26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Křesťanská média mají nadějnou budoucnost

24. 11. 2015

|
Tisk
|

Od nového roku bude mít KT nového šéfredaktora. Vlastně šéfredaktorku. Českou biskupskou konferencí byla poprvé v historii novin vybrána žena, dlouholetá redaktorka MF DNES KATEŘINA KOUBOVÁ. Vystudované ekonomce mluvící čtyřmi světovými jazyky jsme při této příležitosti položili několik otázek.

Vydání: 2015/48 V Americe se debatovalo o teologii Tomáše Halíka, 24.11.2015, Autor: Jiří Prinz

Příloha: Perspektivy 48

V devadesátých letech byl velký hlad po ekonomech a ještě během studií na VŠE jsem zachytila inzerát agentury ČTK na ekonomického redaktora. Líbilo se mi skloubit ekonomiku s psaním, k němuž jsem vždycky tíhla. A tak jsem vstoupila na novinářskou dráhu.
Všechny byly přínosem, ale nejvíce mi určitě dala práce v MF DNES. Už jen proto, že jsem tam působila jedenáct let v ekonomické i zahraniční redakci, ale také díky pracovní atmosféře a solidnímu vedení bez postranních úmyslů. Bylo to čisté prostředí, v němž hlavní roli hrálo řemeslo, to, jak dobrou zprávu člověk získal.
Nedám ale dopustit ani na své bezmála roční působení v agentuře Reuters v Paříži. Měla jsem tam možnost spolupracovat s vynikajícími britskými a francouzskými zpravodaji se zkušenostmi od Jeruzaléma po New York, vesměs velkými osobnostmi nejen profesně, ale i charakterem.
V některých zemích jsou křesťanská média ta poslední, která nemají v rukou oligarchové
Poměry na mediálním trhu se změnily. Vlastníci médií mají často své zájmy. Média tak dostávají každé nějakou příchuť, angažovanost. Za této situace jsem zvažovala, jestli ještě v médiích po tolika letech zůstávat. Zároveň jsem chtěla skloubit to, co snad trochu umím, s něčím, s čím souzním. A samozřejmě být užitečná. Ve světě vidím, že se křesťanská média intenzivně rozvíjejí – paradoxně k tomu přispěly i některé bolestné skandály, které přiměly církev k větší otevřenosti. Touto cestou šel i Katolický týdeník, tím si mě zavolal.
V některých zemích jsou křesťanská média ta poslední, která nemají v rukou oligarchové (snad kromě veřejnoprávních, samozřejmě). Nadto se mi zdá, což vidím sama nejen ve svém okolí, že se konzumní společnost unavila a nasytila a lidé se více pídí po hodnotách, po smyslu života. Věřím proto, že křesťanská média mají nadějnou budoucnost.
Sleduji ho dlouhodobě a líbí se mi čím dál víc. Tisk, křesťanský nevyjímaje, se má vyjadřovat k aktualitám, sociálním tématům i kultuře. Křesťané přece nežijí mimo společnost. A na víkendové čtení si ráda nechávám přílohu Perspektivy, která je na mimořádně vysoké úrovni. Ráda bych pokračovala v cestě, na niž se týdeník vydal. Postupně se seznamuji s některými členy redakce a opatrně se začínám na práci s nimi těšit. Jsem moc ráda, že na blízku nám zůstane i dosavadní zkušený šéfredaktor.
K víře mě přivedla maminka a působil na mě i vzor babičky a dědečka. Mám moc ráda matematiku a logiku a pamatuju si, že už v šesti letech mi přišlo nelogické, aby existoval jen vnější svět a nikdo neviděl do našich srdcí a pohnutek. Takový svět jsem odmítla. Sice jsem se pak nechala pod autoritou učitelů přivést k bezvěrectví, ale ještě před revolucí, to už jsem byla na gymnáziu, jsem se vrátila k víře. Začala jsem znovu chodit s maminkou do kostela a najednou jsem si uvědomila, že jsem věřící. K prvnímu přijímání mě tehdy – těsně před listopadovými událostmi – připravil v Karviné P. Leoš Ryška, nynější ředitel TV Noe.
Další velký obrat pak přišel asi před pěti lety, kdy jsem začala navštěvovat duchovní cvičení. Tušila jsem, jaké duchovní bohatství církev nabízí, ale jako bych seděla na truhle plné pokladů a bála se ji otevřít, protože se po mně bude něco chtít. Od té doby, co jsem ji otevřela, se však „má duše sytí tukem a morkem“.
U nás doma byla základem Bible, Následování Krista Tomáše Kempenského a Hrad v nitru od sv. Terezie z Avily. Později jsem objevila sv. Ignáce z Loyoly. Oblíbila jsem si i papeže Benedikta XVI. – jeho kniha Bůh a svět se mi líbila tak, že jsem ji rozdala mnoha blízkým pod stromeček, i když z toho možná nebyli úplně nadšení (smích)… Z beletristických autorů, kteří se věnují duchovní tematice, na mě vždy silně zapůsobí Franz Werfel, z básníků mám nejraději Václava Renče.

Loučení Antonína Randy
Milí čtenáři,
jak nedávné inzeráty v Katolickém týdeníku naznačovaly, na pozici šéfredaktora bylo vypsáno výběrové řízení a já k 1. lednu 2016 v této funkci končím.
I když se říká, že pracovat uvnitř církve bývá občas „o ztrátu víry“, mohu ubezpečit, že svou víru jsem rozhodně neztratil a církev mi zůstává rodinou, k níž se nadále z celého srdce hlásím.
Během roku se v souvislosti s postem šéfredaktora KT objevovala řada fám a spekulací. Abych zamezil jejich další šíření, rád bych zdůraznil, že tuto pozici opouštím v dobrém a své nástupkyni přeji to nejlepší. Páni biskupové jsou majiteli listu a mají právo si vybrat člověka, jemuž důvěřují, a mně nezbývá než si přát, aby s jeho prací byli spokojeni více než s tou, kterou jsem se snažil odvádět já. 
Ohledně mého vyjádření k samotnému výběrovému řízení, které si opakovaně žádáte, jsem chtěl poprosit o čas. Píšete, voláte, kamkoli přijedu, obracíte se na mě se shodnými dotazy. Pravdou je, že jsem se výběrového řízení nechtěl zúčastnit, k tomuto rozhodnutí mě vedly vážné důvody a ty jsem otevřeně sdělil jak panu kardinálu Dukovi, tak panu arcibiskupu Graubnerovi. Cítím v této věci doznívání emocí a nerad bych svým, třeba nevhodným, slovem někomu ublížil. Vždy jsem ctil otevřenost, razil jsem ji i ve své práci, ale zde nenacházím cestu, jak věc osvětlit, abych nepoškodil osoby, jichž si vážím a ctím je. Prosím vás v této věci o pochopení.
Co mě však těší, je skutečnost, že mé působení v Katolickém týdeníku tak úplně nekončí. Po předání šéfredaktorského žezla budou mým úkolem doposud opomíjené marketingové aktivity. Věřím, že tak zůstaneme v kontaktu – ať už prostřednictvím novin, nebo akcí, které pro vás budeme chystat. Plánů a nápadů je mnoho, nemohu se dočkat, až je začneme realizovat.
Rád bych závěrem poděkoval za veškerou přízeň, kterou jste mně i redakci v uplynulém období prokazovali. Pokud jste se na noviny každý týden těšili a bavily vás, nemohu cítit větší radost. A jestli jsme vás někdy nazlobili a svou práci neodvedli dobře, odpusťte nám to. Jsme lidé chybující.
Zachovejte týdeníku i nadále přízeň a přijměte, prosím, novou šéfredaktorku se stejnou přívětivostí, kterou jste po léta prokazovali mně a za niž jsem vám vděčný.
Ať vás Pán Bůh provází
ANTONÍN RANDA 
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou