Vydání: 2016/19 První biskupské svěcení v Plzni, 3.5.2016, Autor: Aleš Palán

Ondřej Škoch: Tatínek s maminkou jezdili do Petrkova roky, táta zažil ještě Suzanne Renaud. Dlouhá léta pak navštěvovali Bohuslava Reynka a jeho syny Daníka s Jirkou. Pro maminku bylo setkání s nimi absolutně zásadní, protože Reynkovi sehráli podstatnou roli v jejím obrácení – díky jejich vlivu se nechala pokřtít. Když na tyto návštěvy dnes rodiče vzpomínají, připadá mi to jako z pohádky nebo nějakého snu. V Petrkově mohli trávit poměrně dlouhou dobu, nebyli hnáni stresem, ve kterém dnes běžně fungujeme. Komunismus jim paradoxně umožnil věci, které by jinak nemohli prožít.
Ondřej: To jistě – rodiče nemohli dělat svoji profesi. Tatínek byl umělecký fotograf, maminka se chtěla věnovat francouzštině a překladům. Režim jim to neumožnil. Jako kluci jsme jezdili do Petrkova velmi často na víkendy. Dlouho jsem nevěděl, že pan Reynek byl básník a grafik, vnímal jsem, že jezdíme za kravičkami, prasátky a za dvěma hodnými pány, kteří mají velkou zahradu. Jak jsme s bratrem vyrůstali, objevili jsme Reynkovy básně a s naší první punkovou kapelou je začali zhudebňovat. Bylo to dost šílené, ale šlo o náš první krok ke zhudebňování jeho poezie.
Ondřej: Měla několik názvů, delší dobu se nazývala Stále jinak. Moje vůbec první zhudebněná báseň bylo ale Seifertovo Klubko, kterou jsem udělal pro Alici.
Alice Škochová: Skrze Ondru a jeho rodiče. Zejména Ája, Ondrova máma, mi o Petrkovu velmi poutavě a mile vyprávěla. Měla jsem pocit, že je to úplně jiný svět. Lákalo mě do něj nahlédnout a prožít taky takové duchovní setkání.
Alice: Od začátku jsme to měli rozdělené: já byla přes slovo, Ondra přes muziku. A bavilo nás dělat věci dohromady, přirozeně jsme se tedy pokoušeli naše dva světy propojit.
Ondřej: Naše první album Nitky je staré asi patnáct let. Z poloviny ho tvoří zhudebněné básně Bohuslava Reynka, zbytek jsou Aliciny překlady básní Suzanne Renaud. Ji jsem objevil skrze Alici, která četla její básničky a začala je překládat. Do té doby jsem tvorbu Reynkovy ženy, i proto, že francouzsky neumím, tak silně nevnímal.
Alice: Zvláštní druh smutku, možná pro to existuje slovo sladkobol. Není to deprese, spíš lehký smutek v pozadí dění. Když jsem měla pubertální temné období, odmítala jsem rozjásané věci, ale její básně mě vtáhly. Přistupovala jsem k nim intuitivně, nestudovala žádnou teorii. K francouzštině jsem se dostávala právě skrze básničky, pracovala jsem se slovníkem, skrze poezii se učila strukturu jazyka.
Alice: Snažila jsem se je nečíst dopředu, abych tím nebyla zatížená. Teprve když jsem udělala svůj tvar, konzultovala jsem ho po věcné stránce s Ondřejovou mámou, která francouzsky umí velice dobře. A ona zase občas zavolala do Petrkova ujistit se, jestli to skutečně bylo takto myšleno. Pan Reynek své překlady pojímal hodně po svém.
Ondřej: Jirka s Danielem říkali, že Aliciny překlady jsou mnohem bližší originálu než práce jejich tatínka. Co udělala Alice, je pravdivější obraz toho, co chtěla Suzanne Renaud vyslovit.
Alice: Mně se na překladech Bohuslava Reynka moc líbí jeho stručnost. Suzanne neměla texty tak zhutněné, on její myšlenku dokázal vystihnout a podat velmi krystalicky.
Alice: Určitě na zhudebnění myslím, aby tam nebyla příliš krkolomná slova, mělo to rytmus, ale primárně se držím rytmu originálu. Ovšem snažím se, aby text vycházel vstříc Ondrovi a jeho následnému hudebnímu zpracování.
Ondřej: Alice udělala víc překladů a já z nich vybíral ty, které šly zhudebnit. Když jsme sestavovali druhou a třetí společnou desku, už jsme byli poučeni a pro mě byla cesta ke zhudebnění snazší. Zkoušel jsem zhudebnit stejné básně v překladu Bohuslava Reynka, ale neuspěl jsem. Nešlo mi to.
Ondřej: Nemají ten rytmus. Reynkovy básně jsme zhudebnili a jsou fantastické, ale jeho překlady Suzanne Renaud jsou pro mě nezhudebnitelné. Když čtu Aliciny překlady, naskakují mi motivy melodií. Když čtu jiný překlad, musel bych to tahat z paty.
Ondřej: Nedokážu to popsat, ale funguje to. Na základě tohoto souznění jsme CD Prší na Habry sestavili už jen z přebásnění textů Suzanne Renaud. Pana Reynka zhudebňuje spousta lidí a my se pokusili udělat něco jiného. Nebylo to nic vykalkulovaného. Když jsme s Petrkovem začali, ještě nebyla taková vlna zájmu jako dnes.
Alice: Ten svět nám byl blízký a my s ním chtěli být i tímto způsobem v kontaktu. Všechna tři alba jsme vždy po dokončení Jiřímu a Danielovi v Petrkově pustili.
Ondřej Škoch je kytarista a hudební skladatel, člen skupiny Chinaski. Vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka a spolupracoval s kapelami Šum svistu, TamTam Orchestra či s písničkářem Bobem Fliedrem. Zhudebnil básně Bohuslava Reynka a Suzanne Renaud.
Alice Škochová vystudovala FF UK, obor filozofie. Je korektorka a překladatelka, pracuje pro dabing a dělá titulky k filmům.