Lucembursko je zemí Panny Marie, tvrdí lucemburský velvyslanec v Praze Jean Faltz

Vydání: 2012/10 Ze svatovítské katedrály se rozezení Dominik, 7.3.2012, Autor: Miloš Szabo

Její obraz nebo sochu, často vyzdobenou lucemburskou vlajkou, opravdu najdete téměř v každé místní kapli či kostele. V této malé zemi, vzdálené od Prahy přes osm set kilometrů, najdete u řek a mostů také sochy sv. Jana Nepomuckého a v jejím hlavním městě mj. náměstí Jana Palacha. Nedávno Lucembursko i naše země oslavily 700. výročí nástupu Lucemburků na český trůn. O vztazích obou zemí hovoříme s lucemburským velvyslancem v České republice JEANEM FALTZEM.

Zkuste stručně charakterizovat svou zemi.

„Small is beautiful!“ I v češtině existuje podobné rčení: „Co je malé, to je milé!“ Lucembursko je krásná země, která za svůj blahobyt vděčí své mnohojazyčnosti a jejíž role v Evropě několikanásobně překračuje její velikost.

Jak často se dostanete do Lucemburska?

Vracím se tam na pár dní jednou za čtyři až pět týdnů. S přibývajícím věkem pociťuji své hluboké kořeny stále silněji.

Trávíte tam dovolenou, nebo dáváte přednost jiné dovolenkové destinaci?

Trávím ve své vlasti část dovolené, teď ještě o to raději, že jsem nedávno zrekonstruoval a zrenovoval venkovský dům po svých rodičích. Svět má nicméně člověku tolik co nabídnout, že často cestuji i jinam. V průběhu svého života a kariéry jsem navštívil již více než devadesát zemí.

Lucembursko je země finančníků. V čem to pocítí obyčejný návštěvník či turista, který k vám přijede?

Ocitnete-li se v hlavním městě, v Lucemburku, jistě zaznamenáte velké množství budov, v nichž sídlí banky či poskytovatelé jiných finančních služeb. Nejvíc vás ovšem ohromí rozmanitost jazyků, které budete slyšet na ulici či v restauracích, což se netýká jen bankéřů. V tomto smyslu slova je Lucembursko opravdovou „babylonskou věží“, na rozdíl od té biblické si zde ovšem lidé rozumějí.

Existuje lucemburština jako jazyk. Existuje i lucemburský národ? Anebo se spíše mluví o lucemburském obyvatelstvu?

Určitě víte, že Lucembursko má svou dlouhou, vznešenou historii a že jsme prožili nejslavnější momenty společně s českým národem ve 14. a 15. století. Poté se naše země na několik staletí ocitla pod cizí nadvládou, než se jako nezávislý stát opět zrodila v roce 1839. Koncept národa jako „osudového společenství“ se proto u nás vyvíjel během 19. století. Není třeba dodávat, že lucemburský jazyk při tom sehrál velmi významnou roli. Lucemburština je i dnes živým a čím dál používanějším jazykem, a to přesto, že jsme jako jediná země EU netrvali na tom, aby se náš jazyk stal oficiálním jazykem Evropské unie.

Má vaše země přísné podmínky pro získání občanství?

Před několika lety přijalo Lucembursko institut dvojího občanství. Oproti předchozím pravidlům je tedy možné, aby měl lucemburský občan vedle svého ještě i občanství jiné země. Díky tomu se podmínky pro jeho získání značně usnadnily, dnes již kupříkladu neobsahují klauzuli týkající se finanční situace žadatele.

Jste vystudovaný právník. Využil už jste svého vzdělání ve své diplomatické praxi?

Jak se u nás říká, „právo se mísí do všeho“. Studium práva dodá životu disciplínu a řád, srovná člověku myšlenky, naučí ho přesně se vyjadřovat, což se ukázalo být velmi užitečným i v mé kariéře diplomata.

První země, kde jste reprezentoval svou vlast, byly Spojené státy americké. Co jste prožíval, když jste poprvé obdržel pověřovací listiny?

Ve Spojených státech jsem nejprve působil jako diplomat stálého zastoupení naší země u Organizace spojených národů a poté rovněž jako generální konzul Lucemburska v San Franciscu. Pro tyto úřady se vlastní ceremoniál předávání pověřovacích listin ve striktním slova smyslu nekonal. Poprvé jsem jej na vlastní kůži zažil, až když jsem se v roce 1993 stal velvyslancem ve Španělsku. Vzhledem k tomu, že se jedná o jeden z nejpropracovanějších ceremoniálů předání pověřovacích listin na světě, pociťoval jsem u toho velmi silnou hrdost, ale také pokoru před důležitostí úkolu, který mě v cizí zemi jménem té mé čekal.

Je nějaký rozdíl ve vztahu občana země k prezidentovi a k velkovévodovi? Těší se velkovévoda Jindřich velké popularitě?

Jsme jediným přetrvávajícím velkovévodstvím na celém světě a myslím, že každý Lucemburčan je na tuto skutečnost patřičně hrdý – tím spíše, že jsme zakládajícím členem Evropské unie, což nám dovolilo z pohledu národa „zůstat sami sebou“. Velkovévoda je u nás velmi oblíbeným, stojí jaksi „nad vším běžným ruchem“, což je velice důležité v naší malé zemi, kde se dá říct, že každý každého zná.

Téměř 90 % obyvatel se hlásí ke katolictví. Projevuje se podle vás tato religiozita i v obyčejném, každodenním životě?

Lucembursko je rovněž známo jako země Panny Marie, jež je jeho hlavní zemskou patronkou. Lucemburčané lpějí na svých tradicích, včetně náboženských, nicméně počet praktikujících katolíků v zemi stále klesá.

Byl jste v kontaktu s českou či slovenskou národnostní menšinou v Lucembursku, než jste se stal velvyslancem v Česku?

Bohužel ne, neboť jsem téměř celý svůj dospělý život, od studií přes různé diplomatické posty, prožil v zahraničí. Pražské jaro však pro nás, tehdejší studenty, bylo jedním z nejsilnějších momentů historie 20. století.

Kromě Česka jste působil v Itálii a ve Španělsku. Je něco, co spojuje všechny tyto země?

Jsme v Evropě, tudíž všechny tři země mají společný základ, a jedním z jejích důležitých pilířů je bezesporu křesťanství. Kromě toho je Evropa samozřejmě zároveň světadílem rozmanitosti, a tak každá z těchto zemí přirozeně vykazuje i své vlastní a pro sebe typické rysy.

Kdy a kde jste byl úplně poprvé v Česku nebo v Československu?

Dokud se střední Evropa nacházela za tzv. železnou oponou, nikdy jsem ji nenavštívil. Když však přišla zpráva o pádu Berlínské zdi v roce 1989, byl jsem tak zvědavý, že ihned v prosinci 1989, během své vánoční dovolené, jsem se vydal do Prahy a do Berlína. To jsem zrovna působil jako lucemburský generální konzul v San Franciscu v americké Kalifornii.

Co vás na českém národě a jeho mentalitě nejvíce překvapilo?

V Praze, a vůbec v České republice, se mi dostalo vřelého přijetí a okamžitě po svém příjezdu do země jsem byl na Českou republiku velmi zvědavý – i proto, že jsem tuto část Evropy opravdu znal velmi málo. Hodně mě překvapilo, jak silný mají Češi vztah ke svým dějinám, zvláště k jejich zlatému období na konci středověku. Tento pocit je například mnohem silnější u vás než u nás v Lucembursku.

Máte tady už své oblíbené místo, kam se rád vracíte, třeba ve volném čase?

Česká republika je krásnou zemí a mohu říct, že Praha je jedním z nejkrásnějších měst na světě, kam se budu jistě rád vracet i po skončení svého diplomatického mandátu ve vaší zemi.

Co spojuje naše dvě země kromě velmi dávné krátké společné historie za Lucemburků?

Dovolím si upozornit, že tento historický vztah lucemburské země s českými nesmíme podceňovat, tenkrát nešlo jen o nějaké nevýznamné formální spojení. Kromě dějinného propojení vidím také zajímavou společnou vlastnost, že Češi stejně jako Lucemburčané jsou v jistém smyslu realisty. Tomu nás patrně naučily víceméně bouřlivé dějiny v obou zemích.

Jak byste zareagoval na hypotetickou žádost Čechů přenést k nám do vlasti ostatky Jana Lucemburského?

Jan Lucemburský je lucemburským národním hrdinou a myslím, že je třeba, aby alespoň jeden z pětice velkých Lucemburků zůstal i po smrti v naší zemi. Jindřich VII. je pohřben v Pise, Zikmund v Oradei, Karel IV. a Václav IV. u vás v Praze. V Lucembursku je tedy pouze Jan.

Poskytl jste rozhovor pro Katolický týdeník. Hlásíte se k nějakému náboženství?

V tomto směru jsem typický Lucemburčan, a tak jako většina našich obyvatel, jsem i já po rodičích od narození římský katolík.

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay