S P. Petrem Hruškou o zodpovědném křesťanství - původní text

Vydání: 2008/15 Bejvávalo za socialismu líp?, 7.5.2008, Autor: Jiří Zajíc

Příloha: Perspektivy

Ještě dříve, než se Vás začnu ptát na to, co jste v chebské farnosti nazvali nenápadně a skromně jako „koncept správcovství“, mohl byste se našim čtenářům představit?
Jakožto jáhen a kněz plzeňské diecéze jsem od r. 1994 působil dva roky v Klatovech, poté pět let v Chodově. Pak jsem si na tři a půl roku odskočil do Irska na postgraduální studia pastoračního vedení a spirituality a nyní jsem čtvrtým rokem členem týmu společné duchovní správy v Chebu, který vede můj kolega Petr Bauchner. Zároveň v rámci doktorského studia na KTF UK pracuji na dizertační práci o pastoračních radách.

Váš tatínek se pro mnoho lidí stal určitým světlým symbolem odporu proti komunistickému režimu. My spolu hovoříme prakticky přesně 60 let od momentu, kdy se komunisté u nás zmocnili vlády. Myslíte si, že jsme z toho období, které pak následovalo, jako křesťané vytěžili pro dnešní dobu něco opravdu nosného?
Nosnými by se dle mého mohly stát především tyto tři zkušenosti: zkušenost životaschopnosti církve v situaci materiální nezajištěnosti, politického pronásledování a rozkladu tradičních struktur; zkušenost semknutosti křesťanů různých spiritualit a církví kolem věcí podstatných; zkušenost osobních selhání procházející napříč církvemi, presbyteriem či episkopátem.

Když jsem poprvé viděl materiál, v kterém jste svou představu o „správcovství“ ve farnosti nastínili, přišlo mi to jako takový malý zázrak – alespoň ve srovnání s tím, jak se běžně o zodpovědnosti za řízení církve včetně finančního uvažuje. Co vás ve farnosti vůbec přimělo k tak zásadnímu promýšlení této problematiky?
O malém zázraku bych mluvil teprve tehdy, až to také dlouhodobě ponese ovoce. A co nás k tomu přimělo? Nejspíše fakt, že se v jedné farnosti s velkou zátěží historických budov vedle sebe ocitli dva na první pohled ne příliš „kompatibilní“ kněží: jeden spíše intuitivně a prakticky zaměřený, druhý spíše se vyžívající v systémových analýzách. A když si k nim přidáte nekonformně myslícího pastoračního asistenta, finanční čísla hravě zvládající farní asistentku a pár dalších farníků ochotných společně objevovat smysl pastorační rady, máte před očima onen „kotel“, ve kterém naše koncepce správcovství vznikala.

Radostným zjištěním pro mě bylo potvrzení toho, že východiskem k úvahám o řízení i financování musí být pořádná pastorační strategie. Ještě dřív, než se zeptám na vaše zjištění o pastorační strategii farnosti, bych rád slyšel odpověď na to, zda vidíte nějakou pastorační strategii na úrovni celostátní či aspoň diecézní a zda v tom nějakou úlohu sehrál Plenární sněm (či aspoň ještě sehrát může)?
O celostátní úrovni nemám až takový přehled, abych se k ní mohl vyjadřovat. O úrovni diecézní mám zas na druhou stranu přehled příliš osobně zabarvený na to, abych se o ní chtěl vyjadřovat takto veřejně. Vámi zmíněný plenární sněm vnímám jako sice velmi částečný, ale přesto úctyhodný krok na cestě hledání pastoračních priorit místní církve. Musím přiznat, že mě jeho závěrečný dokument v některých momentech mile překvapil. Důležitým pro budoucnost naší církve je dle mého například důraz na rovnováhu všech základních rozměrů jejího poslání (viz především čl. 26 – 28). Klíčovým pak shledávám rozvinutí „diakonického rozměru pastorace“ (čl. 218 – 221) a celou druhou část dokumentu. Za velmi důležitý považuji podnět k „dalšímu hledání cest k pokání a smíření na lokální úrovni“, které by vedly ke „skutečnému duchovnímu uzdravení“ v po válce vysídlených oblastech (čl. 161). Myslím však, že je škoda, že se podobná zmínka neobjevila i vzhledem k selhávání křesťanů v době totality. I přes určitou nesourodost dokumentu je stále určitá naděje, že podněty vzešlé ze sněmu by mohly být při kontextuálně citlivé četbě zasazené do systematického pastoračního rozlišování diecézní či farní pastorační rady a za trvalé podpory vedení diecéze či farnosti důležitou orientací pro proces pastorační proměny v jednotlivých diecézích či farnostech.

A teď tedy k té pastorační strategii farnosti. Můžete ji přiblížit?
S pastorační radou jsme po dva roky pracovali na dlouhodobé „pastorační vizi farnosti“, která nám nyní pomáhá neztratit ze zřetele celek a dlouhodobý výhled a kterou jsme shrnuli heslem „Žít život sloužící Životu“. Na tuto vizi pak navazovala práce na krátkodobějších „pastoračních prioritách“. Většinou jsme se shodli, že samotný proces vzniku těchto dokumentů, byl pro nás stejně důležitý jako jejich závěrečná formulace. Snažili jsme se držet klasického „trojkroku“ pastoračního rozlišování: 1. zkoumání konkrétní situace; 2. reflexe této situace ve světle Božího pohledu; 3. navrhování z toho plynoucích směrů a kroků.
Protože si čtenář může oba tyto dokumenty stáhnout z našich webových stránek (http://www.farnostcheb.cz, Dokumenty – Dokumenty farnosti jako celku – Koncepční dokumenty farnosti), zde uvedu jen jejich heslovité shrnutí: Za hlavní poslání naší farnosti, kterou toužíme žít jako „ikonu Trojice“ uprostřed současného světa, považujeme trojici úkolů „slavení – služba – svědectví“, které vyrůstají z trojice základních rozměrů farní obce „společenství – spolupráce – svatost“, jejíž život a služba jsou podporovány trojicí pomocných oblastí „správa – struktury – správcovství“. Trochu poetičtěji a snad i hlouběji vyjádřeno, naše farnost se chce učit „žít s těmi zde i s těmi tam – být láskou dnešku, zítřku nadějí – žít tím, co žije, a to, co umírá, provázet k smrti, co život otvírá“.

Ten materiál – Blahoslavení dělící se: koncepce správcovství v ŘK farnosti Cheb – nese jako svého autora pastorační radu. Jak to tedy je u vás s fungováním pastorační rady a s jejím podílem na tomto materiálu?
Základní data z oblasti správcovství jsme sbírali napřed v úzkém týmu pastoračních pracovníků. Teprve po jejich analýze jsme jejich pastorační dopady a souvislosti konzultovali na několika setkáních pastorační rady podpořených předchozím osobním studiem jejích členů. Pastorační rada nám tak v procesu práce na dokumentu o správcovství zprostředkovávala praktickou moudrost a zpětnou vazbu „z terénu“ a pomáhala rozlišovat a nastavit některé její základní parametry (především v oblasti finanční spoluzodpovědnosti farníků a finanční solidarity farnosti se širší církví či společností). V dokumentu jsme se snažili zohlednit často velmi různorodé pohledy jednotlivých radních a diskuse o nich či společná modlitba nad nimi nás pak zas někdy vedly do úvah o hlubších pastoračně-teologických souvislostech. Myslím, že právě trpělivé propojování praktických otázek s tímto hlubším proudem nám nakonec umožnilo nalézt společný jmenovatel, a tak dosáhnout shody všech členů rady.

Z celé řady inspirativních nápadů, jež ten materiál obsahuje, se zastavím aspoň ještě u dvou kapitolek. Nejprve „Udržet vyváženost dárcovství času, schopností a financí“ – co se za tím skrývá?
Aby mohla vůbec fungovat nějaká autentická spoluzodpovědnost farníků za finanční zajištění poslání farnosti jako celku, musí být i jejich finanční spoluúčast přirozenou součástí spoluúčasti farníků na životě a službě farnosti v jiných oblastech. Jestliže platí, že „čas jsou peníze“ a (některé) „schopnosti jsou k nezaplacení“, pak souvislost těchto oblastí s ekonomickou koncepcí farnosti je jasná. Na druhou stranu ne už tak jasná bývá souvislost mezi vnitřní zralostí člověka a jeho schopností zodpovědně, ale zároveň i solidárně hospodařit s vlastním majetkem. A právě na obě tyto souvislosti ona kapitolka upozorňuje.

A co je za úkolem „Začít s trvalou formací k učednickému správcovství“?
Při práci na dokumentu jsme došli k závěru, že kromě ozdravění „makroekonomiky“ farnosti jako celku a snahy o modelové žití solidárního a střízlivého zacházení s vlastním i farním majetkem ze strany členů farního týmu je také nezbytná dlouhodobá formace všech farníků v oblasti pochopení biblického pojetí majetku. Téma zacházení s financemi by se u nás kněží nemělo smrsknout na neustálý pláč nad nedostatkem prostředků od státu či od farníků a v žádném případě nesmí nabýt podoby jakékoli zbožné manipulace či kupčení s prostředky spásy (včetně mešních intencí). Mělo by se však, stejně jako jsou peníze součástí běžného života, stát přirozenou součástí křesťanské formace a pastoračního osobního doprovázení. Zmíněná kapitolka k tomu poskytuje některé podněty.

Ta vaše práce obsahuje i rozsáhlou teoretickou přílohu, v níž je pojednáno o perspektivě biblické, historické, trojiční, ekleziologické, prakticko-teologické, učednické, makroekonomické, právní a organizační. Co vás přimělo k vytvoření tak mohutného teoretického zázemí a co vám to zatím skutečně přineslo?
V první řadě to asi byla moje slabost zvaná grafomanství, kvůli které se moje výplody stávají pro některé více prakticky zaměřené kolegy málo nepoužitelné. I když jsem si toho vědom, velmi mě zas trápí opačný extrém, kdy je naše pastorační praxe často založena jen a jen na naší osobní zkušenosti, na jednom jediném správném přístupu či na jednom jediném, někdy ve zcela jiné situaci či době vzniklém „návodu k použití“. Vyjít z pečlivé analýzy situace a současné praxe, vnímat pak tuto praxi ve více souvislostech a z různých perspektiv a z tohoto odstupu teprve hledat nové praktické kroky je dle mého nezbytným předpokladem pro jakoukoli solidní pastorační práci.
Už v průběhu práce na koncepci správcovství nám ona teoretická východiska sloužila jako jakýsi katalyzátor i korektiv našich vlastních úvah a zkušeností. Je pak samozřejmě velmi náročné vybalancovat, aby takovýto dokument zůstal prakticky použitelný. Naštěstí je v tomto můj současný šéf velmi důsledný a mé teoretické výlety sice vítá a oceňuje, ale jen pod podmínkou, že je nakonec z vlastního dokumentu vyhodím a začlením do samostatné přílohy, což se také stalo. Možná, že právě toto je schůdná forma, jak praktikům umožnit zaměřit se na konkrétní výstupy a šťourům dát možnost zároveň prozkoumat i jejich teoretické pozadí.

Kdy očekáváte první plody tohoto vašeho v českých poměrech jedinečného projektu?
Jisté plody projasnění si některých základních principů v oblasti správcovství můžeme ve farnosti registrovat již dnes. Určitě nám to pomáhá učit se vnímat správu majetku a financí jako sice důležitou, ale striktně podpůrnou oblast naší činnosti. Při základních ekonomických rozhodnutích se snažíme vracet se k pastorační vizi a k poslání farnosti a ptát se, jak s nimi to či ono rozhodnutí souvisí či nesouvisí. Mnohem více jsme asi nyní schopni vnímat a ocenit požehnání plynoucí ze spoluúčasti pastorační a ekonomické rady (a potažmo celé farnosti) na některých klíčových správcovských rozhodnutích. Ovšem mnohé je ještě před námi a mnohé bude jistě během na dlouhou trať. Rádi bychom se například pokusili do pěti let postavit naši farnost finančně na vlastní nohy, a to včetně zajištění platů pro kněze a další pastorační pracovníky z jiných zdrojů než z platových dotací od ministerstva kultury a včetně rozvíjení finanční solidarity se širší církví. A tady se budeme muset ještě naučit hodně věcí. Jak v oblasti vícezdrojového financování a s tím souvisejícího intenzivnějšího začlenění farnosti do širší občanské společnosti, tak v oblasti finanční spoluúčasti farníků na zabezpečení základního provozu a poslání farnosti. Tak nám držte palce a případně pošlete nějaké své vlastní zkušenosti na farnost@farnostcheb.cz. Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay