8. 4. 2010
|Vydání: 2010/15 Náhody, nebo zázraky?, 8.4.2010, Autor: Tomáš Kutil
Za pár dní, v noci ze 13. na 14. dubna, uplyne přesně šedesát let od chvíle, kdy komunisté podnikli tzv. Akci K. Při ní nezákonně a násilně přepadli kláštery mužských katolických řeholních řádů a jejich obyvatele internovali. Pozadí celé akce rozkrývá v rozhovoru pro KT historik VOJTĚCH VLČEK.
Dnes už si mnozí z nás ani neumí představit, že by někdo zastavil před klášterem, všechny jeho obyvatele vyhnal ven a odvezl pryč… Jak to tehdy podle dostupných svědectví vypadalo?
Scénář byl na všech místech obdobný: Kláštery byly krátce před půlnocí obklíčeny a přepadeny příslušníky SNB, StB a milicí, k budovám byly přistaveny auta a autobusy. Někde jim otevřeli vchod sami řeholníci, jinde dosazení zmocněnci nebo došlo k vyražení dveří. Poté vběhli ozbrojenci do kláštera, přepadli pokoje spících řeholníků a nahnali je všechny do nějaké větší místnosti, zpravila jídelny. Zde jim oznámili, že se klášter „z vůle lidu“ ruší a že budou převezeni do centralizačního střediska. Řeholníci si museli pod dohledem strážců během deseti minut sbalit nejnutnější věci a nastoupit do autobusů. Poté byli převezeni do zmíněných centralizačních středisek. Máme zprávy o tom, že dva řeholníci se pokusili v Praze a v Moravské Třebové uprchnout, ale byli zatčeni. Několik řeholníků, kteří nebyli v době akce v klášteře, nýbrž na cestách, se začalo skrývat. Nejdéle to vydržel dominikán P. Dominik Marek – až do roku 1961, kdy se dobrovolně přihlásil úřadům, protože se domníval, že se na něj vztahuje amnestie z roku 1960. Místo omilostnění však byl odsouzen na čtyři roky odnětí svobody.
Je možné říci, jak dlouho a jak důkladně byla celá akce dopředu plánovaná?
Prý měla velmi podrobný rozpis, co kdy a kde budou její aktéři dělat… Akce byla detailně připravována téměř tři čtvrtě roku. Připravoval ji Státní úřad pro věci církevní, SNB a StB prostřednictvím svých orgánů v krajích a okresech. Církevní tajemníci pořizovali soupisy klášterních budov, jejich plány, evidovali počty řeholníků, vytvářeli jejich seznamy dle domů, ale také kádrové posudky – ti „nebezpečnější“ (provinciálové, představení domů a další „reakční“ řeholníci) měli skončit v internačním táboře s přísnějším režimem. V březnu 1950 byli do salesiánských a jezuitských internátů, které byly nejpočetnější, dosazeni zmocněnci, aby kontrolovali chod domů, činnost řeholníků a studentů, hospodářské poměry, možnosti úniku apod. V této době už někteří prozíraví řeholníci cosi nekalého tušili, a proto se pokusili ukrýt cennosti, případně dávali bohoslovcům peníze, aby je zabezpečili pro těžkou budoucnost. Za to pak byli někteří z nich odsouzeni. Akce K byla tedy skutečně detailně plánována, protože i ti řeholníci, kteří nebyli v době přepadení klášterů doma, byli později zajištěni a převezeni do internace. S podobnou precizností si počínalo například gestapo při vyhlazení Lidic.
Počítali komunisté s odporem, měli nějaký krizový scénář?
O tom, že se komunisté obávali určitých komplikací, případně i odporu, svědčí fakt, že se samotného zásahu proti neozbrojeným řeholníkům zúčastnilo 270 orgánů StB, 946 příslušníků SNB a četné jednotky Lidových milicí. K deportaci řeholníků bylo pak použito 71 autobusů a 129 automobilů. Každý klášter byl přepaden několika desítkami členů ozbrojených složek. Navíc – aby se předešlo protestům věřících – bylo zajištěno, aby hned následujícího dne byla v kostelích u přepadeného kláštera sloužena mše některým z diecézních kněží. Případné nesouhlasné reakce měli obyvatelstvu rozmlouvat místní předsedové národního výboru. Akce byla samozřejmě přísně utajovaná.