Hledáme ticho, které se podobá gregoriánskému chorálu

Vydání: 2011/45 K. J. Erben, 2.11.2011, Autor: Alena Scheinostová

Dnešní člověk žije zahlcen rámusem, neartikulovanými zvuky, hlukem. Nejběžnějším způsobem obrany je proto se od nich izolovat a vymezit se vůči nim pomocí něčeho krásného. I proto se pak často obracíme k tradičním formám chrámové hudby, k nimž patří také gregoriánský chorál. Tak aspoň jeho současné oblibě rozumí hudebník, hudební pedagog a milovník staré hudby JIŘÍ HODINA.

Zabýváte se středověkem, ale začneme současností. Není zbytečné se zajímat o novou liturgickou hudbu, když máme tak bohatou tradici té staré?

Zbytečné to určitě není. Struktura textu gregoriánského chorálu se promítá do jeho hudebního provedení, tedy do jeho členění a vnitřního kontrastu. Hledáme nové pojmy a nové koncepty ve výtvarném umění, které posléze uvádíme do liturgického prostředí. Pokud bychom to dělali i se slovem, které by pronikalo do liturgie jako text ke zhudebnění, pak je tu šance, jak otevřít i zde prostor novým hudebním konceptům.

Máme vůbec nějakou současnou liturgickou hudbu?

Máme ucelené a jedinečné dílo Petra Ebena. Byl jedním z mála skladatelů, který přemýšlel liturgicky a pracoval tvůrčím způsobem s textem i prostorem. Myslím, že komponování bylo pro Petra Ebena setkáním s Božím slovem, výrazem jejich vzájemného vztahu. Jeho mešní ordinárium je v dějinách liturgické hudby naprosto ojedinělé. Je to „gregoriánský chorál“ moderní doby.

Co je vlastně gregoriánský chorál?

Gregoriánský chorál je liturgický jazyk. Vztah ke slovu a k jeho předávání vychází z přirozenosti verbální komunikace. Proto základní dvě formy gregoriánského chorálu nalézáme již u přírodních národů. Vždy se najde nějaký sólista, předzpěvák a ostatní mu odpovídají – to je responsoriální způsob. Nebo naopak dva sbory si navzájem předávají tutéž hudební myšlenku – to je antifonální způsob, který se uplatňuje převážně u zpěvu žalmů. Zároveň je gregoriánský chorál zdrojem melodií, které nás přivádějí k počátkům křesťanství a k počátkům evropské hudby vůbec. Jména autorů gregoriánského repertoáru bohužel tradice neuchovala, byli to ale nejspíš vzdělaní mniši ve významných liturgických centrech s vazbou na dvůr franckých panovníků, z nichž ti nejstarší žili a tvořili již v polovině 8. století.

Jaké texty gregoriánský chorál používá?

Většina gregoriánského repertoáru je podložena texty z Bible, převážně z knihy Žalmů. Může jít i o krátkou teologickou variaci biblické předlohy, příběh či shrnutí některé biblické události. Takto podaná pravda bez výkladů a bez komentářů může být v rámci liturgického obřadu dobrým prostředkem hlubšího prožití víry.

Lze rekonstruovat zvuk gregoriánského chorálu, abychom jej mohli přijmout za autentický?

To není složité. Ve svých počátcích se gregoriánský chorál předával ústní tradicí – „od úst k uším“. Co je na poslech komplikované, zamlžené a nepěkné, nemá s ústní tradicí co dělat. Možná větší problém než se dopídit autentického zvuku je docílit jeho aktuálnosti v dnešní době. Dovolím si citovat pana profesora Vigne z Pařížské konzervatoře, že „svět potřebuje ticho, které se podobá možná právě gregoriánskému chorálu“. I když neznějí varhany a lidé se v duchu modlí, není v kostele ticho. Slyšíme hlasy turistů, sirény sanitek, zvonění tramvají, hluk aut… Jak tyto novodobé zvuky pojmout do ticha, aniž by přespříliš upoutávaly naši pozornost? Pokud se je snažíme nevnímat, ruší nás. Jak tedy udělat kostel místem ticha? Gregoriánský chorál, který nezapadá do žádných zavedených uměleckých forem, je jednou z možností: překvapuje svébytným zvukem a umožňuje se vyjádřit odlišně, než je dobový ideál. Přirozenou reakcí je potom zpravidla ztišení a naslouchání.

Jaké interpretační zásady platí pro gregoriánský chorál?

Hodnota gregoriánské melodie souvisí s textem a její vyznění je prostorové. Zpěv má mnoho společného s tancem: také je to pohyb, i když ne tak veliký. Klíčem k interpretaci je proto stále „tekoucí“ a dobře viditelný pohyb. Vždy se vyplatí co největší přirozenost, ladnost a plynulost. Výsledkem je pak hodnotná melodie nesená textem a jeho zvukovými kvalitami. Jak je vidět, neplatí „prostě to nějak zazpívejte“.

Je potřeba zvláštní hlasová průprava?

Technicky vzato je gregoriánský chorál zpěv jako každý jiný, a tak jde o jediné – zpívat s rozmyslem, aby melodický pohyb byl jasně čitelný. Obecně však ztrácíme přirozenou schopnost zpěvu, a tak potřebujeme alespoň základní hlasovou průpravu. Když k tomu přidáme vytrvalost a píli, výsledek na sebe nenechá dlouho čekat.

Přesto: je tedy neškolený zájemce vůbec schopný se tomuto sofistikovanému „pohybu v prostoru“ naučit? Působí to, jako by gregoriánský chorál byl jen pro úzký okruh „fajnšmekrů“!

Pokud by to tak bylo, asi by zrovna mě minul. Byl bych dnes spokojeným zemědělským inženýrem na jedné z farem a pěstoval bych řepku olejku. Gregoriánský chorál není pro fajnšmekry. Hudba všeobecně vede k setkávání a ke sbližování, a gregoriánský chorál svým teologickým rozměrem navíc člověka spojuje nejen s bližními, ale s celým křesťanským společenstvím – takže žádné dělení na „amatéry“ a „fajnšmekry“! Viděno z praktického hlediska, pro úplné začátečníky existuje sbírka zpěvů Graduale simplex, kde jsou ty nejjednodušší zpěvy potřebné ke každodenní mešní liturgii. Jednoduchý prostředek, jak může zpívat celé společenství, a to bez složité hlasové průpravy.

Lidé nicméně gregoriánský chorál při liturgii moc nevyhledávají.

Ano, prozatím je gregoriánský chorál liturgicky nevyužitý.

Jaké jsou možnosti jeho bohoslužebného využití?

Velké. Je dobré si uvědomit, že gregoriánský chorál vlastně nikdy z novodobé liturgické praxe úplně nezmizel. Objevujeme ho jak ve slovní podobě jako součást liturgických textů v lekcionáři či misálu, tak v podobě hudební jako žalm po prvním čtení nebo střídání sborů v mešním ordináriu a v denní modlitbě cír- kve. Mnozí si myslí, že Druhý vatikánský sněm bohoslužebné využití gregoriánského chorálu omezil, ale to vůbec není pravda. Gregoriánská liturgie snad víc než jiná umožňuje podíl každého na jejím slavení. Klade důraz na souhru prostoru a úkonu všech přítomných, včetně kněze.

Jak ale může být latinská gregoriánská liturgie přístupná lidem, kteří latinsky vůbec neumí?

Člověk není tvor čistě logický a racionální, je i emotivní. A právě tuto citovou složku člověka rozvíjíme uměním a smysluplným vy- užitím odkazů starobylých i moderních tradic. Bohoslužba slova je vedena v českém jazyce, texty latinských ordinárií jsou k dispozici v kancionálu. Zapojit ostatní složky umění do liturgie tak, aby byla srozumitelná, je věcí fantazie a celkového přístupu všech, kteří se na liturgii podílejí. Nejvíc asi kněze – on vítá lidi na začátku mše a může se o chorálu zmínit během kázání.

Kde, tedy v kterých kostelích, se lze s gregoriánským chorálem setkat v rámci liturgie?

Liturgické scholy fungují jen v plzeňské katedrále, v Brně u sv. Michala a sv. Tomáše a nově v pražské katedrále. Není to mnoho.

Kněží-nezpěváci si ale chorální formu bohoslužby možná příliš neoblíbí… A kdyby přece, kde se duchovní mohou s gregoriánskou liturgií seznámit?

Jedinou možností jsou příležitostně pořádané odborné kurzy ve farnostech či děkanstvích. V seminářích a na teologických fakultách ovšem systematická výuka kupodivu neprobíhá. Přitom gregoriánský chorál je především liturgickou formou, nikoli jen formou hudební. Jako takovému by mu měl v nabídce teologických fakult náležet příslušný prostor. Jde o to, připravit systematickou výuku tak, aby byl patrný liturgický a samozřejmě i teologicko-pastorační rozměr chorálu. Je to asi problém generační – s nastupující generací mladých teologů z řad kněží i laiků by se gregoriánský chorál do seminářů a teologických fakult mohl vrátit. I na mé kurzy chodí stále víc mladých lidí – průměrný věk posluchačů se pozvolna snižuje – a to je dobré znamení.

Obecně ale mladá generace zatím upřednostňuje jiné žánry. Proč?

To je těžká otázka. Na to, abychom objevili gregoriánský chorál a pochopili jeho smysluplnost, jsme stále nemoderními posluchači. V chrámovém prostředí hledáme zapojení věřících do liturgie uzavřením zvuku do tradičních forem. Je možné, že proto mladí lidé hledají oprávněně liturgické hudební vyjádření v moderní rytmické hudbě. Ta v sobě nese prvky přirozenosti a spontánního projevu. Zní na otevřeném prostranství, není uzavřena „okenními tabulkami“, je to hudba, která plní sociální funkci.

V pražské katedrále jste letos vytvořil gregoriánskou scholu. Lze to chápat i jako jistou nostalgii po letech působení v souboru Schola Gregoriana Pragensis?

Nelze dvakrát vstoupit do téže řeky, navíc nemám v úmyslu stavět novou koncertní scholu. Rád bych s ostatními kolegy choralisty, dómským varhaníkem a s podporou metropolitní kapituly vytvořil čistě liturgickou „scholu cantorum“, která by byla především oporou hlavního liturga diecéze. Gregoriánský chorál je totiž ve své podstatě s liturgií dokonale sjednocený, jeho text, melodie i provedení odpovídají jejímu smyslu. Tato jednota pak dokáže vyvolat vnitřní tichou, pokojnou a kontemplující duchovní radost. Sám za sebe tudíž úkol liturgické scholy spatřuji ve slovech „sursum corda“ – vzhůru srdce, abychom napomáhali přiblížení lidských srdcí k srdci Božímu.

JIŘÍ HODINA (*1963) vystudoval sólový zpěv na konzervatoři v Praze a dirigování gregoriánského chorálu na Conservatoire de Paris. Již během svých studií v Paříži působil jako lektor gregoriánského chorálu na katedrální škole v Metz. Výuce gregoriánského chorálu se věnuje systematicky, např. na Mezinárodní letní škole staré hudby ve Valticích či v letní škole Convivium, je též jedním z lektorů projektu o. s. Půlnebí Hlasohled. Společně s Maticí Velehradskou inicioval „Liturgické víkendy“ gregoriánského chorálu na Velehradě. Letos se konal již třetí ročník. V roce 2009 vedl liturgickou scholu při slavení nešpor za účasti papeže Benedikta XVI v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha.

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay