Vydání: 2008/11 Chápe kněze nejlépe kněz?, 11.3.2008, Autor: Jiří Macháně

Valná většina z nás vyrostla – a doposud žije – v rodině. Víme, jaké to je, známe své role, umíme řešit problémy, které toto prostředí přináší. Existují ale i jiné typy společenství, do kterých až tak nevidíme, ačkoli jsme s nimi v občasném kontaktu. Laici na vlastní kůži farářský nebo řeholní život zkrátka zažít nemohou. Nahlédnout do světa kněží a jejich společenství jsme se vydali spolu s biskupem Pavlem Posádem.

Co je pravdy na tom, že knězi rozumí a chápe jej nejlépe zase kněz?
Já bych to tak nevymezoval. Je mnoho lidí, kteří skrze svou lásku rozumí druhému člověku a dovedou ho pochopit. Jeden duchovní autor tvrdí, že když milujeme druhého, čteme v něm jako v otevřené knize. Z druhé strany je pochopitelné, že ten, kdo nese stejný úděl, stejné povolání, může více pochopit. Tady bych opět citoval jednoho velmi moudrého, dnes už zemřelého kněze, který často opakoval: „Kdo neprožil, nepochopí!“

Kněz z povahy svého povolání usiluje o to, aby rozuměl laikům. Myslíte si, že to platí i naopak – tedy že se laici snaží hlouběji porozumět životu kněze a pochopit ho?
Kněz je povolán, aby se snažil lidem mnoha skupin (dětem, seniorům, manželům, svobodným, zasvěceným osobám) nejen rozumět, ale také umět pochopit jejich situaci a kvalifikovaně jim pomoci. To patří neodmyslitelně k jeho úkolům a k jeho službě. A jestli to platí i obráceně, zda laici chápou krásu i těžkosti kněžského života? Na to nám odpovídá sv. František ve své známé modlitbě: „Dej, Pane, abych více chápal, než byl pochopen, abych více miloval, než byl milován.“

Nevzniká riziko, že když kněží řeší některé problémy uvnitř svého společenství, chybí jim odstup? Tím, že o nich hovoří, se vlastně jenom vypovídají a mohou se utvrdit ve svých pocitech, ale problémy nemusí být vyřešeny. Může v tom pomoci „někdo“ zvenčí, třeba i laik?
Problémy rodiny se mají řešit vždy nejprve doma, v rodině. Stejně tak i knězi může porozumět a také pak pomoci nejvíce ten, kdo ví ze své vlastní zkušenosti, jaká specifika obnáší kněžský život. Radí-li se kněz s knězem, případně problém předloží v kněžském společenství, má naopak zaručenou mimořádnou míru nadhledu. Odstup by chyběl, pokud se radí kněz – nebo obecně můžeme říci každý člověk – jen sám se sebou. Ale nevylučuji možnost a někdy i nutnost, že v určité situaci může kvalifikovaně pomoci laik. Zvláště pokud se jedná o odborníka.

U kněze hrozí – podobně jako u ostatních exponovaných a náročných povolání – vyhoření. Čím mohou spolubratři v takové situaci pomoci více než třeba psycholog či psychoterapeut?
Dnes se o syndromu vyhoření nejen často píše a hovoří, ale bohužel se s ním i často setkáváme. Z řešení tohoto problému bych nevylučoval spolupráci všech, kdo mohou pomoci – tedy i psychology nebo psychoterapeuty, o kterých se zmiňujete. Je však nesmírně důležité syndromu vyhoření předcházet. Na tento neduh není jednoduché dát snadný recept. Je známo, že syndrom vyhoření je z velké části zapříčiněn rozechvěním rovnováhy osobnosti. Dotyčný totiž dopustí určitý nepořádek ve svém životě: neumí například odpočívat, zapomíná na určité nutné prvky duchovního života, vynechává modlitbu. Velkou prevencí proti vyhoření je přítomnost pravidelného duchovního vedení a nenahraditelná je také úloha zpovědníka. Jinými slovy: jedná se o snahu vést zdravou životosprávu, mít dobré kněžské společenství, snažit se o rovnováhu mezi akcí a kontemplací, mezi činností a modlitbou.

Působil jste jako spirituál v semináři – už v této době vznikají budoucí celoživotní kněžská přátelství – jak jsou bohoslovci vedeni k životu v kněžském společenství?
Kněžský seminář má za výchovu ke kněžskému společenství opravdu velikou zodpovědnost a zároveň má k tomu také celou řadu nástrojů. Už to, že se zde žije společně po dlouhý čas, a to dvacet čtyři hodin denně, je veliká škola společenství. Tam se naprosto spontánně učíme nejen společně žít, ale také spolupracovat a dělit se o radosti i bolesti, které přináší život. Chtěl bych ale upozornit na nebezpečí záměny dvou pojmů: kněžského přátelství a kněžského společenství.
Kněžské přátelství je mimořádný dar, určitý poklad, který mohu mít a je dobře, když ho mám, ale kněžské společenství je něco mnohem širšího. Znamená to, že se učím pracovat a žít nejen s těmi, kteří jsou mi blízcí a přátelští, ale toto společenství mi také umožňuje žít a spolupracovat se všemi, kteří jsou vedle mě, a to i navzdory naší jinakosti, rozdílnosti povah a zájmů. Ne každý kněz má povolání k životu v komunitě, ale každý kněz nutně musí umět spolupracovat a žít v kněžském společenství, nakolik je to pro něho možné (viz Dekret o službě a životě kněží Presbyterorum ordinis čl. 8).

V době svého biskupského působení v litoměřické diecézi jste hodně jezdil mezi kněze na vikariátní konference. Znáte také diecézní klérus z Moravy. Liší se kněžská společenství v této severočeské diecézi od těch v oblastech s vyšší religiozitou – a co je ovlivňuje?
Rozdíly samozřejmě jsou. Je to podobné jako s vínem. To, které se vypěstuje na jižní Moravě, je úplně jiné než to, které zraje v severních Čechách. Podobné zákonitosti platí v tom, jak bude vypadat duchovní tvář jednotlivého kněze nebo i celého diecézního společenství. A to ovlivňuje mnoho faktorů. První obraz o knězi si kněz často nese jako ideál ve svém srdci už z dětství a mládí – je ovlivněn mnoha vzory. Pak je důležitá výchova, formace a vzdělání na teologické fakultě a v semináři. Nedocenitelnou úlohu pro dobré a fungující kněžské společenství v diecézi má pak biskup a jeho nejbližší spolupracovníci – vikáři. Nezanedbatelnou roli hraje také farní společenství, které může kněze nést a pozvedat, nebo také ubíjet.

Biskup je knězi spolubratrem, ale zároveň je i jeho nadřízeným. Jak a kdy se tyto role proměňují? Kdy mu je bratrem a kdy musí začít vystupovat jako šéf?
Odpověď na vaši otázku nacházíme už u sv. Augustina. Ten hovoří o vztahu ke svým svěřeným. „S vámi jsem křesťan a pro vás jsem biskup.“ Podobně to platí o vztahu biskupa k jemu svěřeným kněžím. „S vámi jsem bratr a pro vás jsem otcem.“
Biskup je především také kněz, a proto bratr mezi bratry. Ale navíc je povolán být mezi nimi prvním a služebníkem všech. Je-li úloha biskupa chápána jako služba lásky, nemohou vznikat žádné problémy nebo nějaká napětí. Prvenství znamená více sloužit, a tedy více milovat.