Byli jsme doma spolu rádi

Vydání: 2018/40 Biskupové prosili za odpuštění, 2.10.2018, Autor: Jiří Macháně

V pořadí dvacátý litoměřický biskup JAN BAXANT oslaví 8. října sedmdesáté narozeniny. Při příležitosti jeho životního jubilea jsme jej požádali o malou životní rekapitulaci.


Biskup Jan Baxant vyrostl a ministroval u sv. Maří Magdalény v Karlových Varech. Dnes je doma v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích. Snímek autor

Pocházíte ze šesti sourozenců. Jaká byla vaše rodina?

Jsem čtvrté dítě v řadě. Rád a s vděčností rodičům si připomínám, že jsme se všichni narodili během osmi let. Dovedete si představit, jaké to asi muselo být, když maminka během osmi let počala, nosila a porodila šest dětí? Pak nás chovala, zlobila se s námi, vychovávala nás. Když jsem jako kněz působil v jedné pražské farnosti a maminka bydlela se mnou ve farním bytě, zastavila mě jedna farnice, která asi viděla, že nejsem úplně trpělivý a uctivý syn. Řekla mi: „Počkejte, pane faráři, až vám maminka umře, to vám upadne kus srdce!“ Když potom maminka opravdu odešla k Pánu Bohu, tak jsem si na tu paní často vzpomněl a říkal si, že ne kus srdce, ale že je zasaženo srdce celé. Naše maminka nám často opakovala: „Děti, prosím vás, neztraťte víru v Boha.“ A mně ještě ve vztahu k povolání říkala: „Prosím tě, nedělej Pánu Ježíši ostudu!“ Tak snad jsem ji zatím nezklamal.

A váš táta?

Otec byl hoteliér, a proto býval málo doma. Miloval svůj obor i to prostředí. Když ráno odcházel, říkal vždycky „jdu do kšeftu“ a vracel se pak v noci, protože to k té profesi patřilo. Byl tam ale velmi rád, pročež celá tíha výchovy pak spočívala na mamince. Měli jsme také německou chůvu, která mamince s námi nějakou dobu pomáhala. Hodně jsme zlobili, tak na nás musely být dvě.

Není divu, když vás bylo tolik.

Své sourozence, dvě sestry a tři bratry, mám moc rád. Všichni jsme už v letech a máme za sebou spoustu krásných i bolestivých životních zkušeností. Jedna moje sestra je vdaná, druhá žije zasvěcenou formou života v Praze. V hlavním městě je také jeden z mých bratří, který má pět dětí.

Ne vždy jsme si ale mohli navzájem pomoci. Můj nejmladší bratr Petr se svojí manželkou podepsal Chartu 77. Každý den na něj u domu, kde bydlel, čekal estébák a sledoval ho. Říkal mi, že to bylo už neúnosné. Využili proto možnost vystěhovat se do Rakouska a požádali tam o politický azyl. Odešli s deseti kufry. Petr měl v tu dobu pět dětí, a v zahraničí se jim později narodilo šesté.

Podobné patálie ale zažíval i můj druhý mladší bratr – Pavel, kněz. Když míval ranní mši svatou v Praze na Poříčí, pokaždé tam u dveří kostela na něj čekal estébák a zval ho na kafe, že si s ním musí promluvit. Pavel ho pokaždé vyhnal, ale po čase šel na arcibiskupství, že už se to nedá vydržet. A tak ho přeložili.

Co jste si z rodiny odnesl důležitého?

Byli jsme doma rádi pohromadě. Sice jsem z domova odešel brzy, ve 14 letech, ale vždycky jsem se tam z internátu rád vracel. Snažím se to jako biskup lidem připomínat, naznačit jim: mějte se mezi sebou rádi, odpouštějte si a pomáhejte jeden druhému. Vytvářejte v rodinách takovou atmosféru, takové klima, aby tam všichni pobývali rádi a vraceli se tam.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

JIŘÍ MACHÁNĚ

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články



Aktuální číslo 4 21. – 27. ledna 2020

Neziskovky roku? Ty, co chrání život

Uznáním pro křesťanské charitativní organizace, které chrání život od začátku do konce, bylo minulý týden udílení cen Neziskovka roku. Uspěla hospicová péče i organizace,…

celý článek


Velehradská pouť za jednotu

Svátek Panny Marie, Matky jednoty křesťanů, slavili lidé v neděli 19. ledna na poutním místě při mši svaté, kterou celebroval biskup Josef Hrdlička.

celý článek


Poznávat lépe Boha

Blíží se termíny přihlášek na vysoké školy. Desítky lidí se ročně hlásí na studium teologie – denní i dálkové. K čemu vlastně takové studium je? Jde jen o zálibu,…

celý článek


Promodlená služba

Nenápadná budova, úzké dveře a neprůhledná výloha mezi pekárnou a sokolovnou na náměstí v Lysé nad Labem. Nad ní kresba dvou osob, které se o sebe opírají, a nápis…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay