Naplňují život hledáním svědectví

Vydání: 2018/26-27 Putování za sv. Cyrilem a Metodějem, 26.6.2018, Autor: Václav Štaud

Příloha: Léto s KT

Často se hovoří o komunistickém teroru a jeho obětech – včetně popravených nebo mučených katolických kněží a aktivních laiků. Konkrétní fakta shromažďují a systematicky zveřejňují MIROSLAV KASÁČEK a LUDĚK NAVARA.


Miroslav Kasáček a Luděk Navara (vpravo) při pokládání květin k památníkům obětí obou totalit. Snímek archiv

Kdy a jak začala vaše spolupráce?

Miroslav Kasáček (MK): Už je to víc než deset let, co jsem se rozhodl popsat příběh mého tchána, politického vězně Aloise Melkuse u příležitosti stého výročí jeho narození. Původně jsem uvažoval jen o větším článku. Sám jsem na to ale neměl dost zkušeností, proto jsem hledal pomoc dobrého publicisty.

Přátelé mi doporučili Luďka Navaru a on souhlasil. V době našeho seznámení už byl autorem čtyř úspěšných knih, v nichž dokumentoval nacistické a komunistické zločiny. Začali jsme shromažďovat podklady a brzy jich bylo tolik, že místo jednoho článku vznikla naše první společná kniha Mlynáři od Babic a TV dokument stejného názvu. Musím dodat, že čím déle spolupracujeme, tím víc si Luďka vážím. Jeho charakteru, důslednosti, historické i literární profesionality.

Jak máte při psaní knih rozděleny úkoly?

Luděk Navara (LN): V zásadě je to tak, že Mirek Kasáček především zajišťuje podklady, sbírá svědectví pamětníků. Má velký dar otevírat srdce lidí – včetně těch, kdo hodně trpěli, a jsou proto stále uzavření a nedůvěřiví. Mým hlavním úkolem je zase dát dílu literární tvar. Někdy se to prolíná a sám také vyjíždím pátrat po pramenech, přitom ale vždy pracujeme v absolutní shodě.

Shromažďování dokumentů o zločinech komunismu prý bylo vaším zájmem už v dospívání.

MK: O kraji mého mládí, kam patří také Babice, se říká, že represálie počátku 50. let byly nejhorší od heydrichiády. Tolik bylo popravených a vězněných. I když jsem byl velmi mladý, citlivě jsem vše vnímal a snažil se vytvářet soukromý archiv materiálů, které prokazovaly krutost a nelidskost rudého režimu. Jenže při jakési policejní akci v blízkém okolí, při níž byl vyšetřovaný i můj tatínek, si maminka uvědomila nebezpečí a všechno spálila. Když jsem se pak oženil, začalo budování dokumentace znovu. To mi už ale pomáhal zmíněný tchán Alois Melkus, který mě jako politický vězeň mnoho věcí naučil a mnoho mi toho vysvětlil.

Nejvíc času a sil jste s Miroslavem Kasáčkem věnovali babické tragédii. Co vás zaujalo právě na tomto tématu?

LN: Příběh Babic a okolí ukazuje, jak krutě dokáže totalitní režim účtovat s těmi nejobyčejnějšími lidmi, kteří se ničeho nedopustili, a mnozí z nich nikdy nepochopili, proč museli oni či jejich příbuzní tolik trpět. Jenže takové byly svou povahou totalitní režimy: stačilo, aby člověk byl ve špatnou dobu na špatném místě. Někdy bylo důvodem k represím jen to, že do kostela chodilo příliš mnoho lidí... Podobně jako na Třebíčsko se tajná policie zaměřila i na další oblasti Moravy, jako bylo třeba Olešnicko nebo Tišnovsko, kde byla také silná náboženská tradice.

Co ukazuje památník obětí železné opony v Mikulově, který jste iniciovali?

MK: Tady je třeba připomenout sdružení Paměť, jehož jsme s Luďkem zakládajícími členy. Za první velký úspěch sdružení pokládám otevření mikulovské Stezky svobody s mnoha panely dokumentujícími, kolik krve vyteklo na moravsko-rakouské hranici. Na stélách památníku je 53 jmen zabitých. V současné době chystáme doplnění památníku o několik panelů, které o obětech prozradí víc než den smrti. Při letošním pietním aktu, 23. listopadu, bychom chtěli u památníku představit všech
280 mrtvých, kteří zahynuli při pokusu o přechod hranic celého Československa.

Když jste se zabývali železnou oponou, objevili jste i nějaké neznámé skutečnosti?

LN: Například během natáčení televizního seriálu Příběhy železné opony se nám se štábem ČT Ostrava podařilo vypátrat a zdokumentovat trasu, kterou utíkal manžel Milady Horákové. Bylo to v době, kdy ona čekala ve vězení na výsledek zmanipulovaného procesu a poté na smrt. Bohuslavu Horákovi se podařilo uprchnout během zatýkání a za hranice se dostal s pomocí evangelických duchovních a také jednoho statečného mlynáře. Takové příběhy jsou důležité. Ukazují, že na hranicích se nejen umíralo, ale po celou dobu existence železné opony se také dařilo ji překonávat. Jen k tomu bylo třeba velké odvahy a důmyslu.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.


MIROSLAV KASÁČEK (nar. 1937) maturoval na První vyšší průmyslové škole strojní v Brně. Pro své odmítavé postoje vůči režimu byl propuštěn z práce a vyšetřován, prošel řadou dělnických profesí. Spolu s Luďkem Navarou založili sdružení Paměť a napsali pět knih. Poslední pod titulem A přece budu blízko mapuje životy a mučednickou smrt kněží Jana Buly a Václava Drboly. Kasáček je od loňska, kdy oslavil osmdesátiny, nositelem Ceny za činnost, která výrazným způsobem reprezentuje Jihomoravský kraj. Na počátku tohoto roku mu zastupitelé města Brna udělili Cenu za zásluhy o svobodu a demokracii. Oběma spolupracujícím aktivistům udělil v roce 1916 brněnský biskup Vojtěch Cikrle medaili sv. Cyrila a Metoděje za dlouhodobé úsilí věnované studiu a prezentování osudů obětí totality.

LUDĚK NAVARA (nar. 1964) je absolvent stavební fakulty, vystudoval také historii a stal se publicistou a spisovatelem. Dnes svými komentáři přispívá na Aktuálně.cz a dlouhodobě spolupracuje s ČT. Pracoval na řadě scénářů televizních dokumentů a seriálů, jako byly Příběhy železné opony nebo Příběhy třetího odboje. Naposledy se podílel na dílu o Gustávu Husákovi v seriálu Rudí prezidenti. Spolu s Miroslavem Kasáčkem připravili celkem devět výstav mapujících zločiny komunismu. Jednu z nich – Překonej stěnu smrti – prezentovali také v Evropském parlamentu v Bruselu. Navara je mimo jiné nositelem výroční novinářské ceny Karla Havlíčka Borovského za rok 2007 a v roce 2016 byl jeho přínos české žurnalistice oceněn kardinálem Dominikem Dukou stříbrnou Svatovojtěšskou medailí.

VACLAV ŠTAUD

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články



Aktuální číslo 29 17. – 23. července 2018

Rekordní charismatická konference v Brně

Rekordních 7 830 lidí všech generací, z toho 1 416 dětí, hledalo po čtyři dny „svou sílu u Pána, v jeho veliké moci“, jak znělo motto letošní Katolické charismatické…

celý článek


Zkratkou přes františkánské ticho

Po staletí v nich mniši meditovali či pěstovali bylinky. Teď slouží všem. Přestože některé klášterní zahrady už svou původní funkci ztratily, jsou plné života.

celý článek


Spiritualita ve filmu

Kde se bere v člověku zlo a kde člověk naopak nachází sílu zvládat obtížné životní situace? Tyto a mnohé další ožehavé otázky se objevily v řadě filmů na letošním…

celý článek


Svět, ve kterém můžete vidět „srdcem“

Vyhledávají staré lidi, kterým hrozí samota. Vracejí radost tam, kde hrozí stereotyp a kde dny začínají splývat. Chodí jim dělat společnost, zpívají si s nimi, povídají,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay