26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Když vyhasne víra, nebudou ani peníze

4. 12. 2013

|
Tisk
|

Snímek archiv KT

Vydání: 2013/49 Papež představil svůj program, 4.12.2013, Autor: Jiří Prinz

V souvislosti s otevřeným dopisem biskupa Františka Radkovského věřícím v plzeňské diecézi jsme zdejšímu biskupovi položili několik otázek.

Ve svém dopise jste představil velmi pesimistický scénář ekonomického vývoje diecéze. Je to opravdu tak vážné, nebo jste úmyslně zvolil horší variantu, abyste lidi vyburcoval?

Všichni, kteří mě znají, vědí, že nejsem od přirozenosti pesimista, ale spíš člověk naděje. Jsou ale věci, na které je třeba reagovat a hledat řešení. Dopis ukazuje situaci ne pesimisticky, ale naprosto upřímně. Pokud se jedná o finance, naše příjmy činily v uplynulém roce přibližně 70,5 milionu korun, náklady na chod diecéze jsou ale přes 73 milionů korun. Takže jsme v minusu asi tři miliony korun. Tak je tomu bohužel ale už několik let a ani restituce nám tu nepomohou, protože výnosnost z lesů a pozemků, které získáme, odhadujeme na nějaké 2 miliony korun, což ztráty nepokryje, a navíc budou klesat příjmy od státu.

Píšete, že nebude možné udržet stávající počet úvazků. Znamená to, že jich je v tuto chvíli příliš mnoho a že lze najít efektivnější model jejich využití?

V tuto chvíli máme nějakých 170 zaměstnanců, z toho je něco málo přes 90 kněží, ostatní jsou laici. Na mzdy dostáváme asi 57,5 milionu korun. To budeme dostávat ještě dva roky a pak budou tyto příjmy každoročně klesat, až od roku 2030 nebudeme dostávat nic. Jestli se do té doby nezačneme sanovat, zbankrotujeme. Musíme proto urychleně začít snižovat výdaje a to bohužel znamená i propouštění. Nějaký efektivnější model fungování proto budeme muset nalézt.

Nabízí se otázka, zda tato redukce s sebou nutně neponese omezení nabídky pastoračních služeb.

Takovéto kroky musíme dělat s rozvahou, ve spolupráci s farnostmi. Proto jsem se také rozhodl do toho všechny vtáhnout, aby si každý uvědomil, že třeba za totality se mnohé věci, jako například kostelničení, dělaly zadarmo. K tomu se budeme muset vrátit. Lidé se zase budou muset naučit dělat mnohé věci na principu dobrovolnictví.

Zmiňujete, že kněží a pastorační asistenti by v budoucnu mohli být odměňováni i podle výkonu. Co si máme pod pojmem „výkon“ konkrétně představit? Pokud jeden kněz pokřtí víc lidí než druhý, bude mít i větší odměnu?

Takhle to určitě fungovat nebude. Sami věřící dobře vědí, jestli jejich kněz pracuje naplno, nebo ne. Ono se to pozná. Když jezdím po diecézi, vím, jak kdo pracuje, a vím to nejen já, ale vědí to právě i ti farníci. Jestli tedy mají někteří kněží svou práci, jak se říká „na háku“, potom na ně musí zapůsobit právě takovýto stimul.

V rámci náhrad obdrží plzeňská diecéze každoročně určité finanční prostředky. Víte už, jak tyto peníze investujete, aby se zhodnotily?

Třicet let je dlouhá doba a není možné věci na tak dlouho naprogramovat. Budeme tedy průběžně hledat, jak obdržené prostředky zhodnotit. Možností je celá řada. Máme k dispozici tým odborníků, kteří nám v těchto věcech radí. Máme zkušenosti i z posledních let, kdy se snažíme prostředky, získané například z prodejů nepotřebných far, efektivně investovat. Navíc má při ČBK fungovat analytická skupina, která bude na diecézedohlížet a v případě, že by se něco vyvíjelo špatným směrem, je upozorní. Tato skupina bude o svých závěrech informovat i Vatikán, takže tu bude několik jištění, která mají zabránit špatným investicím.

Finančně se na chodu farností a diecéze budou zřejmě muset více podílet i věřící. Jak vůbec farníky motivovat k tomu, aby tak činili pravidelně?

Právě proto jsem toto téma otevřel, aby se o tom ve farnostech diskutovalo a aby přicházely návrhy, jak tuto situaci řešit. Věřící si musí zkrátka uvědomit, že je potřeba přispívat na chod církve, a společně musíme nalézt způsob, jak by se na tomto spolufinancování mohli podílet. A musíme zajistit, aby to bylo natolik průhledné, že každý uvidí, kam jeho peníze směřují. Rovněž si musíme uvědomit, že jenom menší část našich věřících jsou výdělečně činní, takže na ně nemůžeme klást přehnané nároky. Vše bude tedy záležet na tom, nakolik budou ochotni se dobrovolně na chodu církve podílet.

Nemůže s sebou nést snaha vtáhnout věřící do spolurozhodování o chodu místní církve i rizika? Není tu důvod k obavám?

Vždycky se najdou šťouralové, za nimiž zůstane hodně problémů, ale žádná práce. To je všude. Bez takového rizika nelze nic vykonat.

Přišly už od laiků zajímavé reakce na váš dopis?

Reakce přicházejí, mám jich už spousty a postupně se s nimi seznamuji. Pro jejich podrobné zpracování chci ale vytvořit tým lidí, s nimiž se budeme těmito reakcemi zabývat, v jednom člověku by se to nedalo zvládnout.

Nejdůležitější ale pro nás všechny je, abychom si uvědomili, že všechny tyto ekonomické záležitosti jsou až druhotné – že jsou pouhým prostředkem pro hlavní úkol, který církev má, a tím je šíření evangelia. Na toto hlavní téma mého dopisu jsme se však v našem rozhovoru vůbec nedostali. Evangelizace je prvotní a platí, že když lidé vezmou svou víru vážně a budou jí prostoupeni, budou i ty peníze. Když ale bude víra vyhasínat, nebudou nakonec ani peníze.

--------------------------------------------------------------------------------------

Musíme najít další finanční zdroje

Druhá výzva, a znamení doby, která je před námi, je otázka ekonomiky, životaschopnosti církve v době restitucí. Jistě jste mnoho slyšeli a četli v médiích, jak bude církev bohatá. Jak to bude jinde, nevím, ale chci informovat o tom, jak to bude v naší diecézi. V minulých letech nám stát dával peníze na platy zaměstnanců (kněží a laiků v pastoraci) a konkrétní částkou podporoval fungování biskupství. Tímto způsobem stát částečně vynahrazoval majetek, který byl církvi zabaven.

Na jedné straně to bylo řešení, které nás zbavovalo mnoha problémů, např. starost věřících o finanční zajištění kněží ve farnostech, na druhé straně jsme byli na státu závislí a ohrožení, že podpora skončí. V minulosti se také stávalo, že během roku se pravidla měnila, a žili jsme v nejistotě ohledně budoucnosti. Proto bylo třeba problém narovnání církve řešit a docílit toho, abychom byli na státu nezávislí.

Zákon o narovnání majetku tak, jak byl schválen, stanoví, že po dobu sedmnácti let nám stát bude předávat částku na platy duchovních. Během prvních tří let to bude plná částka a následně se bude každoročně zmenšovat o 5 %.

Kromě toho obdržíme každoročně po dobu třiceti let finanční náhradu za nevydaný majetek ve výši 83 milionů, upravovanou podle výše inflace. Tento obnos není možno spotřebovat, ale je ho třeba investovat. Tato finanční investice plus vrácený majetek (pole, lesy, budovy) by měly být v budoucnu zdrojem financí pro život naší diecéze.

MÁME PŘÍLIŠ MNOHO ZAMĚSTNANCŮ

Musím ovšem podotknout, že tím, že je naše diecéze mladá (vznikla v roce 1993), nemá jako taková skoro žádný majetek. O návrat majetku budou žádat farnosti, ale bohužel, ani toho není moc. V každém případě tyto prostředky, byť dobře investované, nestačí na výdaje diecéze, ze kterých podstatnou část tvoří mzdy kněží i laiků.

Pokud bychom chtěli udržet současný stav co do počtu kněží a laiků pracujících ve farnostech, šli bychom každoročně do minusu, takže po třiceti letech by nám hrozil bankrot. Proto nestačí jen šetřit, ale je třeba hledat i další finanční zdroje. To je opravdu vážná otázka, jak dál. Řešení nejsou jednoduchá ani příjemná. Pokud to bude tak, jak jsem psal, nebude možné udržet takový počet pracovních úvazků, jaký máme v současnosti. Bohužel se to v první řadě týká laiků a v budoucnu i kněží. Možná budeme nuceni změnit systém odměňování. Například zaměstnanci, kněží a laici, by obdrželi nějakou částku, která by byla stejná pro všechny, a zbytek by byl formou osobní odměny podle výkonu.

Jsem přesvědčen, že bude zapotřebí, aby se v budoucnu jednotlivé farnosti podílely na platu kněží a laiků, kteří u nich budou sloužit. Příkladem může být systém zavedený v ostravsko-opavské diecézi, kde pokud je jeden laik zaměstnán jako pastorační asistent ve farnosti, na jeho platu se podílí farnost 20 procenty. Pokud farnost zaměstnává druhého laika, podílí se na platu 40 procenty, pokud třetího, tak 80 procenty. Samozřejmě, kromě toho, co máme dostat od státu, počítáme i se sbírkou – tzn. s dary Vás, věřících. Pokud se jedná o sbírku – průměrná částka, kterou přispívá věřící v naší diecézi při nedělní bohoslužbě, je cca 25 Kč.

Na jedné straně se zdá, že to není mnoho. Na druhé straně je třeba upozornit, že z těch 10 600 věřících na bohoslužbách v roce 2004 bylo pouze 3 400 osob výdělečně činných – to je jen 32 %. Otázka zní – co udělat? Jestli jít cestou biblického desátku (viz Mal 3,10), která se osvědčila v jiných církvích, případně částky menší, ale odevzdávané pravidelně, a vybízet k tomu i naše věřící? Nevím, zda by to bylo možné v našich podmínkách, a chci se zeptat na Váš názor, jak bychom měli pokračovat.

BESEDUJTE A ZAŠLETE PODNĚTY

Toto je nástin ekonomické situace v naší diecézi po restitucích, a to jsem zatím mluvil jen o lidech, kterým je třeba dát pravidelnou mzdu. V diecézi ale máme ještě 480 kostelů a k tomu i fary, o které je potřeba se starat. Za obojí neseme finanční odpovědnost. Nepíši to proto, abych si stěžoval, ale abych Vám nastínil, jak se věci doopravdy mají, a stojím o Vaši pomoc při hledání řešení.

Prosím Vás, abyste přemýšleli o tom, co jsem napsal, a přišli s konkrétními nápady. 3. Pozvání k dialogu. Pojednával jsem v tomto dopise o dvou věcech: jak hlásat evangelium v konkrétních podmínkách naší diecéze a jak řešit naši ekonomickou situaci. Cílem toho mého dopisu je nejenom popsat situaci, ale hlavně s důvěrou v Boží pomoc a světlo Ducha Svatého hledat odpovědi na položené dotazy. Proto Vás konkrétně prosím, abyste psali, co si o tom myslíte. Na Vaše písemné reakce čekám do konce letošního roku.

KAŽDÝ MÁ CO NABÍDNOUT

Určuji, aby správci farností a představení komunit zasvěceného života uspořádali ve farnostech a komunitách shromáždění všech, které tato otázka zajímá, a vypracovali společnou reakci a návrhy. Písemné vyjádření zašlou duchovní správci na biskupství do 
30. ledna 2014. Pověřuji vikáře jednotlivých vikariátů, aby v další etapě, a to v době od začátku února do poloviny března, uspořádali vikariátní besedy s účastí všech kněží a zaměstnanců z řad laiků ve vikariátu, na které by byli pozváni věřící, kteří mají zájem se do diskuse zapojit.

Závěry z těchto jednání ať pošlou vikáři na biskupství do 30. března 2014. Na základě Vašich dopisů a závěrů z jednání ve farnostech a vikariátech se po Velikonocích, dne 17. května, uskuteční diecézní setkání (fórum) kněží a laiků, kde bychom se společně zamysleli, jak dál.

Pokud Vám tento dopis vyzněl příliš náročně, věřte, že je to jen proto, abych ve Vás probudil výzvu k osobnímu zapojení. Neboť každý je Bohem obdarován a má co nabídnout druhým a skrze každého z Vás Duch Svatý působí. Panna Maria, kterou uctíváme na tolika místech naší diecéze, ať nás k tomu vede a posiluje svou přímluvnou modlitbou.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou