, sochařsky pěkně pojaté bludiště z větví a spoustu dalších zajímavostí. Já si tam dám medovinu nebo dvě a popovídám si s kolegy. To už jsou Vánoce v plném proudu. Teprve na těchto místech a teď jsem schopen s radostí poslouchat koledy, a ne z obchodních domů už od listopadu – to mám uši vypnuté. Všechno má přece svůj čas a já mám koledy rád vždycky až o Vánocích.

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay