S Pavoučkem skautují celé rodiny

Vydání: 2011/32 Poutní deníky, 1.8.2011, Autor: Tomáš Kutil

Hned 14 velkých indiánských tee-pee upoutalo minulý týden pozornost každého návštěvníka Měsíčního údolí u Vlašimi. Navíc jejich osazenstvo bylo poměrně nezvyklé: v každém z nich bydlela jedna rodina, nechyběly ani nejmenší děti. Tento netypický tábor se jmenuje Pavouček Iktomi a je charakteristický právě tím, že se ho účastní celé rodiny.

Jedná se o zatím u nás nepříliš rozšířený family skauting. Zjednodušeně řečeno jde o skautování, které je ale přizpůsobené tomu, aby ho mohly absolvovat celé rodiny i s dětmi, většinou předškolního věku. Větší děti už pak obvykle pokračují v klasických skautských oddílech. „Bylo nám líto, že už jsme přestali jezdit jako aktivní vedoucí skautských táborů, ale pak nás napadlo, že bychom si tyto tábory mohli přizpůsobit,“ vysvětluje důvod vzniku Pavoučka Ondřej Remeš, hlavní koordinátor tábora. Postupně se proto seznámili s principy fungování family skautingu a rozhodli se ho vyzkoušet. A letos díky tomu mohli být už na šestém táboře. Pavouček Iktomi je navíc úzce propojen se dvěma pražskými farnostmi – kobyliskou a bohnickou. Svědčí o tom i fakt, že celý tábor absolvoval i P. Ondřej Matula z kobyliské farnosti. Každý den sloužil u ručně vyrobeného oltáře mši svatou, dvě z nich – zahajovací a závěrečná – byly pojaty slavnostněji a účastnilo se jich v podstatě celé osazenstvo tábora. „Beru to jako velmi obohacující čas, kdy si mohu se svými farníky příjemně popovídat, společně se zasmát a modlit se. Myslím, že je velmi cenné, když lidé mohou mít svého kněze s sebou i na dovolené,“ říká P. Matula a přiznává, že během toho týdne si odpočine, protože organizační zátěž neleží na něm, ale rozdělí si ji mezi sebe jednotlivé rodiny. Každý den má na starosti dvojice rodin. Během týdne se všichni prostřídají, a každou část táborové hry tak připravuje někdo jiný. Letos se děti spolu se svými rodiči vžili do rolí indiánů. Slavnostní nástupy proto probíhaly v indiánských krojích, které ušily většinou maminky, a nechyběly ani indiánské pokřiky. Týdenní tábor je sice vrcholem aktivit Pavoučka, není ale jedinou akcí, kterou spolu rodiny podnikají. Během roku se snaží pravidelně jezdit na jednodenní výpravy, v zimě na hory, v adventu vyrábějí různé vánoční ozdoby apod. V rámci kobyliské farnosti pak pod hlavičkou Pavoučka vzniklo též rodinné modlitební společenství, které je otevřené i těm, kdo se táborů neúčastní.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 7 13. – 19. února 2018

Půst je cesta k sobě, Bohu i druhým

Čas odříkání a újmy je pouze jednou z podob čtyřicetidenního období, do něhož vstupujeme touto Popeleční středou. Půst však klade na křesťany mnohem větší nároky.…

celý článek


Putuji směrem k Domovu, píše Benedikt XVI.

O víkendu uplynulo pět let od rezignace papeže Benedikta XVI. Stalo se to poprvé po 600 letech. Nyní oznámil, že už je „na pouti k Domovu“.

celý článek


Uznán 70. zázrak z Lurd

Biskup Jacques Benoit-Gonnin ze severofrancouzské diecéze Beauvais vyhlásil, že církev uznává uzdravení řeholní sestry Bernadette Moriauové (79) za lurdský zázrak. Je v…

celý článek


Jak může vypadat dobrý půst?

Někteří lidé se nad otázkou v titulku příliš nezamýšlejí. Občas si něco odepřou, nejedí maso a jsou uchlácholeni zkušeností, že stejně tak, jako půst přišel, tak zase odejde…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay