26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Když nám v životě něco chybí

12. 8. 2014

|
Tisk
|

Proč nám dělá problém odpočívat a co se za ním může skrývat. Nejen o tom si povídáme s psychoterapeutem JAKUBEM HUČÍNEM.

Vydání: 2014/33 František se obrací k Asii, 12.8.2014, Autor: Jan Paulas

Určitě – a není jich málo. Možná u nich nejde v první řadě o to, že nedokážou odpočívat, ale spíš nedokážou včas vystoupit ze své práce, z výkonovosti, z činnosti, která je vyčerpává. Příčin, proč to nedokážou, je celá řada – od pocitu nepostradatelnosti až po neschopnost věnovat čas a pozornost sobě. U takových lidí zpravidla jejich práce nebo aktivity nahrazují něco, co jim v životě chybí – vztahy, pocit vlastní hodnoty, pocit, že můžou ovlivňovat svůj život, apod. Neustálá činnost bez odpočinku, bez regenerace nakonec ústí do vyčerpání, a do poradny pak přicházejí lidé s příznaky deprese nebo syndromem vyhoření.

Nejdřív se potřebujeme podívat na to, co mu v životě chybí a co mu jeho práce nahrazuje. Poté hledáme, jestli to, co mu chybí, může získat i jinak než prací a aktivitou. Pokud si například prací nahrazuje nízký pocit vlastní hodnoty a práce mu slouží k dosažení pocitu úspěšnosti, zaměřujeme se na posilování vlastní hodnoty nezávisle na práci. Nebo pokud práci nebo službu druhým používá jako prostředek k získání vztahů, posilujeme jeho schopnost navazovat a udržet přirozené vztahy. A pokud se nám podaří najít způsob, jak naplnit, co je skryté, jinak než prací a aktivitou, většinou svůj dosavadní životní styl docela rád odloží. Ono mu totiž v té přílišné aktivitě není nijak zvlášť dobře, nakonec ho zatěžuje a vyčerpává, ale nedokáže ji jen tak opustit. Právě proto, že skrytě sytí něco úplně jiného.

Workoholismus je vlastně jednou z forem závislosti. A u každé závislosti najdeme takzvané „bažení“, což je trochu poetický překlad anglického slova „craving“. Tedy jsem nutkavě přitahován něčím – alkoholem, sexem, počítačem, pracovní aktivitou… Lidově řečeno, je to silnější než já, nedokážu z toho vystoupit. Už to nejsem já, kdo si volí a organizuje svou práci, ale práce ovládá a organizuje mě. Prostě „musím“. To by měl být výstražný signál, abych se vážně začal zabývat tím, co se děje.

Vidíte a tenhle postoj přesně ukazuje na jeho vztah k sobě samému – vždy je něco důležitějšího, než jsem já a moje potřeby. Jaký myslíte, že bude mít takový člověk vztah k sobě? Asi to nebude žádná sláva. To je mimochodem bohužel případ řady lidí, kteří se angažují ve službě v církvi – stále slouží, vždy je někdo potřebnější, než jsou oni. Stálo by za to se podívat, jaký vztah k sobě mají právě ti, kteří druhým slouží do roztrhání těla. Problém je v tom, že když začnou myslet víc na sebe a své potřeby, okolí, které je zvyklé na jejich bezhraniční službu, je nařkne z egoismu…

Při odpočinku se skutečně víc věnuji sobě a svým potřebám než druhým lidem. A najít rovnováhu mezi angažovaností pro druhé a pro sebe není jednoduché. Ale kdo žije jen ve službě druhým a pomíjí své potřeby, zřejmě nedočetl Ježíšovo přikázání milovat druhé jako sám sebe do konce. Vlastně bychom mohli říci, že starat se jen o druhé a jejich potřeby, a ne o sebe, není vůbec křesťanské.

Trefil jste další skrytý důvod, který může stát za neustálým aktivismem – práce a činnosti překrývají vnitřní život člověka, který je nějak zasažený. On je to vlastně docela přirozený obranný mechanismus, který pomáhá odvádět pozornost od zátěže – třeba při prožitku ztráty někoho blízkého pomáhá práce či aktivita otupit vnitřní bolest. Na chvíli si tak mohu odlehčit, ale ne natrvalo. Bolest, samotu, prázdnotu nakonec potřebuji vzít vážně a zabývat se jí. Pokud se jen překryje aktivitou, zůstává stále stejně silná a zraňující – a povede mě k tomu, že od ní budu potřebovat stále odcházet.

Asi bych byl opatrný v nějakém kategorickém tvrzení, jako například že dovolená musí trvat alespoň tři týdny vcelku, jinak ztrácí význam. Podobně jako v mezilidských vztazích i u odpočinku platí, že není nejdůležitější, jak dlouho, ale jak intenzivně jej prožívám. Dobré je vědět, že odpočívat neznamená nic nedělat, to by nás vedlo spíš k prožitku nudy; nedostatek podnětů a nuda je poměrně silný stresový faktor. Odpočívat znamená věnovat se hodnotám, které jsou pro daného člověka důležité a které mu zprostředkují prožitek, dodají energii a pomohou zregenerovat. To ovšem znamená, že potřebuji vědět, co konkrétně pomáhá právě mně. Někdo regeneruje naložený v mořské vodě, někdo běhá po horách nebo jakkoli jinak. A když zvolíme chybný způsob „odpočinku“, který není náš, žádný skutečný odpočinek nám to nepřinese.

Důležité je, abych se při dovolené dokázal oddělit od pracovních povinností. Člověk, který jede na tři týdny k moři a veze si s sebou notebook a každý den řeší pracovní záležitosti, vlastně na žádné dovolené nebyl. Daleko odpočatější může být ten, kdo na tři čtyři dny vyrazí do hor, kde není internet, mobilní signál a může být naplno ponořený do prožitku přírody. Co se týče minimálního času, abychom mohli mluvit o dovolené, řekl bych, že by to měl být alespoň jeden volný týden v kuse. Pracovní týden ohraničený z obou stran víkendy je nakonec základní mentální jednotka, kterou při vymezování práce používáme.

U spánku bych byl skutečně opatrný. Je pravda, že množství spánku potřebné k regeneraci může být u různých lidí různé, ale jde přeci jen o nutný fyziologický regenerační proces a uvádí se, že když člověk dlouhodobě spí méně než šest hodin, může se u něj objevit chronická únava, kognitivní (myšlenkové) poruchy, jako jsou poruchy paměti, poruchy soustředění, podrážděnost i deprese.

Je zajímavé pozorovat modlitbu lidí, kteří se nedokážou oprostit od svého aktivismu a neumí na chvíli spočinout. Často i modlitbu vnímají jako výkon, neustále Hospodina poučují, co by jak mělo být. Přitom je důležitější, co říká Hospodin nám. Na druhé straně znám řadu hodně aktivních lidí, pro něž je modlitba chráněným územím, kde nic nemusejí a mohou jen tak být a naslouchat.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou