26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Na hranicích jsem se modlil

20. 2. 2018

|
Tisk
|

Jeho osudy inspirovaly spisovatele, filmové tvůrce i socialistickou propagandu. JOSEF HASIL po únoru 1948 převáděl ohrožené lidi přes hranice. „Nikdy jsem nešel přes hranice, aniž bych se předem nepomodlil,“ svěřuje se KT v telefonickém rozhovoru z amerického Chicaga.

Vydání: 2018/8 Pouť ke hrobu svatého Cyrila, 20.2.2018, Autor: Radek Gális


 
Teď mi bylo 94 let. Mám ošetřovatelku, která se o mě stará. Nejsem silnější, než jsem byl, ale jsem tady. Večer si lehnu a doufám, že se ráno probudím. Pořád mě tady něco drží, pořád nade mnou někdo drží ochrannou ruku a nechce mě odtud pustit.
Já se jim nedivím, že si mysleli, že tady už nejsem. Ale stále tu ještě jsem a dýchám. Moc mě mrzí, že kardinál Vlk zemřel. Tak to ale chodí, stáří si nenechá poroučet, a každý žije tak dlouho, dokud mu Pánbůh dovolí. Vzpomínám na Miloslava Vlka jen v dobrém, byl výborný a odvážný člověk. Pohřbíval v Lažištích moji maminku, když v roce 1972 zemřela. Když v 90. letech navštívil Ameriku, potkali jsme se a mluvili spolu.
Moji maminku tenkrát zavřeli pro nic za nic, jen proto, že byla moje maminka. Ale pustili ji dřív, než začal soud s ostatními. Zabavili jí všechen majetek a chtěli vystěhovat z baráku i ze Zábrdí. Později, když byl náš barák na prodej, jsem poslal z Ameriky peníze, aby ho koupili zpátky. Maminka pak v našem baráku zůstala. Když zemřela a já jsem nemohl na její pohřeb, bylo mi hrozně. To se nedá popsat.
Moje maminka o mně dlouhý čas nevěděla vůbec nic. Nevěděla, jestli žiju, nebo jsem mrtvý. Jednou byla na Lomečku pouť a maminka se na ni vypravila vlakem. Vedle seděly nějaké ženské a mluvily o Hasilech. O mně říkaly, že jsem v Německu – jak to věděly, nevím. Byla to ale pravda. Tak se maminka dozvěděla, že jsem naživu.
Kdepak, moje sestry Lojzina, Anežka i Žofie byly ohromné. Stoprocentně stály za mnou. Naopak mi říkaly, že jsem měl dělat proti komunistům ještě víc. Ten jejich systém také nenáviděly a ve vězení proto i hodně zkoušely. Trpěly za mě. Lituji všech lidí, kteří byli kvůli naší činnosti zavření.
Když mě chytili, myslel jsem, že dostanu bití jako jiní. Těm zavázali oči a zbili je. Nevím proč, ale nedostal jsem ani facku. Samozřejmě mi vyhrožovali. Voják stál mezi dveřmi: „Ty zrádče, já ti tu hubu rozbiju!“ Měl napřaženou ruku, že mě uhodí, ale neuhodil. Prožil jsem komunistický kriminál, ale nechci na něj vzpomínat. Nemohl jsem uvěřit tomu, že jsou na světě tak zlí lidé. Ale byli, a někteří jsou takoví dodnes. Přesto si myslím, že v Česku je víc dobrých lidí než zlých a že komunismus jednou stejně zahyne.
Povídaly se různé věci, že je pohřbený tam nebo onde. Také jsem se dozvěděl, že snad má být pohřbený s nějakým Rakušanem. Nevím, jestli jeho hrob nakonec najdou. Už ho hledali několikrát, ale zatím bezvýsledně. Aspoň že bratrovi udělali u Českých Žlebů pomníček. Děkuji všem, kteří se na něm podíleli.
Vzpomínám si teď na jeden případ, když jsem byl v kriminále. Dělali jsme v dolech a jednou nás vezli svědčit k nějakému dalšímu soudu. Estébák, mladý kluk, stejně starý jako já, mi při eskortě tak utáhl řetízky, že mi nešla do prstů krev. Říkal jsem mu, aby mi je povolil, že mi modrá ruka. Odmítl, byl to zatvrzelý komunista. Nakonec jsem uprosil jeho staršího kolegu, aby mi želízka trochu povolil, jinak bych snad přišel o ruku. Tenkrát mi i vyhrkly slzy. Lítostí nad tím, že někdo může být tak krutý.
Ano. A doufám, že všechno dobře dopadne. Musíme věřit, že Bůh to tak chce. Doufejme, že se už nebudou zavírat lidi pro nic za nic, že je nikdo nebude bít a trestat za něco, co neudělali.
Samozřejmě, kdybych byl fit, přijel bych moc rád. Jenže chodím už jen o berlích. Po Šumavě se mi v Americe stýská. Mám ji pořád před sebou, vzpomínám na ni každý den. Denně se také modlím za lidi, kteří tam žijí. Pozdravujte doma všechny slušné lidi a pozdravujte i Šumavu. To je můj domov. Chtěl bych mít Šumavu tady s sebou, mohl bych se těšit z pohledů, které nabízí.

Josef Hasil (nar. 8. února 1924 v Zábrdí na Prachaticku) pochází z osmi sourozenců. Po válce nastoupil k SNB, později k pohraničnímu útvaru na česko-německo-rakouském pomezí. Po únoru 1948 převáděl ohrožené lidi přes hranice. Na podzim byl chycen a odsouzen na devět let do vězení, ze kterého se mu podařilo o rok později utéct. Přes hranice pak ohrožené lidi převáděl dál. Při přestřelce v září 1950 byl zabit jeho bratr Bohumil. V polovině 50. let odešel do USA, kde na předměstí Chicaga žije dodnes. V roce 2012 o něm David Jan Žák napsal román Návrat Krále Šumavy. Prezident Václav Havel mu udělil medaili Za hrdinství.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou