Misionář, „který utekl smrti“

Vydání: 2019/43 Církev se modlila za misie, 22.10.2019

P. MATEUSZ DZIEDZIC působí od roku 2009 jako misionář ve Středoafrické republice (SAR). Vrátil se tam i přesto, že ho v roce 2014 zajali místní ozbrojení povstalci. S KT hovořil o svém únosu i smíření a odpuštění.


„V určité chvíli jsem únoscům musel odpustit. Byl jsem naštvaný, ale bez odpuštění se nedalo jít dál,“ říká misionář P. Mateusz Dziedzic. Snímek autoři
 
Jaká je dnes situace v této neklidné zemi?

Od získání nezávislosti se tu poměry nikdy nesrovnaly, vlády byly často násilně sesazovány, což vždy způsobilo nestabilitu – a po každém takovém puči stát ještě zchudl. V roce 2013 vypuklo povstání, při němž povstalci „Séléka“ převzali vládu a začali „řídit stát“ se samopaly v rukou. Bohužel dodnes ovládají většinu oblastí. Zasévají nejistotu, strach, lidé často opouštějí své domovy a shromažďují se na bezpečnějších místech. Třeba vedle katedrály ve městě Bambari máme už třetím rokem tábor dvaceti tisíc uprchlíků.

Zůstal jste v zemi i po vypuknutí války?

Ano. Zažili jsme nástup Séléky, když zabrali hlavní město a pak se rozšířili po celé zemi. Slyšeli jsme, že kradou lidem majetek, zabíjejí a jsou velmi krutí. Pořád jsme měli strach, kdy přijedou.

K nám na misii dorazili zhruba po týdnu. Byly to těžké chvíle, ale Pán Bůh nám dal sílu, abychom vydrželi a byli s lidmi. Když bylo nejhůř, utíkali totiž k nám, a najednou jsme měli v misii tři až čtyři sta lidí. Mysleli si, že povstalci nebudou na bílé misionáře útočit a smilují se i nad nimi. To byla naštěstí většinou pravda.

Vůbec poprvé jsem tehdy slyšel výstřel z kalašnikova! Není to nic příjemného, hlavně v noci. Když se budíte a slyšíte výstřely, nevíte v tu chvíli, co dělat. Ale cítil jsem se potřebný, což mi dodávalo sílu a odvahu.

Konflikt v zemi se často označuje za náboženský. Je to pravda?

Když v reakci na Séléku, tvořenou převážně muslimy ze sousedních zemí, vznikla domobrana Antibalaka z řad Středoafričanů – což jsou zpravidla křesťané, chtěla „jen“ vyhnat povstalce. Jenže pak udeřila také na nevinné muslimy, kteří tam odjakživa bydleli. Jen kvůli tomu, že byli muslimové, museli opustit své obchůdky a domy. Například na misii Baboua se v té době schovala skupina místních muslimů, na které domobrana útočila. Ta tvrdila: „My jsme křesťané, nikomu nic neuděláme, musíme se jen vypořádat s muslimy.“ Já říkal: „Ale ti, kteří tu bydlí, nikomu nic neudělali. Nemají s povstalci nic společného, sami jim museli platit daně.“ A oni na to: „Ne, vyženeme všechny.“

Přišli k nám se samopaly pro auto jednoho z muslimů. Tento člověk denně vozil do Kamerunu křesťany i muslimy, spolupracovali jsme s ním. Další ozbrojenci mezitím vešli do domu sester a vykradli ho. To je zajímavé: muslimští povstalci nám v podstatě nic neudělali – a ti, kteří se prezentovali jako křesťané, dům vykradli. Byli to obyčejní bandité. Zdejší muslimové proto nejdříve utekli do polí a lesů a později do Kamerunu. Majetek ovšem nechali doma.

Sousedé různých vyznání zde tedy žili v dobrých vztazích?

Ve Středoafrické republice nejde o náboženský konflikt a tohle je důkaz. Lidé vedle sebe žili roky, křesťané s muslimy. I za války obyčejní lidé, křesťané, chodili v noci do opuštěných domů muslimů a zachraňovali jejich majetek, který nám pak nosili do misie, abychom jej muslimům předali. Neukradli ho, přestože to často byly cenné věci – rádia, televize, matrace, hrnce. My jsme pak jezdili s plnými auty do Kamerunu a vraceli jim to.
 

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.


P. MATEUSZ DZIEDZIC pochází z tarnovské diecéze na jihu Polska. V roce 2001 přijal kněžské svěcení, od září 2009 působí jako misionář ve Středoafrické republice. V roce 2014 byl unesen skupinou protivládních rebelů a strávil šest týdnů v zajateckém táboře, než se podařilo vyjednat jeho propuštění. V roce 2015 se do SAR opět vrátil a působí v diecézi Bouar, kterou vede biskup Mirosław Gucwa, původem též z Polska.

JIŘÍ PASZ a BARBORA POSPÍŠILOVÁ. Rozhovor vznikl ve spolupráci s organizací Siriri
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články



Aktuální číslo 4 21. – 27. ledna 2020

Neziskovky roku? Ty, co chrání život

Uznáním pro křesťanské charitativní organizace, které chrání život od začátku do konce, bylo minulý týden udílení cen Neziskovka roku. Uspěla hospicová péče i organizace,…

celý článek


Velehradská pouť za jednotu

Svátek Panny Marie, Matky jednoty křesťanů, slavili lidé v neděli 19. ledna na poutním místě při mši svaté, kterou celebroval biskup Josef Hrdlička.

celý článek


Poznávat lépe Boha

Blíží se termíny přihlášek na vysoké školy. Desítky lidí se ročně hlásí na studium teologie – denní i dálkové. K čemu vlastně takové studium je? Jde jen o zálibu,…

celý článek


Promodlená služba

Nenápadná budova, úzké dveře a neprůhledná výloha mezi pekárnou a sokolovnou na náměstí v Lysé nad Labem. Nad ní kresba dvou osob, které se o sebe opírají, a nápis…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay