Pomáhají farnosti rodinám dost?

Vydání: 2016/10 Ekumenická bohoslužba připomněla oběti režimu, 1.3.2016, Autor: Václav Štaud

„Hladí nás po srdci každé z Františkových slov. Jsme šťastni, že můžeme být současníky tak dobrého a moudrého papeže,“ shodli se manželé VIOLA a AUGUSTIN SVOBODOVI. Jsou dlouholetými aktivními členy komunity Emmanuel, kde poznávají Ježíše jako „Boha s námi“, Boha v rodině i v manželství. O této zkušenosti promlouvají a svědčí dalším manželským párům.


Hlásat radostnou zvěst těm, kteří jsou povoláni k manželství. Manželé Viola a Augustin Svobodovi. Snímek autor

Co pro váš život znamená komunita?

Augustin: Komunita jako duchovní společenství především oživuje a nedovolí trávit čas v kostelní lavici slastným polospánkem. Po obnově v Duchu Svatém v roce 1981 jsme poznali, jak důležité je sytit sebe i druhé Božím slovem. A láska k němu nás od té doby provází a vede ke službě druhým. Zakoušet Boží blízkost ve společenství znamená víc než individuální zbožnost. Kráčet do Božího království spolu s druhými je úžasné dobrodružství.

Viola: V roce 1989 začalo naše modlitební společenství prosit Boha o správné rozhodnutí, kam se v souladu s Boží vůlí v církvi zařadit. Po důkladném zvážení a schválení brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem jsme se nakonec v roce 1991 připojili k mezinárodní komunitě Emmanuel. Vznikla tak její česká provincie.

Můžete toto mezinárodní společenství a jeho spiritualitu krátce popsat?

Augustin: Komunita vznikla v roce 1972 ve Francii. V touze podobat se prvotní církvi zahrnuje všechny stavy, tedy svobodné, manžele, kněze a také zasvěcené bratry a sestry. V současné době je rozšířena v 57 státech všech kontinentů a má více než 12 tisíc členů, z toho 130 v České republice.

Viola: Třemi sloupy naší spirituality jsou adorace, soucítění a evangelizace. K hlavním službám patří apoštolát mezi mladými lidmi, duchovní obnova pro manžele, snoubence a pro rodiny s malými dětmi a také seminář obnovy v Duchu Svatém. Řada členů komunity se angažuje ve farnostech a charitativních projektech.

Prý máte také SOS modlitbu?

Augustin: Každé pondělí od 19 do 21 hodin jsou na telefonním čísle 545 243 952 přítomni členové komunity, které může kdokoliv v tíživé situaci požádat o přímluvnou modlitbu. Tímto způsobem slouží komunita i na Večerech milosrdenství nebo při jiných příležitostech, například na Velehradě v předvečer svátku sv. Cyrila a Metoděje nebo na Katolické charismatické konferenci.

Jak dlouho vy dva pomáháte manželským párům?

Augustin: Nedávno uplynulo dvacet let od první duchovní obnovy manželů Láska a Pravda. Později jsme začali s víkendy pro mladé páry Chodíme spolu a od roku 2012 pořádáme i víkendy pro rodiny s malými dětmi. Podle zájmu pořádáme také duchovní obnovu pro vdovy a vdovce. Setkání probíhají buď v komunitním domě v Brně, nebo ve farnostech. Do farností jsme zpravidla zváni duchovním správcem, jeho spolupráce či součinnost při těchto víkendech je totiž velmi důležitá.

Viola: Při setkáních manželů, snoubenců nebo ovdovělých se držíme schématu, které velmi dobře připravila francouzská komunita. Víkendová setkání zahrnují společné chvály, vyučování, adoraci, sdílení ve skupinkách a také mši svatou. Pořádání víkendů ve farnosti má ještě další plody: účastníci si uvědomí spoluodpovědnost za budoucnost místní církve a třeba nabídnou knězi svou pomoc, vytvářejí modlitební společenství, účastní se akcí komunity atd. Do takových míst jsme se pak rádi vraceli k dalším setkáním. Vzhledem k našemu věku ale tuto činnost už postupně předáváme mladším členům komunity.

Vedete si nějakou statistiku?

Viola: Víte, že ne? Těch přednášek byly určitě stovky. Do toho počítáme i katecheze ve farnostech, třeba na téma důstojnost ženy, odpuštění v rodině, radost být manželi, manželský slib apod. Postupně ani nebyla nutná propagace – lidé nás sami zvali všude tam, kde cítili potřebu upevnění rodinného života.

Co nejvíc oslovuje účastníky podobných obnov?

Augustin: Je to jednoznačně poznání, že o nás Bůh ví a chce nám pomoci. To dokládáme Božím slovem, příklady a osobním svědectvím. Z reflexí účastníků víme, že jsou osloveni třeba modlitbou chval, adorací, sdílením ve skupinkách, ale také poznáním, že i jiné páry mají podobné bolesti ve vztazích nebo s dětmi, což jim dává odvahu znovu začít.

Viola: Velkým povzbuzením bývá i to, že se ve svědectví svěřujeme také s vlastními slabostmi a neúspěchy. Pak je navrhovaná cesta k nápravě věrohodnější, neboť jim nepřednášejí nebo skupinky nevedou „mistři světa“, ale jedni z nich, kteří našli řešení tím, že poslechli Boží rady.

Jak přesvědčíte některé manžele, aby ve svých vztazích odstranili starý blok a vzájemně si odpustili?

Viola: Na to není jednoduchý recept. Hodně vykládáme o potřebě obrácení – k Bohu i k partnerovi. To obrácení vyžaduje rozhodnout se pro pozitivní pohled na toho druhého, zkoumat, jak se chovám já a jak partner vnímá moji lásku. Vyžaduje to prosit za odpuštění i tam, kde je moje zavinění minimální. Odpuštění starých vin je často už jen v Božích možnostech. Sám Bůh se zavázal, že bude s námi v našem společném životě, a proto je hledání jeho pomoci naprosto přirozené a správné.

Augustin: Ano, je důležité připomínat, že manželství jako instituce není postaveno jen na lidském rozhodnutí, ale také na Boží autoritě: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“ (Mt 19,6). A protože dnes ani praktikující katolíci Bibli příliš neznají, je potřeba jim její pravdy opakovat.

Podařilo se vám tak zachránit hodně ohrožených manželství?

Augustin: Duchovní obnova pro manžele nemá za úkol suplovat práci psychologických poraden, není primárně určena k záchraně krachujících vztahů. Její poslání je obnovovat lidský i duchovní rozměr svazku a rodiny. Je-li
manželství opravdovým povoláním, pak by mělo být i to naše obnoveno do té podoby, v jaké je chtěl mít Ten, který nás do něj povolal.

Viola: Ale je také řada případů, kdy jsme se zpětně dozvěděli o „velkých věcech, které učinil Hospodin“. Po víkendu Lásky a Pravdy se například rozhodli ke svatbě partneři, kteří spolu žili už velmi dlouho bez závazků. Na jednom setkání nás zase vyhledal manželský pár, který s velkou vděčností svědčil, že už oba stáli před rozvodem a nevěřili, že se jejich pokřiveným vztahům dá nějak pomoci. Duchovní obnova jim nabídla prostor k zamyšlení, oni jej využili a dnes žijí šťastně.

Je účelem vašich přednášek také evangelizace?

Viola: Ano, to je vlastním smyslem naší obnovy: hlásat radostnou zvěst těm, kteří jsou povoláni k manželství nebo se na něj připravují – jak píše Jan Pavel II. v dokumentu Familiaris consortio. Podle ohlasů víme, že tuto zvěst zaslechnou i ti, kteří do kostela nechodí.

Augustin: Někdy je účinek dán také naším postavením, že jsme laici. Lidé se někdy vnitřně brání přijmout něco od kněze, snadněji to vezmou od člověka, který s nimi sdílí podobné nároky a povinnosti života v rodině.

Nevyhýbáte se citlivým záležitostem, jako je antikoncepce nebo přirozené plánování rodičovství?

Augustin: Ve výuce Lásky a Pravdy jsou obsaženy základní pravdy, které katolická církev učí o manželství. Nelze se tedy vyhnout ani komunikaci mezi manžely v tělesné oblasti, včetně antikoncepce nebo plánovaného rodičovství. Je obecně známo, že i mezi věřícími panuje nedůvěra k nauce katolické církve v oblasti tělesné lásky. Zjišťujeme však, že málokdo zná autentické církevní dokumenty včetně argumentace, proč tak církev učí.

Viola: Přirozené plánování rodičovství, zkráceně PPR, patří mezi správná doporučení církve. Bezpochyby je to však náročný požadavek pro ty, kdo neví nic o Boží lásce, kdo neznají Boží přísliby. Je proto škoda, když se PPR prezentuje jen jako přikázání, a nikoliv jako Boží nabídka. A málokdy slyšíme, že i tady se jedná o cestu postupnou, na níž má dozrát svědomí těch párů, které nejsou schopny této mravní normě dostát hned.

Augustin: Stojíme na prahu Svatého roku milosrdenství. Velice bychom si přáli, aby se Boží milosrdenství rozprostřelo i nad naším vyučováním o tělesné lásce manželů a stejně tak i nad přípravou mladých lidí před svatbou.

Jak jste přijali biskupskou synodu o rodině?

Augustin: V homiliích a prohlášeních Svatého otce trvale sledujeme jeho zájem a podporu rodinám a se vším se rádi ztotožňujeme. Jsme také potěšeni, že se v církvi začínají řešit citlivé věci. Samozřejmě se to dělo i dříve, ale bez publicity a tak velké otevřenosti.

Viola: Mezi připomínkami, které jsme za komunitu Emmanuel před synodou napsali, byla absence systematičtějšího doprovázení manželů a rodin ze strany církve. Pro některé kněze bohužel tato „péče“ končí požehnáním při svatbě. Mladé páry by měly být začleněny do církevního života s tím, že jim farnost pomůže nejen v osobním duchovním růstu, ale i při rozvíjení vzájemného vztahu – aby manželé společně směřovali k Bohu a stejnou cestou vedli i svoje děti. V tom mohou s kněžími spolupracovat manželé z farnosti nebo společenství manželů. Manželské obnovy komunity Emmanuel, stejně jako aktivity dalších komunit, mohou být příkladem či prototypem takového doprovázení.

A otázka sporného odmítání přístupu rozvedeným a znovu sezdaným ke svátostem?

Augustin: Nejsem teolog, abych tyto věci soudil a rozhodoval, vždy jsem respektoval rozhodnutí papeže a celé církve. Snažím se ale obě strany sporu chápat. Na jedné straně cítím důraz na doktrínu, druhá strana zase poukazuje spíše na Boží lásku a milosrdenství. Svatý rok milosrdenství nám třeba ukáže světlo. Pokaždé, když sám přistupuji ke stolu Páně, kladu si otázku: Jsem toho hoden? Pane, vždyť jsem se hněval na bratra, nemiloval jsem své nepřátele, nemiloval jsem tě celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou! Opravdu, nezasloužím si…, ale čekám na tvé odpouštějící slovo!

Můžeme zakončit pohledem do vašeho rodinného života? Z čeho máte doma největší radost?

Viola: Jako babička a dědeček platíme za strážce dobrých rodinných mravů. A jsme velmi vděčni, že se nám navzdory tomu podařilo získat a udržet si důvěru nejen našich tří dětí, ale i třinácti vnoučat – že za námi přicházejí se svými problémy, svěřují se a naslouchají našim radám.


MUDr. Viola Svobodová odešla z funkce primářky na Klinice infekčních chorob Fakultní nemocnice Brno pečovat o nevyléčitelně nemocné. Je spoluzakladatelkou brněnského Hospice sv. Alžběty, kde působila jako primářka osm let. Několik let byla také vedoucí lékařkou hospicového oddělení Masarykova onkologického ústavu a Hospice sv. Josefa v Rajhradě.

Prof. MUDr. Augustin Svoboda, CSc., buněčný biolog, emeritní přednosta Ústavu lékařské biologie Masarykovy univerzity v Brně. Pomáhal budovat Moravskoslezskou křesťanskou akademii, kde je v současnosti místopředsedou za brněnskou diecézi. Vloni byli manželé Svobodovi oceněni Medailí sv. Cyrila a Metoděje, kterou jim za desítky let práce pro církev udělil brněnský biskup Vojtěch Cikrle.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 31 26. července – 1. srpna 2016

Mladí Češi vyrazili za papežem

Spoustu radosti, obrovskou polskou pohostinnost i chvíle v usebranosti při návštěvě bývalého koncentračního tábora v Osvětimi zažívají v Polsku statisíce mladých lidí…

celý článek


Dotazník KT

celý článek


Cesta z egoismu, či duchovní nemoc

Věřící člověk snadno nabude dojmu, že je dobré vyhovět druhým, pomáhat, i když na to třeba zrovna nemá úplně čas a síly. Vždyť kolik lidí se vydalo pro druhé a…

celý článek


Bůh se mě dotkl ve vazbě

Vyzařuje z ní radost a důvěra v Boha. Když ji potkáte, nenapadlo by vás, že tato příjemná žena byla ještě před několika lety dealerkou drog. Zásadní zlom přišel…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay