Seznamte se: Jan Vokál, nově jmenovaný biskup

Vydání: 2011/11 Postní jídelníček, 10.3.2011, Autor: Jiří Macháně

Tisíc kilometrů a vrcholy Alp dělí zatím P. JANA VOKÁLA od jeho budoucího sídelního města i diecéze. Pracovní povinnosti ho zatím poutají k Věčnému městu a vatikánské kurii. I přes tuto vzdálenost a jistě i hektičnost jeho dnů po jmenování novým královéhradeckým biskupem poskytl Katolickému týdeníku exkluzivní rozhovor.

Co vám šlo hlavou, když jste se prvně dozvěděl, že jste „ve hře“?

Věděl jsem dobře, že člověk nemá libovolnou možnost vybrat si podle chuti a pocitu. Tak to u Boha nefunguje. Odpovědět slovem „ano“, či „ne“ na předložené povolání, o němž my očima víry v duši dobře chápeme, že je od Boha, je nesmírně zodpovědný čin. Přijetí, či odmítnutí musí kandidát ve svém svědomí zhodnotit sám před Bohem. V případě velmi vážných zábran by mohl i odmítnout. Jak přijetí, tak i odmítnutí kandidátovi stejně zbytek života změní. Jedno i druhé může také ohrozit spásu jeho duše – zejména kdyby nebyl ochoten s hlasem Božím spolupracovat. V modlitbě jsem se při rozhodování inspiroval počínáním Svatého otce Benedikta XVI. v posledním konkláve. On, ač v pokročilém věku a také po několika neúspěšných pokusech podat papeži demisi z úřadu prefekta Kongregace pro nauku víry, se v konkláve nacházel těsně před lákavým, klidným, a především velice zaslouženým odpočinkem. Zvolením za papeže však musel náhle a „proti své vůli“ změnit celý svůj život o 100 procent, neboť byl najednou „povolán“. To „ano“ mohl tehdy i odmítnout a jsem si jist, že z lidského hlediska k tomu musel mít nesmírné pokušení. Kdyby tomu pokušení býval podlehl, nesl by za to zodpovědnost před Bohem. Obdivuji víru Svatého otce a jsem za něj Bohu převelice vděčný.

Už vás někdo oslovil „pane biskupe“?

Stává se. Tady obyčejně říkají „excelence“. Nerad to slyším, zejména z jednoho prostého důvodu: zatím biskupem nejsem. Já to v srdci beru především jako duchovní a svátostnou záležitost. Biskupem se tedy v tomto smyslu stanu – dá-li Bůh – až svátostným svěcením plánovaným na začátek května.

Co na vaše jmenování říkal P. Marcel Šmejkal, druhý z Čechů působících ve vatikánské kurii? A co říkali vaši spolupracovníci ve Vatikánu, slavili jste?

P. Marcel Šmejkal je velice schopný a nadaný kněz, úspěšný diplomat Svatého stolce. Slíbil mi přátelskou podporu a modlitbu. On jistě také ví, že i s mojí duchovní podporou může vždy počítat. A jestli jsme slavili? To není to správné slovo. Měli jsme mimořádné setkání s představenými, kde byl jmenovací dekret slavnostně přečten. Potom následovala výměna projevů, ze které jsem měl velmi milý pocit. A nakonec mi blahopřáli kolegové a kolegyně, kteří mi teď budou moc chybět.

Čeká vás přechod z kurie ve Vatikánu do kurie v Hradci Králové. V čem to bude jiné, co bude asi nejtěžší?

Kuriální práce je na obou místech svým způsobem podobná. Mnohem více se však těším na tu pastorační část činnosti – a také na osobní a více soukromý kontakt s kněžími. Na to si v každém případě vyhradím co nejvíce času. Hodně věcí bude těžkých: začínat od nuly v novém prostředí, s novými spolupracovníky, v nové funkci. Většinu kněží v diecézi ani neznám.

Nemáte z této nové zodpovědnosti trochu strach?

Ano, mám nesmírně velikou bázeň před Bohem. A obavy před lidmi? To snad ani ne. Těším se na ně. Strach? Strach je příliš negativní pojem. Snažím se mu nepoddat.

Prozradíte, proč jste si vybral za své biskupské heslo první slova modlitby „Pod ochranu Tvou“?

Tato modlitba je připisována jednomu z nejvýznamnějších průkopníků mnišství, sv. Janu Kasiánskému, a byla sepsaná v přípravě na Efezský koncil, na němž později, roku 431, byla definována víra v Pannu Marii jako Matku Boží. Dominantní místo v mém znaku má symbol jména Panny Marie – M. Celé své povolání, od samého začátku, nyní i do budoucna, jsem svěřil a svěřuji pod její mateřskou ochranu – Sub tuum praesidium.

Ve vašem znaku nalezneme také další symboly: Ducha Svatého, havajský květ P. Damiána de Veuster, kříž z vidění bl. Kateřiny Emmerichové. Vysvětlíte, jaký mají význam?

Celý znak je soukromým vyjádřením mého povolání v symbolech. Svatý Damián stál jednoznačně u jeho zrození a bl. Kateřina Emmerichová mi nepochybně nejvíce pomohla v tomto povolání vytrvat. Majestátní symbol Ducha Svatého je pak v horní části znaku: pod tímto symbolem v bazilice sv. Petra ve Vatikánu jsem byl kdysi vysvěcen na kněze – a na témže místě mám nyní přijmout biskupskou konsekraci. A poslání, které mi právě Svatý otec svěřil, se váže ke katedrále zasvěcené právě Duchu Svatému. Znak vytvořil kardinál Montezemolo, který tak učinil už pro několik set biskupů, nunciů a kardinálů a který je také autorem znaku papeže Benedikta XVI.

S jakým pocitem do královéhradecké diecéze půjdete?

Ač je mi velmi těžké najednou z ničeho nic změnit celý svůj život o sto procent, moc se tam těším. Ve víře spoléhám na kněze, kteří v diecézi působí. Vždyť kdybych neměl mimořádně dobrý vztah ke kněžství, knězem bych se přece sám nestal. Mám tedy důvěru v jejich dobrotu a bratrskou podporu. Rád bych, aby i oni ve mně našli někoho, kdo je „jeden z nich“ a s kým mohou vždycky počítat.

Co bude první věc, kterou jako biskup uděláte?

Po svěcení musí vždy nejprve následovat úřední převzetí biskupského úřadu, u nás občas nazývané „intronizace“. Je to církevně-právní úkon, kterým nový biskup získá v souladu s kánony církevního práva biskupské pravomoci. A potom budu i nadále intenzivně prosit Pána, aby mi dopřával milosti potřebné k vykonávání této funkce, do které mě přece sám posílá. Budu prosit o dary Ducha Svatého. Budu se vždy utíkat pod ochranu-záštitu Matky Boží. Budu spoléhat na duchovní podporu spolubratrů a věřících. Člověk se musí přičinit, to jistě, ale požehnání pro diecézany pochopitelně nemůže nikdy přijít ode mě, to může dát jenom sám Bůh.

Přicházíte do diecéze, která leží na pomezí Čech a Moravy. Prolíná se zde charakteristická a někdy i odlišná zbožnost a pojetí víry ve dvou církevních provinciích?

Pocházím z Českomoravské vrchoviny. Necítím se tudíž o moc víc Čechem než Moravanem. A ze statistických údajů v papežské ročence mám dojem, že ty poměrně malé rozdíly se postupně vyrovnávají, jako například v oblasti počtu nových kněžských povolání.

Jaké je vaše oblíbené místo v královéhradecké diecézi? Které poutní místo vám utkvělo v paměti?

Mým nejoblíbenějším místem je pochopitelně farní chrám Narození Panny Marie v rodném Hlinsku. Také farní kostel v sousedních Kameničkách je mi zvlášť drahý a nerad bych zapomněl na Hoješín u Sečské přehrady. Z poutních míst v naší diecézi mě uchvátila Hora Matky Boží v Králíkách. Zatím však bohužel úplně celou diecézi ještě neznám.

V pastoraci jste mnoho času nestrávil. Necítíte to pro svou biskupskou službu jako handicap?

Samozřejmě by každá zkušenost navíc, tedy i ta pastorační, teď byla vítána. Jako handicap to ale neberu. Předpokládám, že ani Svatý otec Benedikt XVI., když se stal biskupem, asi neměl delší pastorační praxi. Ale máte pravdu: připomněl jste mi právě další dobrý důvod, proč se těšit třeba i na kanonickým právem předepsané pastorační návštěvy všech farností celé diecéze a na spolupráci s kněžími právě v pastoraci.

Budete na biskupství budovat svůj vlastní a nový tým, nebo se obrátíte na ten původní?

Na jakémkoliv zodpovědném místě je povinností budovat či upevňovat dobrý tým spolupracovníků. Je to jedna z priorit. Zanedbání v tomto smyslu je snad všude považováno za závažný nedostatek. Proti současnému týmu žádné námitky nemám, ovšem zdaleka ještě ten celý tým neznám. Až jej, dá-li Bůh, poznám, teprve pak budu schopen posoudit, budou-li eventuelně třeba nějaké změny.

Jak na vaše jmenování reagovali vaši blízcí?

Maminka, chudinka, se mi v telefonu zdála hodně smutná. Nevím, zda ze soucitu se mnou, nebo spíše s diecézany. (smích) Každá věřící žena, která je i matkou, jí ale jistě rozumí. Maminka se ve své hluboké víře obává o obojí. Má ráda mě-syna a miluje i místní církev, které je členem. Nechce, aby ani jednomu, ani druhému bylo nějak ublíženo. Moje sestra byla hodně překvapená a dvakrát mi připomněla, že mě dost lituje. Můj bratr nejdříve nevěděl, nejde-li o nějaký žertík, ale potom byl pohnut dojetím. Blízcí přátelé v Římě jsou smutní, že mě ztrácejí. Jiní mi naopak radostně moc a moc blahopřejí. V Itálii totiž ještě občas panují trochu zkreslené představy o biskupském úřadu a bohužel zdaleka ne každý toto poslání vidí očima víry – proto i ty reakce jsou velmi rozdílné.

Co byste vzkázal přes Katolický týdeník lidem v královéhradecké diecézi – těm, kdo s církví žijí, ale i těm, k nimž jste též poslán a kteří do ní ještě nenalezli cestu?

Bůh je nekonečná Láska, Krása a Dobro. Je zde pro všechny. Věřící prosím a přeji jim, aby svým příkladným životem byli okolnímu světu zářivým světlem, aby tak dosvědčovali právě tu Boží lásku, krásu a dobrotu i těm, kteří Boha zatím neznají. To však musím v první řadě připomínat sám sobě. Teprve potom ostatním. Svěřuji se do modliteb milých čtenářů Katolického týdeníku a rád jim všem žehnám.

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay