Má víra není moje zásluha

Vydání: 2018/15 Tisíce lidí podpořily rodiny, 10.4.2018, Autor: Radek Gális

Před sedmdesáti lety uchopili moc v naší zemi komunisté, kteří se záhy začali zbavovat svých protivníků. Nepohodlnými se stali také představitelé šlechtických rodů. Mezi nejznámější patřili Sternbergové z Českého Šternberka. O svých zkušenostech z oněch dnů vypráví Zdeněk Sternberg.


„Jsem podnikatelem na rodovém majetku,“ říká hrabě Zdeněk Sternberg. Snímek autor

V závěrečné fázi únorového puče 1948 se konal pochod studentů na Hrad, kam šli podpořit prezidenta Beneše. Vzpomínáte si na tuto událost?

Velmi přesně, protože jsem se tehdejší demonstrace sám zúčastnil. Sešlo se nás několik tisícovek studentů z různých vysokých škol a fakult. Šli jsme z Karlova náměstí přes Malou Stranu, Karmelitskou ulicí na Malostranské náměstí a potom Nerudovou ulicí, kde to ale skončilo.

Stál tam kordon policie, před kterým se náš dlouhý průvod zastavil. Ti, co byli vepředu, vyjednávali, aby nás pustili dál, což policisté odmítli. Proto se zavelelo: „Čelem vzad!“ A všichni se hrnuli zpět pod Seminářskou zahradu. Stráň byla ještě zapadaná sněhem. Mimo cesty jsme šplhali nahoru k Pohořelci a potom zase směrem k Hradu dolů. I tam stál kordon policistů, ale tentokrát se ti, co šli vpředu, nepoddali a rozeběhli se proti němu. A my za nimi. Stály tam asi tři řady policistů, které se roztáhly, my jsme je prorazili a vlítli až na hradní nádvoří. Stál jsem dost vpředu, šel jsem tam se svou známou, která studovala zemědělství. Byla to sestra mé pozdější manželky.

Co následovalo potom? Komunisté přece demonstraci dost rázně rozehnali.

Od nás se oddělila skupina studentů, která šla žádat o audienci u prezidenta. Když odešli, dost dlouho jsme tam stáli. Pak začaly houkat policejní houkačky a přijela spousta vozidel. Seskákali z nich příslušníci závodních milicí, kteří měli v Praze jakési shromáždění. Sešikovali se před Matyášovou bránou a vyzývali nás jménem zákona, abychom se rozešli – výzvu opakovali třikrát.

Když se nic nedělo, jejich velitel zavelel proti nám. Jenže celý dav začal zpívat hymnu, tak se milicionáři postavili do pozoru. Mnohým studentům to přišlo k smíchu, že takhle museli stát. A protože naše hymna měla tenkrát i druhou sloku „Nad Tatrou sa blýska“, trvalo to déle. Pak nás znovu vyzvali, ať se rozejdeme, my jsme opět zpívali, a tak začal útok. Dopředu jsme nemohli a zezadu se na nás vší silou tlačili naši kolegové, kterých bylo už plné náměstí. Studenti vpředu s sebou cloumali, protože do nich už mlátily pendreky.

Padla i střelná rána, údajně byl někdo zraněn nebo snad i zemřel, jak se později říkalo. Protáhl jsem se s kolegyní davem zpátky a sestoupili jsme po schodech úzkou uličkou dolů na Úvoz. Měli jsme štěstí, že se nám podařilo uniknout.

A jak vám únor 1948 ovlivnil život? Zřejmě jste měl jako student práv jiné plány a sny.

Samozřejmě že jsem si život představoval úplně jinak – jenže on se mi podstatně změnil. Těsně po únoru 1948 začalo mnoho lidí, co viděli, kam společnost spěje, opouštět republiku. Tenkrát ještě nestála železná opona a na hranicích nebyly dráty. Hned po převratu se stále zatýkalo. Z toho důvodu se mnozí, kteří byli pod velkým tlakem, rozhodli odejít. Odešla jich spousta a já se při jejich odchodu angažoval jako prostředník. Měl jsem možnost lidem pomáhat přes jednoho známého, který měl manželku z pohraničí, bydlela u Tachova. Po válce ji jako Němku neodsunuli, protože byla provdaná za Čecha. Měla dva bratry, kteří ale do odsunu museli jít. Znali dobře okolí, věděli o každém stromu, a tak chodili přes hranice stále sem tam a za peníze převáděli Čechy do zahraničí. Touhle cestou odešli někteří z mých příbuzných, například moji dva bratři, a další lidé.

Také je známo, že jste pomáhal do zahraničí tajně dopravovat nějaké dokumenty z arcibiskupství...

Ano. Tehdy mě oslovil Mons. Vladyka, který byl na pražské konzistoři tajemníkem u arcibiskupa Josefa Berana. Napsal mi stručnou zprávu, kterou mi někdo vhodil do schránky mého bytu. I když jsem pana tajemníka osobně neznal, sděloval mi, že mě prosí o pomoc, a vysvětloval, proč se na mě obrací. Pan arcibiskup Beran byl držen v Arcibiskupském paláci, který nesměl opustit. Byl izolovaný a neměl styk s okolím. Chtěl poslat zprávu Svatému stolci o situaci církve v Československu, a jestli prý jsem ochoten poselství bezpečně doručit za hranice, aby se dostalo na místo určení. Souhlasil jsem a setkal se s Mons. Vladykou v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí. Za pár dní mi předali větší žlutou zapečetěnou obálku ukrývající zprávu pro Vatikán.


Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

Zdeněk Filip Maria Emanuel Jiří Ignatius Sternberg (nar. 15. srpna 1923) pochází z devíti sourozenců a je příslušníkem šlechtického rodu, který od 13. století vlastní hrad Český Šternberk. Studoval Právnickou fakultu UK v Praze, z politických důvodů však nebyl v roce 1949 připuštěn k promoci. Pět let pracoval jako voják u PTP a později i jako civilista na Dole Prezident Gottwald v Hrdlovce u Duchcova a na Velkodole Čs. armády v Karviné. Dále se živil jako kulisák a zástupce jevištního mistra v Hudebním divadle v Karlíně. Po okupaci Československa zůstal v exilu. Po roce 1989 se vrátil do vlasti, v roce 1992 restituoval hrad a další majetek. Žije v Českém Šternberku.

RADEK GÁLIS

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články



Aktuální číslo 45 6. – 12. listopadu 2018

Sto let od konce války

11. listopadu si svět připomene konec první světové války. Česká katolická církev a církve sdružené v Ekumenické radě církví se připojují k iniciativě britské ambasády…

celý článek


Asia Bibi je nevinná

„Nemůžu tomu uvěřit! Oni mě doopravdy pustí?!“ Taková byla první reakce třiapadesátileté pákistánské křesťanky Asie Bibi, když se dozvěděla, že ji tamní nejvyšší…

celý článek


Barrandov se dočká kostela

Více než deset let nevznikl v hlavním městě nový kostel. Změnit se to má za dva roky, kdy by měl být dokončen kostel a komunitní centrum Krista Spasitele na Barrandově.…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay