Řeckokatolická církev roste

Vydání: 2018/6 Poutní místa národními památkami, 6.2.2018, Autor: Jiří Macháně

Apoštolský exarcha LADISLAV HUČKO je biskupem katolíků byzantského obřadu. Sloužit do České republiky jim přišel ze Slovenska před patnácti lety a 16. února oslaví své sedmdesáté narozeniny.


„Jsem tu opravdu spokojený. Vidím výsledek své práce i správný směr, kterým se naše komunita ubírá,“ říká apoštolský exarcha Ladislav Hučko. Snímek autor

Vyrůstal jste v rodině řeckokatolického kněze. Jaké to bylo, mít tátu knězem?

Vlastně jsem si to ani moc neuvědomoval, protože tatínek byl současně středoškolský profesor dějin a do roku 1950 učil v Prešově na státním gymnáziu. Jako kněz působil několik let veřejně a pak po roce 1950 sloužil liturgii už jen doma soukromě a ve skrytosti. Odmítl z řeckokatolické církve přestoupit do pravoslavné, k čemuž ho nutili komunisté, a musel jít pracovat do výroby.

Žili jsme tak trochu v bojových podmínkách a byli jsme donuceni se na čas vystěhovat na západ Slovenska. Protože měl tatínek požadované vzdělání, našel si později práci jako knihovník v v té době už zrušeném premonstrátském klášteře v Jasově. Do práce tam jezdil na celý týden a vracel se domů jen na neděli. Po šesti letech ho propustili s tím, že pro tu práci není kádrově vhodný. Dětství jsem ale přes všechny peripetie prožil spokojené a hezké.

Rodinnou tradicí u vás byl katolicismus východního obřadu, ale ten byl dlouhou dobu zakázaný. Jaká byla tehdy náboženská praxe vaší rodiny?

Můj tatínek na rozdíl od dědečka a pradědečka jako kněz-farář nepůsobil. Kněžské svěcení přijal z rukou blahoslaveného mučedníka Pavla Petra Gojdiče a je zajímavé, že spolu s ním byl svěcen i můj předchůdce v Praze, biskup Ivan Ljavinec.

Aby se neprozradilo, že tatínek slouží liturgii doma, třeba sousedům, kterým by bylo nápadné, proč nechodíme do kostela, vyráželi jsme v neděli k františkánům na latinskou mši svatou. Moje maminka byla původně římská katolička, vychovávaná u anglických panen. Chtěla prý dokonce vstoupit do kláštera, ale nakonec se vdala za kněze, mého otce.

Jak vypadala taková domácí bohoslužba?

Samozřejmě byla východní, ale nemohli jsme zpívat, abychom nebyli slyšet, jen se recitovalo. Tatínek na sebe oblékl liturgický oděv a zapálil svíčku na stole. Náš byt se vlastně proměnil v chrám. Měl to tak povolené od blahoslaveného biskupa Vasila Hopka, který vydal instrukce pro kněze, jak se mají chovat a sloužit „v podzemí“. Ministroval jsem mu, a tak jsem se musel naučit staroslověnské texty, abych mohl odpovídat.

Jste vzděláním člověk exaktní vědy, máte doktorát z fyziky. Proč jste si vybral kněžskou dráhu?

Ještě před maturitou jsem se hlásil na bohosloveckou fakultu v Bratislavě. Byl jsem tam v roce 1966 na pohovorech, ale nevzali mě. Musel bych na vojnu, a tak jsem šel na dodatečné přijímací pohovory na přírodovědeckou fakultu, kam mě už přijali.

Takže z nouze ctnost?

Zprvu ano, ale pak se mi to velmi zalíbilo. Dokonce tak, že jsem dva roky pracoval ve výzkumu a vydal i nějaké publikace.

Studium přírodních věd člověku otevírá bližší pohled na dílo rukou Božích. Asi ve třetím ročníku jsem si uvědomil, že fyzikální zákony jsou tajemství stejně jako Bůh, i když to platí analogicky na jiné úrovni. Proč jsou právě takové, a ne jiné? Popisujeme, jak se stvoření projevuje, ale o jeho podstatě toho moc nevíme.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

LADISLAV HUČKO (nar. 16. února 1948 v Prešově) v letech 1966–1971 vystudoval experimentální fyziku a získal titul RNDr. Žil v Bratislavě a věnoval se výzkumné práci v oblasti těžby ropy a plynu. Roku 1987 získal na Vysoké škole báňské v Ostravě titul kandidáta geologických věd (CSc.). V letech 1992–2000 studoval teologii na Papežské lateránské univerzitě v Římě. Na kněze byl vysvěcen 30. března 1996. 24. dubna 2003 jej Jan Pavel II. jmenoval apoštolským exarchou pro katolíky byzantského obřadu v České republice. Na biskupa byl vysvěcen 31. května 2003 v Praze. Šest let působil také jako generální sekretář ČBK. Na biskupském znaku má heslo: „Já jsem světlo světa“ (J 8,12).

JIŘÍ MACHÁNĚ


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články



Aktuální číslo 41 9. – 15. října 2018

Otevřenost na synodě

Biskupskou synodu o mládeži, která potrvá do 28. října, od počátku ovládla aktuální témata, jako migrace, chudoba, sexuální zneužívání i intimní život.

celý článek


„Nobelovka“ za pomoc ženám

Za „úsilí o odstranění sexuálního násilí jako válečné zbraně“ obdrželi letošní Nobelovu cenu míru konžský lékař Denis Mukwege a irácká aktivistka Nadia Muradová.

celý článek


Papež dějinného zlomu

Papež Pavel VI., vlastním jménem Giovanni Battista Montini (1897–1978), je známý hlavně tím, že přivedl k závěru Druhý vatikánský koncil a vedl církev v pokoncilním…

celý článek


Chyceni v péči mezi rodiče i děti

Říká se jim sendvičová generace. Jsou to lidé, kteří ještě stále řeší problémy svých dospívajících dětí, zároveň je však už tíží bolesti stáří jejich…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay