Ta transformace nějak uhasla příchodem pragováků (?) na Václavák. Bylo moc rychle hotovo, lid neměl čas a šanci vůbec rozvážit, co a jak. Jedna hotová věc nahradila druhou. Prý z ekonomických důvodů, dnes víme lépe čí ekonomika to byla. Prý volby, ale ty už obsadil marketing jak až dodnes. Ty bezprostřední cíle na jeden den jsou nám trestem, k hlubšímu se nedostaneme. A to se ještě neslibovaly dotace, krásná to doba.

Lidem v manii lze radit, aby šetřili síly, v depresi je budou potřebovat. V depresi není co šetřit, není nic. Posvátné knihy radí, a já už to nevím, zda sklízet nebo sít. Bezradnost, naučená bezmoc, převratem neprošly. Ani sociální byznys. Ani šmejdi.

Revoluce spíše ne, když hořkost, tak do dna. Potom se dá nalít čisté.

„Na revoluční řešení obecně úplně nevěřím. Převrátíte systém, vyměníte nejzkorumpovanější politiky,vyhlásíte nový program – jenže lidé zůstanou v zásadě stejní, lid nevyměníte,“

Za okupace byli lidé daleko lepší než nacisté,ale veřejné mínění bylo prohitlerovské.
Za komunismu byli lidé daleko lepší než komunisté.ale veřejné mínění bylo komunistické.
I dnes jsou lidé daleko lepší než současní demokraté,přesto je veřejné mínění silně protináboženské.
Příčinou je ve všech případech odpor proti autoritě,která sice vyžaduje poslušnost,ale tím osvobozuje a přináší spravedlnost.Autoritě Boží.
Ta je potom nahrazována autoritou rasovou.autoritou třídní nebo autoritou přízemně tržní.
Proto si myslím,že dnes hojně používaná kritika morálky lidí je omluva vlastní neschopnosti respektovat skutečnou autoritu. Veřejné mínění je vždycky tvořeno vládnoucí vrstvou.