Rodiny nežijí, jak by si přály

Vydání: 2018/19 Vatikán známkou slaví českého světce, 8.5.2018

S Francouzem ANTOINEM RENARDEM, prezidentem Federace katolických rodinných svazů v Evropě (FAFCE), jsme při jeho pražské návštěvě hovořili o tom, jak se daří prosazovat rodinná témata ve veřejné debatě, ale také o blížícím se setkání rodin v Dublinu nebo o tom, jak se v dnešní společnosti daří vztahům, životu a lásce.


Lidé touží dělat dobro, jen někdy nevědí jak. Úkolem křesťanů je proto inspirovat, říká tatínek a dědeček, šéf evropských rodinných svazů Antoine Renard. Snímek Profimedia


Když porovnáte situaci rodin ve všech patnácti zemích zastoupených ve FAFCE, čelí různým těžkostem, nebo je to různé?

Je to stejné. Všude v Evropě vládne kulturní prostředí, které je pro rodinu nepříznivé. Závažné téma jsou potraty, každý rok se jich v Evropě provede milion. A také se milion párů rozvede. Možná to ale není to nejdůležitější. Zásadní je, že mladí lidé, kteří by chtěli vstoupit do manželství, odkládají svatbu, protože si nejsou jistí, budou-li úspěšní. Chybí jim sebedůvěra.

Může za to ono nepříznivé klima? Čím dnešní životní styl společnosti rodinný život znevýhodňuje?

Aby rodiny dobře fungovaly, potřebují společný čas, střechu nad hlavou, práci a své místo na světě, kde by mohly zapustit kořeny. Papež František to nazývá „4 T“ (podle počátečních písmen v románských jazycích – pozn. překl.): čas, přístřeší, práci, kus země k životu. A nedostatek těchto „4 T“ je dnes tím největším problémem.

A potom je tu ještě jedna věc: lidé často nežijí tak, jak by chtěli. Když děláme průzkumy, jasně z nich vyplývá, že hlavním snem mladých lidí je mít svatbu, mít spolu děti, být šťastní, mít vedle sebe spřízněnou duši. A přesto je dnešní situace taková, jaká je. Když se ptáme, kolik by rodiny chtěly mít dětí, všichni odpovídají, že o jedno dvě víc, než nakonec mají. Demografický vývoj v EU ukazuje, že nám právě to jedno dítě chybí. Proč se nám tedy nedaří žít tak, jak bychom si přáli? Protože politika nedává k dispozici rámec, který by to umožňoval.

Jak podle vás má takový ideální rámec vypadat?

Má to být rámec svobody. Především totiž jde o to, aby lidé byli ve svých volbách a rozhodnutích skutečně hluboce svobodní a mohli dosahovat toho, o čem sní. Aby pro ně každodenní starosti neznamenaly nepřekonatelnou překážku.

Jaká je tedy základní úloha rodiny, kterou nenaplní žádná jiná instituce?

Ta úloha je dvojí. Je to role útočiště – tedy místa, kde je každý přijímán takový, jaký je, a kde má dostatek svobody být, kým je. Kdykoli přivítáme nový přírůstek do rodiny, ostatní mu uvolní prostor, má právo na existenci. I otcové a matky jsou rádi v rodinném kruhu, aby si odpočinuli od nároků života, který žijí jinde. V rodině se nebojíme, že nás bude někdo soudit, každý můžeme být tím, kým jsme. Komunikujeme, můžeme vyjadřovat své emoce a dělit se o ně.

Druhou rolí rodiny je pak stát se „trampolínou“, od které se členové odrazí, aby šli do světa setkávat se s ostatními lidmi. Když jsme v klidu a pohodě, můžeme se vydat za dobrodružstvím.

Pokud se ale rodina necítí být ve společnosti přijímaná, nemůže hrát zároveň obě tyto role. Buď bude pouze útočištěm, a pak se bez podnětů zvnějšku přestane rozvíjet, anebo nebude dostatečně pevná a výzvy zvenčí ji zničí.

Jsou na tom křesťanské rodiny v Evropě lépe než ty ostatní?

O něco málo ano. Je to díky tomu, že mají oporu v církvi, v křesťanském způsobu myšlení, ve vědomí Boží existence. Mají v zádech bratrskou komunitu a lépe vidí za horizont všední skutečnosti. Morálně jsou tedy v o trochu lepší situaci, ale stojí před stejnými životními výzvami. Ale někdy se křesťanské páry bohužel také rozvádějí a někdy uzavírají i další sňatky – a pak je to pro ně ještě obtížnější, když žijí s pocitem selhání. Ten potom může blokovat jejich další osobní rozvoj.


Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

ANTOINE RENARD je francouzský inženýr a otec tří dětí. Je prezidentem Federace katolických rodinných svazů v Evropě (FAFCE), nevládní organizace s dvacetiletou tradicí a se zázemím v Bruselu. Ta sdružuje katolické rodinné svazy patnácti evropských zemí včetně ČR. Sleduje rozhodování v Evropském parlamentu a v Radě Evropy a tvorbu společné legislativy a vnáší do nich křesťanský pohled na rodinu a na témata, která se rodiny týkají.

ALENA SCHEINOSTOVÁ,
překlad PAVEL BARTŮŠEK

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 21 22. – 28. května 2018

Nový biskup: Mám v srdci pokoj

Poprvé od roku 2010 zažila svatovítská katedrála v Praze svěcení biskupa. V sobotu se novým pomocným biskupem pražské arcidiecéze stal Mons. Zdenek Wasserbauer.

celý článek


Pavel VI.: papež, který neodstoupil

Na 14. října bylo stanoveno datum svatořečení blahoslaveného papeže Pavla VI. Překvapivé detaily jeho pontifikátu přináší nyní nově vydaná kniha La barca di Paolo (Pavlova bárka).

celý článek


Čtyři písmena, hodně zmatků

Dotkne se života každého z nás, církev nevyjímaje. Řeč je o nařízení EU o ochraně osobních údajů známé pod anglickou zkratkou GDPR, které vstupuje do praxe tento pátek.…

celý článek


Tomáš Halík jubiluje ve filmu i knihou

Tomáš Halík, jeden z nejznámějších českých duchovních, oslaví 1. června 70. narozeniny. Mysleli jste, že o něm víte všechno? Dokument České televize Dialogy se světem…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay