26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

V srdcích Evropanů je veliká nostalgie po naději

26. 5. 2012

|
Tisk
|

Vydání: 2012/21 Ke Svaté Hoře s tlukoucím srdcem, 26.5.2012, Autor: Lenka Fojtíková

V irském Dublinu patří P. PAT COLLINS mezi zakladatele společenství Nové jaro, jehož cílem je nová evangelizace. Kromě toho je tento kněz autorem dvacítky knih, do češtiny dosud nepřeložených. Jezdí kázat po celém světě. Českou republiku navštívil nyní už potřetí – na Želivě vedl exercicie na téma víra a jeho další návštěva se plánuje na září.

Proč jste si pro exercicie v Želivě zvolil právě téma víry?

Papež Benedikt XVI. nedávno oznámil, že od října tohoto roku začneme slavit Rok víry. Chceme si tím připomenout padesáté výročí Druhého vatikánského koncilu. Kromě toho se v říjnu bude konat důležitá synoda o nové evangelizaci, jež si klade za cíl budovat víru v lidech, kteří jsou už evangelizováni. Bůh ví, že v dnešní Evropě je taková evangelizace velmi potřebná.

Co vy osobně považujete za největší problém Evropy?

Právě nedostatek víry. Pro miliony dnešních Evropanů Bůh jakoby neexistuje. Panuje zde sekulární světonázor, který je v celé historii jedinečný: mnozí lidé nemají buď vůbec, nebo jen málo smysl pro nadpřirozeno. Možná většina Evropanů už ani nemá smysl pro hřích nebo jen velmi omezený. Je proto těžké hlásat evangelium lidem, kteří si myslí, že to nepotřebují.

Viktor Frankl, známý židovský psycholog, říkal, že největší lidskou potřebou je nalezení smyslu života. Je vidět, že Evropané, přestože nehledají odpuštění, nějaký smysl hledají. V jejich srdcích je totiž veliká nostalgie po smyslu života a po naději. Nová evangelizace se proto musí přizpůsobit kultuře a hledat způsob, jak dnešním lidem přinést poselství Ježíše Krista a jaký jazyk používat, aby to dnešním lidem dávalo smysl.

Máte představu, jakou cestu zvolit?

Řeknu vám příběh, který by mohl být dobrou ilustrací. Rodina ze střední Evropy odjela do New Yorku. Když si děti hrály s americkými kamarády, ti se jich ptali: „Už jste našli nový domov?“ A děti z Evropy odpověděly: „My máme domov stále, jen rodiče teď hledají dům, do kterého by ho mohli umístit.“

Jeden teolog tvrdí, že tohle je problém křesťanství. Máme svou víru, která je sice naším domovem, ale ještě jsme nenašli dům, kde může přebývat. Nemáme jazyk, způsoby vyjadřování, jimiž bychom ji mohli předávat. To je jedna velká výzva pro moderní křesťanství i jeden z důvodů, proč píši články a knihy, ve kterých kombinuji psychologii a náboženství. Vyjadřování moderní společnosti je totiž často psychologické. Lidé jsou schopni vstoupit do světa víry skrze psychologii. Má to samozřejmě i svá nebezpečí, že se náboženství stane určitou formou psychologie.

V Irsku je určitě mnoho nejrůznějších společenství, řádů a je zde také charismatická obnova. Proč jste se rozhodl založit Nové jaro?

Viděl jsem potřebu vzniku společenství, které se bude věnovat evangelizaci na plný úvazek. Byl jsem velmi ovlivněn textem ze Skutků apoštolů (4,32–36), kde se říká, že společenství věřících mělo jednu mysl, jedno srdce a měli všechno společné. A hned za tím je uvedeno: Apoštolové vydávali svědectví o vzkříšení, evangelizovali; následně se text vrací zase k tomu, že měli všechno společné. Věta o evangelizaci stojí uprostřed odstavce o společenství a životě v komunitě. Viděl jsem, že je těžké mít efektivní evangelizaci, pokud nevychází ze skupiny křesťanů žijících v jednotě. Život ve společenství mezi lidmi, kteří se mají navzájem skutečně rádi, dává nové evangelizaci energii.

Kdy ve vás uzrála myšlenka založit toto společenství?

V letech 2006 až 2008 jsem vyučoval novou evangelizaci v Detroitu. Za svého pobytu ve Spojených státech jsem plánoval, co udělat, až se vrátím domů. Když totiž člověk přijde do věku, kterého jsem tehdy dosáhl, nemůže ztrácet čas. Musí jít za prioritami, které jsou pro něho nejdůležitější. Proto jsem vytvořil plán, v němž jsem chtěl po návratu do Irska najít společenství pro evangelizaci. Dále jsem chtěl zařadit předmět nové evangelizace do bakalářského studia a napsat o ní dvě knihy. A poté zahájit korespondenční kurz nové evangelizace na internetu.

To byly velké plány. Podařilo se je naplnit?

Z Boží milosti se vytvořilo už zmiňované společenství Nové jaro. Místo dvou knih jsem napsal čtyři. Nyní jednáme s teologickou fakultou, že by tam od září mohl začít kurz nové evangelizace. S internetovým kurzem jsem ale ještě neudělal nic.

Ve společenství Nové jaro žijete společně?

Ne. Členy jsou i lidé žijící v manželství, kteří mají svou práci, ale kromě toho mají také misijní poslání. Scházíme se jednou až dvakrát týdně a každý je nějakým způsobem zapojen do evangelizace.

Kolik máte členů?

Je nás dvacet. Stanovili jsme si limit, že dokud společně procházíme formací, nemůžeme přijímat další členy. Zatím pracujeme na tom, jaká pravidla by v tomto společenství měla platit.

Uvažujete, že by někde vznikly pobočky?

Naším snem je, aby další společenství vznikla i v dalších městech v Irsku. Je to samozřejmě sen, uvidíme.

Už jste zmínil, že jste nepřednášel pouze v Irsku. Do kolika zemí jste doposud zamířil?

Většinu svého dospělého života jsem cestoval, vyučoval, kázal. Jednoho dne jsem si sedl a začal počítat, do kolika zemí jsem přišel jako kazatel. V té době jich bylo šestadvacet. Kamarádi se mě ptají: „Proč tě tam zvou?“ A já jim říkám, že nevím (smích). Někam jezdím opakovaně – před pár měsíci jsem byl na Maltě a v létě tam pojedu znovu, také v Itálii jsem byl mnohokrát… Zato poprvé pojedu letos do Holandska.

Je náročné být pořád na cestách?

Je to velmi zajímavý život! Kamkoli přijedu, všude potkávám spoustu úžasných lidí, kteří chtějí evangelizovat.

V České republice jste potřetí. Kde vás budou moci lidé potkat počtvrté?

Na začátku září budu přednášet v Samo-
pších a potom v Újezdě u Olomouce na téma „Boží láska“ a „Jsem milované Boží dítě“.

Jaká jsou další témata vašich přednášek?

Mám jich hodně. Třeba duchovní cvičení založené na Božím slově, jiné na charismatech. Nebo vedu semináře zaměřené na vnitřní uzdravení. K chystanému Roku víry mám zase hodně exercicií o víře. Všechna témata ale zaměřuji na evangelizaci.

Co jste věděl o České republice, když jste sem jel poprvé?

V době, kdy existoval Sovětský svaz, jsme o zemích za železnou oponou neslyšeli téměř nic. Je fakt, že nás to ani moc nezajímalo. Když se rozpadl východní blok, potkávali jsme i lidi z České republiky, protože mohli začít cestovat. Také mnozí Irové nyní jezdí na krátkou dovolenou do Prahy. Abych řekl pravdu, když se objevily nové země po rozpadu Jugoslávie, měli jsme v tom hrozný zmatek, co je co a kde ta země vlastně leží. Zkrátka jsme nevěděli, jaký je rozdíl mezi Slovenskem a Slovinskem, Českou republikou a třeba Černou Horou. Pokud byste se u nás zeptali lidí, kde to na mapě leží, řekli by: „Někde tam.“ I v době totality jsme ale věděli, že existuje auto Škoda. Měli jsme na ně velmi špatný názor, protože se nám zdálo hodně nespolehlivé. Když pak továrnu koupila firma VW, začala mít Škodovka velmi dobrou pověst.

A jaké máte z naší země dojmy po svých třech návštěvách?

Kromě míst, kde přednáším, toho moc nevidím, ale Praha je určitě nádherné město. Vnímám u vás velmi bohatou historii – i tady na Želivě. Osobně mám rád Vltavu od Bedřicha Smetany.

Na internetu jsem našla, že jste muzikant. Na který nástroj hrajete?

Nejsem muzikant! Nevím, kdo na to přišel. Když jsem byl ve Spojených státech, dělal jsem rozhovor pro jedno katolické rádio a oni říkali, že jsem muzikant. V duchu jsem se ptal: Co to povídají? Na nic nehraju a neumím pořádně ani zpívat.

Jste autorem dvaceti knih. Jak se kněz stane spisovatelem?

Před dvaceti lety jsem měl velkou touhu napsat jednu knihu, která se mi formovala v mysli. Byla to doba mé velké tvořivosti. V tom roce jsem totiž nakonec napsal tři knihy. Přednášel jsem také spiritualitu na teologické univerzitě, jinde jsem učil psychologii náboženství a měl další kurzy o rozvoji lidské osobnosti. Bavilo mě učit, zvlášť psychologii. A přitom jsem psal.

Do češtiny zatím nebyla přeložena žádná z vašich knih. Kterou považujete za nejlepší?

Myslím, že to byla právě ta první. Psal jsem ji pro amerického a irského vydavatele a oni jí dali název „Intimita a hlad srdce“. Když jsem ji psal, cítil jsem velkou inspiraci – nemyslím nutně náboženskou, ale byla to jedna z chvil největší tvořivosti, kterou jsem dosud prožil. Když jsem ji dokončil, prožíval jsem velký smutek. Měl jsem dojem, že už nikdy nenapíšu knihu, která by byla stejně dobrá – a skutečně jsem nenapsal.

Jste spisovatel, učitel, kazatel. Co je vašemu srdci nejbližší?

Ty věci spolu souvisí, takže je těžké si vybrat. Obtížně si též dovedu představit, že bych dělal jen jednu věc, protože vše vyrůstá z něčeho druhého. Přátelé laici říkají, že jsem stvořený k tomu, abych mluvil a sloužil – a já to dělám rád.

Máte nyní na starosti nějakou farnost?

Ne. Žijeme čtyři kněží v jednom domě a já jsem vyčleněný jen pro novou evangelizaci.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou