Pomáhají farnosti rodinám dost?

Vydání: 2016/10 Ekumenická bohoslužba připomněla oběti režimu, 1.3.2016, Autor: Václav Štaud

„Hladí nás po srdci každé z Františkových slov. Jsme šťastni, že můžeme být současníky tak dobrého a moudrého papeže,“ shodli se manželé VIOLA a AUGUSTIN SVOBODOVI. Jsou dlouholetými aktivními členy komunity Emmanuel, kde poznávají Ježíše jako „Boha s námi“, Boha v rodině i v manželství. O této zkušenosti promlouvají a svědčí dalším manželským párům.


Hlásat radostnou zvěst těm, kteří jsou povoláni k manželství. Manželé Viola a Augustin Svobodovi. Snímek autor

Co pro váš život znamená komunita?

Augustin: Komunita jako duchovní společenství především oživuje a nedovolí trávit čas v kostelní lavici slastným polospánkem. Po obnově v Duchu Svatém v roce 1981 jsme poznali, jak důležité je sytit sebe i druhé Božím slovem. A láska k němu nás od té doby provází a vede ke službě druhým. Zakoušet Boží blízkost ve společenství znamená víc než individuální zbožnost. Kráčet do Božího království spolu s druhými je úžasné dobrodružství.

Viola: V roce 1989 začalo naše modlitební společenství prosit Boha o správné rozhodnutí, kam se v souladu s Boží vůlí v církvi zařadit. Po důkladném zvážení a schválení brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem jsme se nakonec v roce 1991 připojili k mezinárodní komunitě Emmanuel. Vznikla tak její česká provincie.

Můžete toto mezinárodní společenství a jeho spiritualitu krátce popsat?

Augustin: Komunita vznikla v roce 1972 ve Francii. V touze podobat se prvotní církvi zahrnuje všechny stavy, tedy svobodné, manžele, kněze a také zasvěcené bratry a sestry. V současné době je rozšířena v 57 státech všech kontinentů a má více než 12 tisíc členů, z toho 130 v České republice.

Viola: Třemi sloupy naší spirituality jsou adorace, soucítění a evangelizace. K hlavním službám patří apoštolát mezi mladými lidmi, duchovní obnova pro manžele, snoubence a pro rodiny s malými dětmi a také seminář obnovy v Duchu Svatém. Řada členů komunity se angažuje ve farnostech a charitativních projektech.

Prý máte také SOS modlitbu?

Augustin: Každé pondělí od 19 do 21 hodin jsou na telefonním čísle 545 243 952 přítomni členové komunity, které může kdokoliv v tíživé situaci požádat o přímluvnou modlitbu. Tímto způsobem slouží komunita i na Večerech milosrdenství nebo při jiných příležitostech, například na Velehradě v předvečer svátku sv. Cyrila a Metoděje nebo na Katolické charismatické konferenci.

Jak dlouho vy dva pomáháte manželským párům?

Augustin: Nedávno uplynulo dvacet let od první duchovní obnovy manželů Láska a Pravda. Později jsme začali s víkendy pro mladé páry Chodíme spolu a od roku 2012 pořádáme i víkendy pro rodiny s malými dětmi. Podle zájmu pořádáme také duchovní obnovu pro vdovy a vdovce. Setkání probíhají buď v komunitním domě v Brně, nebo ve farnostech. Do farností jsme zpravidla zváni duchovním správcem, jeho spolupráce či součinnost při těchto víkendech je totiž velmi důležitá.

Viola: Při setkáních manželů, snoubenců nebo ovdovělých se držíme schématu, které velmi dobře připravila francouzská komunita. Víkendová setkání zahrnují společné chvály, vyučování, adoraci, sdílení ve skupinkách a také mši svatou. Pořádání víkendů ve farnosti má ještě další plody: účastníci si uvědomí spoluodpovědnost za budoucnost místní církve a třeba nabídnou knězi svou pomoc, vytvářejí modlitební společenství, účastní se akcí komunity atd. Do takových míst jsme se pak rádi vraceli k dalším setkáním. Vzhledem k našemu věku ale tuto činnost už postupně předáváme mladším členům komunity.

Vedete si nějakou statistiku?

Viola: Víte, že ne? Těch přednášek byly určitě stovky. Do toho počítáme i katecheze ve farnostech, třeba na téma důstojnost ženy, odpuštění v rodině, radost být manželi, manželský slib apod. Postupně ani nebyla nutná propagace – lidé nás sami zvali všude tam, kde cítili potřebu upevnění rodinného života.

Co nejvíc oslovuje účastníky podobných obnov?

Augustin: Je to jednoznačně poznání, že o nás Bůh ví a chce nám pomoci. To dokládáme Božím slovem, příklady a osobním svědectvím. Z reflexí účastníků víme, že jsou osloveni třeba modlitbou chval, adorací, sdílením ve skupinkách, ale také poznáním, že i jiné páry mají podobné bolesti ve vztazích nebo s dětmi, což jim dává odvahu znovu začít.

Viola: Velkým povzbuzením bývá i to, že se ve svědectví svěřujeme také s vlastními slabostmi a neúspěchy. Pak je navrhovaná cesta k nápravě věrohodnější, neboť jim nepřednášejí nebo skupinky nevedou „mistři světa“, ale jedni z nich, kteří našli řešení tím, že poslechli Boží rady.

Jak přesvědčíte některé manžele, aby ve svých vztazích odstranili starý blok a vzájemně si odpustili?

Viola: Na to není jednoduchý recept. Hodně vykládáme o potřebě obrácení – k Bohu i k partnerovi. To obrácení vyžaduje rozhodnout se pro pozitivní pohled na toho druhého, zkoumat, jak se chovám já a jak partner vnímá moji lásku. Vyžaduje to prosit za odpuštění i tam, kde je moje zavinění minimální. Odpuštění starých vin je často už jen v Božích možnostech. Sám Bůh se zavázal, že bude s námi v našem společném životě, a proto je hledání jeho pomoci naprosto přirozené a správné.

Augustin: Ano, je důležité připomínat, že manželství jako instituce není postaveno jen na lidském rozhodnutí, ale také na Boží autoritě: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“ (Mt 19,6). A protože dnes ani praktikující katolíci Bibli příliš neznají, je potřeba jim její pravdy opakovat.

Podařilo se vám tak zachránit hodně ohrožených manželství?

Augustin: Duchovní obnova pro manžele nemá za úkol suplovat práci psychologických poraden, není primárně určena k záchraně krachujících vztahů. Její poslání je obnovovat lidský i duchovní rozměr svazku a rodiny. Je-li
manželství opravdovým povoláním, pak by mělo být i to naše obnoveno do té podoby, v jaké je chtěl mít Ten, který nás do něj povolal.

Viola: Ale je také řada případů, kdy jsme se zpětně dozvěděli o „velkých věcech, které učinil Hospodin“. Po víkendu Lásky a Pravdy se například rozhodli ke svatbě partneři, kteří spolu žili už velmi dlouho bez závazků. Na jednom setkání nás zase vyhledal manželský pár, který s velkou vděčností svědčil, že už oba stáli před rozvodem a nevěřili, že se jejich pokřiveným vztahům dá nějak pomoci. Duchovní obnova jim nabídla prostor k zamyšlení, oni jej využili a dnes žijí šťastně.

Je účelem vašich přednášek také evangelizace?

Viola: Ano, to je vlastním smyslem naší obnovy: hlásat radostnou zvěst těm, kteří jsou povoláni k manželství nebo se na něj připravují – jak píše Jan Pavel II. v dokumentu Familiaris consortio. Podle ohlasů víme, že tuto zvěst zaslechnou i ti, kteří do kostela nechodí.

Augustin: Někdy je účinek dán také naším postavením, že jsme laici. Lidé se někdy vnitřně brání přijmout něco od kněze, snadněji to vezmou od člověka, který s nimi sdílí podobné nároky a povinnosti života v rodině.

Nevyhýbáte se citlivým záležitostem, jako je antikoncepce nebo přirozené plánování rodičovství?

Augustin: Ve výuce Lásky a Pravdy jsou obsaženy základní pravdy, které katolická církev učí o manželství. Nelze se tedy vyhnout ani komunikaci mezi manžely v tělesné oblasti, včetně antikoncepce nebo plánovaného rodičovství. Je obecně známo, že i mezi věřícími panuje nedůvěra k nauce katolické církve v oblasti tělesné lásky. Zjišťujeme však, že málokdo zná autentické církevní dokumenty včetně argumentace, proč tak církev učí.

Viola: Přirozené plánování rodičovství, zkráceně PPR, patří mezi správná doporučení církve. Bezpochyby je to však náročný požadavek pro ty, kdo neví nic o Boží lásce, kdo neznají Boží přísliby. Je proto škoda, když se PPR prezentuje jen jako přikázání, a nikoliv jako Boží nabídka. A málokdy slyšíme, že i tady se jedná o cestu postupnou, na níž má dozrát svědomí těch párů, které nejsou schopny této mravní normě dostát hned.

Augustin: Stojíme na prahu Svatého roku milosrdenství. Velice bychom si přáli, aby se Boží milosrdenství rozprostřelo i nad naším vyučováním o tělesné lásce manželů a stejně tak i nad přípravou mladých lidí před svatbou.

Jak jste přijali biskupskou synodu o rodině?

Augustin: V homiliích a prohlášeních Svatého otce trvale sledujeme jeho zájem a podporu rodinám a se vším se rádi ztotožňujeme. Jsme také potěšeni, že se v církvi začínají řešit citlivé věci. Samozřejmě se to dělo i dříve, ale bez publicity a tak velké otevřenosti.

Viola: Mezi připomínkami, které jsme za komunitu Emmanuel před synodou napsali, byla absence systematičtějšího doprovázení manželů a rodin ze strany církve. Pro některé kněze bohužel tato „péče“ končí požehnáním při svatbě. Mladé páry by měly být začleněny do církevního života s tím, že jim farnost pomůže nejen v osobním duchovním růstu, ale i při rozvíjení vzájemného vztahu – aby manželé společně směřovali k Bohu a stejnou cestou vedli i svoje děti. V tom mohou s kněžími spolupracovat manželé z farnosti nebo společenství manželů. Manželské obnovy komunity Emmanuel, stejně jako aktivity dalších komunit, mohou být příkladem či prototypem takového doprovázení.

A otázka sporného odmítání přístupu rozvedeným a znovu sezdaným ke svátostem?

Augustin: Nejsem teolog, abych tyto věci soudil a rozhodoval, vždy jsem respektoval rozhodnutí papeže a celé církve. Snažím se ale obě strany sporu chápat. Na jedné straně cítím důraz na doktrínu, druhá strana zase poukazuje spíše na Boží lásku a milosrdenství. Svatý rok milosrdenství nám třeba ukáže světlo. Pokaždé, když sám přistupuji ke stolu Páně, kladu si otázku: Jsem toho hoden? Pane, vždyť jsem se hněval na bratra, nemiloval jsem své nepřátele, nemiloval jsem tě celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou! Opravdu, nezasloužím si…, ale čekám na tvé odpouštějící slovo!

Můžeme zakončit pohledem do vašeho rodinného života? Z čeho máte doma největší radost?

Viola: Jako babička a dědeček platíme za strážce dobrých rodinných mravů. A jsme velmi vděčni, že se nám navzdory tomu podařilo získat a udržet si důvěru nejen našich tří dětí, ale i třinácti vnoučat – že za námi přicházejí se svými problémy, svěřují se a naslouchají našim radám.


MUDr. Viola Svobodová odešla z funkce primářky na Klinice infekčních chorob Fakultní nemocnice Brno pečovat o nevyléčitelně nemocné. Je spoluzakladatelkou brněnského Hospice sv. Alžběty, kde působila jako primářka osm let. Několik let byla také vedoucí lékařkou hospicového oddělení Masarykova onkologického ústavu a Hospice sv. Josefa v Rajhradě.

Prof. MUDr. Augustin Svoboda, CSc., buněčný biolog, emeritní přednosta Ústavu lékařské biologie Masarykovy univerzity v Brně. Pomáhal budovat Moravskoslezskou křesťanskou akademii, kde je v současnosti místopředsedou za brněnskou diecézi. Vloni byli manželé Svobodovi oceněni Medailí sv. Cyrila a Metoděje, kterou jim za desítky let práce pro církev udělil brněnský biskup Vojtěch Cikrle.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 22 24. – 30. května 2016

Brno dostává pomocného biskupa

Od soboty 21. května má brněnská diecéze nového pomocného biskupa. Stal se jím Mons. Pavel Konzbul.

celý článek


Nejmladší diecéze v Česku slaví

Mezi diecézemi v České republice je ta ostravsko-opavská mladá slečna – slaví teprve dvacetiny. Církev však na jejím území žije už stovky let. Rozvíjela se tu v různosti…

celý článek


Utichlo napůl české srdce nuncia

Symbolicky na svátek českého národního patrona sv. Jana Nepomuckého utichlo srdce kardinála Giovanniho Coppy.

celý článek


Gondoliér čelí životu vestoje

Benátští gondoliéři přivezli na letošní Svatojánské slavnosti Navalis gondoly typu caorlina, typické zpěvy, víno a sardinky. V rozhovoru pro KT jejich předsedkyně SILVIA…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay