S vlastnoručním dárkem dáme kus sebe

Vydání: 2014/48 Kardinál Meisner popřál katedrále, 25.11.2014, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

Uplést ponožku, ušít kalhoty, upaličkovat dečku – to, co ještě jejich maminky zvládaly takřka „levou rukou“, dohánějí dnešní třicátnice v kurzech. Třeba v takových, jaké vede na pražské Letné LADA CHARVÁTOVÁ.
 
 
„Ne každý může chodit běhat nebo ho to baví ve fitku, ale psychickým tlakům se dá odolávat i tvořením,“ říká Lada Charvátová.Snímek Aleš Masner
 
Proč už dnes my ženy neumíme to, co pro naše babičky a maminky bylo samozřejmé?
 
Protože jsme si to nepředaly. Buď jsme o to v dívčím věku neměly zájem, nebo si maminky myslely, že už to nebudeme potřebovat, když je v obchodech všeho dostatek. Něco na tom je: zboží je všude dost a je daleko levnější, než když si něco ušijete nebo upletete sama. Potřebujete pomůcky, šicí stroj, o nějž se musíte starat, i materiál, pro který si musíte dojít do obchodu. Takže nakonec neušetříte ani peníze, ani čas.
 
Přesto mají lidé zájem se ručním pracím znovu naučit. Co na nich tak láká?
 
Je to báječný koníček. A také je to odpočinek a forma arteterapie – vynikající na soustředění a skvělá, když potřebujete přepnout. Pro některé ženy funguje tvoření jako únik od ošklivé životní skutečnosti, těžkého období a podobně. Tady v dílně nasají vědomosti a pak už i doma nad šitím mohou vypnout a prožít svou osobní chvilku. Navíc vám ruční práce dávají možnost vidět hmotný výrobek, hmatatelný výsledek vaší práce, a mít ho v rukou bez dlouhého čekání.
 
Hovoříme o ženách, ale jak je to s muži? Ti vaše kurzy nevyhledávají?
 
Sama jsem ještě pánského klienta neučila, ale kolegyně se s nimi setkávají. Spolupracuji také s lektorem, který ruční práce učí a je velmi šikovný.
 
Které konkrétní dovednosti si návštěvníci a návštěvnice z vašich kurzů odnášejí?
 
Za tři roky, co dílny vedu, se už prostřídaly pletení, háčkování, paličkování, patchwork či oděvní nebo bytová tvorba, šily jsme kabelky, dárky. Obecně vzato jsou to kurzy šití a práce s šicím strojem obohacené o výuku ručního šití. A každá skupinka si v tom najde, co potřebuje.
 
Starší dámy si více objednávají konkrétní témata – například jak se konstruuje střih, jak se šijí zipy. V tomto ročním období budeme šít drobné pozornosti a vánoční ozdoby. Mladší ženy, maminky kolem třiceti let, zase mají zájem naučit se šít drobnosti do domácnosti, polštářek, tašku nebo vlastnoruční dárky. A pak je zajímavý zájem ze strany náctiletých děvčat – zvláštní blok několika lekcí opakuji každých pár měsíců a „stálé jádro“ účastnic přivede pokaždé další a další kamarádky.
 
Všechny účastnice zde také kromě sdílení zkušeností navazují nová přátelství. Kromě kurzů tudíž každý měsíc organizuji tzv. Klubový večer, kdy se se zájemkyněmi scházíme k přednáškám nebo dalším společným aktivitám – tak trochu po vzoru slavného Amerického klubu dam Vojty Náprstka.
 
Jsou také pro vás jako pro lektorku tyto kurzy formou odpočinku a uvolnění?
 
Velmi mě to baví. Jednak jsem původní profesí učitelka výtvarné výchovy a češtiny a těší mě učit druhé a předávat jim své zkušenosti. Za druhé provozuji ateliér textilní tvorby a k tomu podobné kurzy podle mě patří. A kromě toho jsou ruční práce opravdu skvělá terapeutická aktivita. Ne každý může chodit běhat nebo ho to baví ve fitku. Stresu je kolem nás tolik, že bychom mohli všichni zobat antidepresiva, která se dnes předepisují skoro automaticky. Ale psychickým tlakům se dá odolávat právě i tvořením. Musíte se při něm soustředit, sledovat detaily, posilujete mozek, jeho pravou „neracionální“ hemisféru. Oddechnete si a ještě za vámi něco zůstane.
 
Proč se dnes opět vracíme k rukodělným dárkům, když ty z obchodu jsou – buďme k sobě upřímní – kolikrát zdařilejší?
 
Pokud si lidé vyberou kurz s opravdu dobrým a kvalitním lektorem, měl by v nich rozvinout cit pro materiály, barvy, proporce i detaily a provést je obecnými zásadami, jako jsou estetika nebo užitná hodnota výrobku. Avšak přitom by v nich neměl potlačit jejich vlastní, osobitou kreativitu. Potom by neměly vznikat jen kýče či tvoření pro tvoření, nýbrž předměty, které svou hodnotou přesáhnou danou chvíli. A to je také hezké na rukodělných dárcích: nezáleží tolik na tom, jak úžasnou věc vyrobíte. Darujete něco, v čem je obsažena vaše energie, vaše myšlenka, něco velmi osobního. A také váš čas, který jste si ukrojili, abyste jej někomu v té maličkosti věnovali. 
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 6. – 12. prosince 2016

Roráty lákají nejen věřící

Na ochoz šikmé věže stoupají po 194 schodech každou adventní neděli muzikanti. Nikoliv v italské Pise, ale v chodských Domažlicích, kde se jim věž už při stavbě také naklonila.

celý článek


Teď se zklidnit? Děláte si legraci?

Dobře znáte ten pocit. Je tu advent… a všechno se zrychluje. Času ubývá a restů, které máme vyřídit do konce roku, naopak přibývá. A do toho přichází KT s provokativním…

celý článek


České turné o Matce Tereze

Hotové přednáškové turné absolvoval minulý týden v České republice P. Leo Maasburg, který byl řadu let blízkým spolupracovníkem Matky Terezy. Jeho vyprávění s napětím…

celý článek


Betlémská výstava putuje za starými symboly

Až do podhoubí vánočních zvyků a tradic se vydává letošní ročník výstavy v Betlémské kapli v Praze. Název Slunce a betlémy napovídá, že k oslavám evangelijního…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay