Toužíme být evangelizačním rádiem

Vydání: 2005/8 Média na Slovensku, 14.2.2005, Autor: Aleš Palán

Rozhovor s šéfredaktorkou slovenského Rádia Lumen

Od 1. prosince 2003 působí ve funkci šéfredaktory slovenského Rádia Lumen (Světlo), jakési obdobě našeho Proglasu, Andrea Predajňová. Pod vedením nové šéfredaktorky, která dříve pracovala ve Slovenském rozhlase, prochází Lumen celou řadou změn. Jednoznačně se dá říci, že to jsou změny k lepšímu.

Kdy Rádio Lumen vzniklo?

Naše historie se datuje do roku 1993, kdy jsme se ale ještě jmenovali Rádio Mária. Dnešní Lumen funguje zejména díky banskobystrickému diecéznímu biskupovi mons. Rudolfu Balážovi, který se zasazoval za myšlenku vzniku křesťanského rádia pro Slovensko a poskytl mu i prostory. Ideu vzniku stanice výrazně podpořil také italský biskup slovenského původu Pavol Mária Hnilica. Později se o Lumen začaly zajímat i další diecéze a v současnosti jsme rádiem Konference biskupů Slovenska, tedy jednotlivých diecézí.

Kdo platí váš provoz?

Ekonomická stránka se odvíjí od darů a měsíčních příspěvků z jednotlivých diecézí – ty jsou totiž i našimi vlastníky. Na těchto příspěvcích jsme ekonomicky závislí, ale máme i reklamu - byť velmi zřídka: vlastně se dá říct, že příjem z reklamy pokrývá jen velmi malou část našich nákladů.

Jak je to s licencí, podle níž vysíláte?

Loni na podzim jsme v Radě pro vysílání a retransmisi žádali o prodloužení naší vysílací licence a byli jsme úspěšní. Další léta tedy můžeme v klidu vysílat. Pokrýváme kolem 60 % území Slovenska. V éteru je řada soukromých stanic a my se snažíme v této konkurenci obstát. V létě jsme získali vysílač pro Nitru, naopak jsme nebyli úspěšní v Trnavě a ve snaze lépe pokrýt západní části Slovenka.

Mohou si vás naladit v největších slovenských městech - Bratislavě a Košicích?

Východ máme velmi dobře pokrytý, na středním Slovensku jsme slyšet zejména v severních částech země, v Bratislavě nás slyší hlavně v centru a na sídlišti Petržalka. Vysíláme samozřejmě i prostřednictvím internetu; z e-mailů se dozvídáme, že nás poslouchají Slováci v USA, Anglii nebo Skandinávii.

V poslední době sledovanost Lumenu výrazně vzrostla.

Hodně nás to těší a bereme to jako satisfakci za svou snahu a práci. Na Slovensku je okolo čtyřiceti celoplošných rádií a Lumen byl mezi nimi ve sledovanosti na devátém místě. Podle nedávného průzkumu Slovenského rozhlasu dělaném na vzorku asi tří tisíc respondentů jsme postoupili na sedmé místo. Dostali jsme se před rádio Východ a rádio Twist. Twist, který nyní skončil za námi, přitom pokrývá 85 % území. Celkově nás poslouchá 5 % všech posluchačů, což je denně 220 tisíc lidí.

Jak vypadá váš typický posluchač?    

Dříve jsme měli představu, že jde o příslušníka starší generace, ale já jsem přesvědčena, že nás poslouchají lidé širokého záběru: nejen staršího a středního věku, ale i ti mladí, vysokoškoláci, středoškoláci i lidé s nižším vzděláním. Dozvěděla jsem se třeba, že nás poslouchá primářka onkologického ústavu v Bratislavě, která ani není věřící. Pravidelně nás poslouchá také jeden vysoce postavený pracovník ministerstva dopravy. Podobné zprávy nás pokaždé potěší. 

Jak byste charakterizovala zaměření Lumenu? 

Než jsem do funkce nastoupila, měla stanice spíš pastorační charakter, chtěla oslovit hlavně věřící. Měsíc před mým nástupem došlo ve vedení rádia ke změně, když se generálním ředitelem stal Karol Orban. Výraznou programovou změnou pak prošel celý Lumen. Posluchači měli možnost si uvědomit, že nejsme hlučné rádio, které by člověka nutilo mít hned po ránu úžasnou náladu. Jsme klidná, příjemná stanice, kterou můžete poslouchat doma i v práci a kde se dozvíte zajímavé informace.

Jaká je tedy programová skladba stanice?

Náboženský program dřív tvořil okolo 8 % vysílacího času, nyní je to téměř dvojnásobek. Nahoru šla i publicistika a zpravodajství. Nechceme totiž nabízet jen „duchovní servis,“ ale toužíme být i evangelizačním rádiem. Na duchovní pořady pochopitelně nezapomínáme: ráno před šestou vysíláme ranní chvály, které se setkávají s velmi pozitivními reakcemi: mnozí věřící včetně kněží vstanou a modlí se spolu s námi. Každý den v poledne vysíláme modlitbu Anděl Páně. V létě jsme poprvé v historii Rádia Lumen vysílali přímý přenos z odpustkové mše svaté z Levoče – je to velká událost, kde jsou přítomní nejen duchovní, ale i světští představitelé státu, celkem zhruba půl milionu věřících. Nepřizpůsobujeme program pro nevěřící lidi, ale žijeme v době, kdy i my věřící potřebujeme novou evangelizaci.

Některým rádiím typu polské stanice Radio Maryja je v sekulárním světě vyčítáno, že jsou továrnou na modlitbu.

Nevím, jestli jsme, nebo nejsme takovou továrnou. Řekla bych, že nás z 90 % poslouchají věřící, kteří jsou žízniví po evangeliu a touží po duchovním programu. Chceme přinášet evangelium do běžného dne. 

Co to kromě vysílání modliteb znamená? 

Mělo by jít o zpravodajství orientované mimo jiné tímto směrem, o diskusní relace či publicistiku, ve které se nebojíme dialogu s jiným názorem. Nejde jen o to pravdy bigotně přijímat, ale přemýšlet o nich a zasazovat je do současného kontextu. Proti interrupcím jistě hovoří šesté Boží přikázání, my se ale nechceme „ohánět“ jen výrokem „Nezabiješ!“. Raději posadíme do studia věřícího lékaře, který vysvětlí, co potrat způsobí v těle ženy. Zavoláme psychologa, který řekne, jaké má interrupce dopady psychické. Mluvíme o tom z různých pohledů a na závěr se názorově sejdeme právě v šestém přikázání. Velký důraz klademe i na občanskou publicistiku. Naším těžištěm jsou večerní pořady. Studentské šapitó, jak už název napovídá, je určeno mládeži a studujícím. Do relace Duchovní obzor zveme odborníky na jednotlivé teologické disciplíny; vždyť teologické a biblické vědomí nás věřících je mnohdy velmi chabé a ani kněz jej namísto mše svaté nemůže dohánět. Tato relace je kontaktní, posluchači nám telefonují a ptají se na všechno, co je zajímá, co je jim nejasné. Pravidelně do pořadu zavítá například spišský diecézní biskup mons. František Tondra, který je nyní i předsedou Konference biskupů Slovenska. Vzal si v Lumenu na starost cyklus, který rozebírá otázky morální teologie. Jednou, když otec biskup ze studia odcházel, řekl větu, která nás moc povzbudila: „Toto je ta pravá forma evangelizace.“

Jakou máte zpětnou reakci od posluchačů?

Projevuje se nejen při samotném vysílání v telefonátech, ale dostáváme i řadu dopisů a e-mailů; když se některý pořad opravdu podaří, mají lidi zájem, abychom jim ho nahráli na kazetu nebo vypálili na CD. Snažíme se hodně jezdit i do terénu. Naše středeční relace se jmenuje Lupa a v ní vysíláme reportáže z jednotlivých slovenských farností. Píší nám farníci a zvou nás k sobě; dokonce se ozvali i evangelíci, kteří nás také poslouchají a chtějí, abychom natáčeli i u nich. Osobně mám z relace Lupa velikou radost. V pátek máme na programu ÚV hovor, typickou občanskou publicistiku, kde odpovídají odborníci na právo, zdravotnictví či ekonomiku. Nedávno byla ve studiu advokátka, která se věnuje rodinnému právu, a hned první volající posluchač byl rozvedený a ptal se na problémy s výživným. Myslet si, že nás poslouchají jen samí bezchybní katolíci, kteří jsou snad bez hříchu, není reálné. Při vysílání musíme mít na zřeteli lidi takové, jací doopravdy jsou. 

Co zpravodajství?

Naším určitým handicapem je, že sídlíme v Banské Bystrici, a ne v Bratislavě, kde se děje většina politických a společenských událostí. Lze to ale pokrývat pomocí našich spolupracovníků nebo zvukovými nahrávkami agentur. V Košicích máme studio se čtyřmi externími redaktory, Spiš nám pokrývá jeden bohoslovec, naši spolupracovníci zachycují dění v Nitře, Žilině a samozřejmě Bratislavě. Na řadu míst nemusíme jezdit přímo, ale vše vyřídíme po telefonu. Už se nám také stalo, že jsme získali takové informace, která neměla ani Slovenská televize v hlavním večerním zpravodajství. Nyní se například na Slovensku řeší otázka dostavby Slovenského národního divadla; nastaly zde velké problémy a ministr kultury Rudolf Chmel prohlásil, že k 1. únoru odstoupí. Zprávu jsme vysílali stejně jako všichni ostatní, byla opravdu široce publikovaná, ale nás pak napadlo si ji ještě jednou ověřit. Mluvčí ministerstva kultury byla naší otázkou opravdu zaskočena, šla se poptat a pak nám sdělila, že ministr ve funkci zůstává. Tu zprávu Rádio Lumen přineslo jako úplně první.

Jak jste na tom s hudbou? 

Máme vysloveně hudební programy, které zabírají asi 15 % denního vysílání, celkově tvoří hudba dvě třetiny odvysílaného času. Máme relace Staré, ale dobré, Folk paráda, Oldie paráda, či Gospel paráda. Večerní rubrika Poslouchej srdcem hraje anglicky zpívanou gospelovou muziku, přičemž se vždy snažíme zpívaný text překládat i do slovenštiny. Orientujeme se hlavně na starší hudbu, dáváme velký prostor nejen slovenské, ale i české hudbě. Řekněme si upřímně: lidé střední generace vyrostli na Gottovi a Vondráčkové a pokud písně těchto interpretů nemají vysloveně závadný text, rádi jejich šlágry odvysíláme. SLZA – Slovenský ochranný svaz autorský - nás v uplynulém roce ocenil 1. cenou za vysílání původní slovenské tvorby. Znamená to, že ze všech rádií vysíláme největší procento domácí hudební produkce.

Máte nějaký vnitřní kodex, jakou hudbu vysílat?

O tom jsme mluvili i na programové radě. Víte, posuzovat interprety podle nějakého morálního hlediska by mohlo vést k tomu, že bychom za chvilku neměli vůbec co hrát. Kritériem pro nás proto není osobní život umělce, ale slovní sdělení písničky bez dvojsmyslů či vulgarit.

Máte něco jako imprimatur?

Oficiálně něco takového nemáme, ale můžeme se pokládat za jeho držitele v tom smyslu, že nás podporují všechna biskupství. Pokud jde o některá ožehavá témata, o jejichž vhodnosti si nejsme jisti, projednáme to předem na programové radě.

Nakolik je pro vás důležité, aby byl redaktor Lumenu křesťanem, potažmo katolíkem, a nakolik profesionálem?

Dáváme velký důraz na profesionalitu a vzdělání. Když jsem do Lumenu přišla, pracovali tu lidi, kteří nebyli věřící, a přitom měli prostřednictvím éteru oslovovat věřící lidi. Ukázalo se, že taková teorie nefunguje, vždyť nevěřící se mnohdy ani nevyzná v náboženské terminologii. Někteří dřívější pracovníci rádia odešli a situace postupně vykrystalizovala. Práce v takovém médiu, jakým naše rádio je, vyžaduje jistou morální odpovědnost: nejde jen o to jít do práce, ale také vnímat svou práci jako poslání.

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay