26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Čisté svědomí je zázračná bylina

30. 4. 2019

|
Tisk
|

SOŇA ČERVENÁ. Světoznámá operní pěvkyně a herečka, spisovatelka, Češka každým coulem. Médiím trpělivě odpovídá na stále stejné otázky jejího životního příběhu. Ale zeptal se jí někdy někdo na záležitosti duchovní?

Vydání: 2019/18 Podpořte rodiny, znělo Prahou, 30.4.2019, Autor: Pavel Sršeň


Byla jsem od malička vychována v duchu přísného katolicismu. Křtěná jsem Soňa Vanda; ani jedno z těch dvou jmen se mi nelíbilo. Cožpak byla nějaká svatá Soňa? – ptala jsem se. Ze vzdoru jsem si později začala říkat Žofka a svátek jsem slavila 15. května. S maminkou jsme, sestra a já, chodily každou neděli do kostela. Tatínek zůstal u svého milovaného klavíru, hrál a komponoval, to byl jeho svět.
Naproti mé obecné škole v Praze 2 byl kostelík sv. Vojtěcha, kam jsem tehdy chodívala ke zpovědi a na mše svaté. Gymnázium jsem navštěvovala u sester voršilek v Ostrovní ulici. U nich jsem měla v kostele sv. Voršily první svaté přijímání. Jak jinak, než v houfu spolužaček, už skoro slečen, všechny jsme byly v nových bílých nažehlených šatech. U voršilek jsem se cítila šťastnější než doma. Pro mne bolestným rozvodem mých rodičů se rodinný i náboženský život rozpadl. Tedy asi i proto nejsem biřmovaná. Když mne moje matka tehdy raději odvezla z Prahy do hospodyňské školy v Dolní Rovni u Pardubic, tak tam náboženská výchova nebyla žádná.
To nevím, byla jsem dítě vzdorovité, při návštěvách jsem se vždycky schovala v dětském pokoji, nebo jsem musela jít na procházku s vychovatelkou.
Ano, proto mně nezbývalo nic jiného, než se svěřit do Božích rukou a modlit se. V té chvíli jsem hrála svůj životní vabank – život, nebo smrt. Když mě ten člověk, kvůli kterému jsem poprvé a naposledy ve svém životě použila oslovení „soudruhu“, přes hranici nakonec přece jen pustil, zabočila jsem do první klidné západoberlínské uličky, zastavila jsem auto a celá jsem se roztřásla. A ve své bezradnosti jsem oslovila Pána Boha: „Teď začíná celý můj život znovu. Všechno, co jsem si do této chvíle vybudovala, jsem nechala za sebou. Jsem tady nikdo, jsem nic, Pane Bože, neopusť mě, pomoz mi!“
Pomohl! Po překročení západní hranice jsem se musela přihlásit v uprchlickém táboře. Po týdnu, kdy jsem se podrobovala různým výslechům, mě v kantýně, kde jsem právě obědvala, zavolali k telefonu, a tam se ozvalo: „Paní Červená, už máte nějakou smlouvu? Já jsem ředitel západoberlínské opery a dávám vám angažmá...“ Byla jsem jako ve snách.
O tom jsem vůbec nepřemýšlela. Já jsem za tou svobodou musela. A byla jsem rozhodnuta, že se v Německu vyučím třeba kloboučnicí. Ano, počítala jsem i s tím, že budu bezejmenná – ale svobodná.
Nevěřila. Doma se věšelo, zatýkalo, zavíralo a posílalo se do dolů. A to všechno pod vyhrůžkou: Na věčné časy! Ne, pro mě to opravdu znamenalo na věčné časy!

SOŇA ČERVENÁ (nar. 9. září 1925 v Praze) je známá česká herečka a operní pěvkyně. První divadelní zkušenosti získala v muzikálu Divotvorný hrnec. V letech 1952–58 působila ve Státním divadle v Brně. Od roku 1958 zpívala v berlínské opeře Unter den Linden. V lednu 1962 emigrovala do Západního Berlína. Po desítkách let strávených zejména na německých scénách se vrátila do vlasti a dodnes aktivně vystupuje. Jednu z hlavních postav ztvárnila například v opeře Toufar na scéně Národního divadla.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou