Aby se Bůh dovolal i do našeho srdce…

Vydání: 2013/51 Cesta do Betléma, 18.12.2013, Autor: Jiří Gračka

Olomouckého světícího biskupa JOSEFA HRDLIČKU zná řada lidí ve všech koutech naší země i přesto, že se s ním osobně nikdy nesetkali. Jeho jméno totiž najdeme v téměř dvaceti knihách, na nichž se podílel jako autor či překladatel, nebo v Kancionálu, pro který otextoval některé písně.

Biskup Hrdlička zavítal na oslavu Romského dne, který si v roce 2012 připomínala také charita v Kojetíně na Přerovsku. Snímek autor

Jak vzpomínáte na Vánoce svého dětství a mládí?

Teprve v závěru života člověk stále více doceňuje zážitky z dětství. Vánoce jsem prožíval ve skromných, až chudobných poměrech v letech války, později totality, ale v prostředí rodiny plné živé víry, lásky a citového bohatství. Vánoce byly krásné doma i v kostele. Už v mládí mě oslovil verš Jana Zahradníčka: „Všeho nechat a stavět betlém!“

A jaké jsou Vánoce v životě biskupa?

O Vánocích si jako biskup zvlášť uvědomuji, že to byli pastýři, prostí a chudí lidé, kdo jako první byli u jeslí. Z toho plyne, že i my jako pastýři máme být zvlášť bdělí a citliví na „hlasy z nebe“, jako první se máme probouzet ze spánku a spěchat k Ježíši. A vše u něho prožité jako Maria uchovávat v srdci, rozjímat o tom a předávat to druhým.

O svátcích vždycky žasnu, jak celý den proudí například do olomouckého dómu nepřetržité tisícové zástupy rodičů s dětmi, aby viděly betlém. My víme, jak je pro církev těžké oslovit dnešní lidi, neplatí na ně žádná rétorika. Ovšem sv. Františkovi se již ve 13. století podařilo vytvořit něco, co i dnes fascinuje lidi a děti, včetně mnoha nepokřtěných. On jako první postavil jesličky, aby pomohl lidem k úžasu a dojetí nad Boží láskou. A dodnes je to něco srozumitelného a přitažlivého, jakási prvotní vizuální katecheze o tom, co je to křesťanství. Když rodiče ukážou dětem: „Vidíš, tam je Ježíšek,“ dětem se rozzáří oči a slovo Ježíšek, o němž jinak nic moc nevědí, v nich probouzí krásné pocity dobra a lásky.

V čem podle vás spočívá tato síla a přitažlivost betléma?

Každý betlém má své kouzlo i v tom, že vystihuje malý vzorek světa, najdeme v něm všechny vrstvy stvoření v poetické harmonii a jednotě. Vesmír s hvězdami a kometou, ekosystém přírody se stromečky, mechy, kameny a květinami, dále je tam množství tvorů, od oveček a ptáčků až po velblouda a slona, včetně tak pohrdaných zvířat, jako je vůl a osel. I ti dostávají šanci, dokonce jsou až u samého 
Ježíška.

A pak je tam mnoho lidí, postaviček v pestré různosti: dospělí, děti, staří, mladí, bohatí i chudí, negramotní i mudrci, vládci i poddaní, dokonce hoch s černou barvou pleti, co děkuje za každou vhozenou minci.

Magnetem a středem výjevu je potom chlév s rodinou. Tam vše tíhne a směřuje: matka, otec, dítě – Svatá rodina. Touto cestou vstupuje Bůh mezi nás – tehdy a svým způsobem i dnes a stále. Betlém dýchá a souzní pokojem, nadějí a světlem. Celý svět v kostce, vše je průzračné a pochopitelné. Tak by mohl vypadat svět, kdyby… a tak vypadá, protože… Bez onoho Středu se vše hroutí v chaos a disharmonii.

Vám rodiny leží na srdci celoročně, v uplynulých letech jste dokonce vydal dvě knihy rodinných katechezí. Proč právě toto téma považujete za důležité?

Bůh svěřil rodině privilegium být „malou církví“. Co je vštípeno do dětské duše od rodičů, matky a otce, to tam přetrvává a může se dále rozvíjet – jistě to mnozí z nás potvrdí. Jen si vzpomeňme na víru svých matek, babiček, prarodičů. Je to dědictví víry, které má větší cenu než dnešní miliony v penězích.

Knížka Vyprávěj mi o Ježíši má sloužit rodinným katechezím. V knížce Mezi setbou a sklizní jsem se zase pokusil o výběr textů z krásné literatury a slovesného umění, které mě už od dětství provázejí, a to ze světové i národní tvorby, včetně současných autorů. Jde o příběhy, povídky a pohádky. Trochu „spřízněnou“ knížkou k ní je publikace Texty mého srdce od biskupa Karla Herbsta.

Rodině má být v naší zemi věnován také nadcházející rok. Co vše dnešní rodinu ohrožuje a jak ji křesťané mohou bránit?

Bůh k nám přišel jako dítě s láskou počaté, matkou chtěné, rodinou chráněné. Chudobné prostředí ale dnes vystřídal kult hojnosti a trhů, sytosti a nákupní křeče. Dětí se rodí méně a lidí v národě umírá víc, než kolik se jich rodí. Mizí pojem „oběť“, rodinu mají nahradit nezávazná přátelství. Přitom právě „rodina“, „rod“ patří ke klíčovým pojmům naší civilizace, bez nichž nemá žádný národ šanci na přežití. Je to výzva pro křesťany, aby ve vší pokoře našli odvahu a ukázali, že je možné žít jinak.

Téma rodiny a vánočních svátků je silně přítomné také v jednom z vašich posledních počinů, v opeře „Noc plná světla“, k níž jste napsal libreto. Co je jejím obsahem?

Moravské divadlo v Olomouci projevilo odvahu i velkou tvůrčí invenci, když se rozhodlo uvést ve světové premiéře operu Zdeňka Pololáníka Noc plná světla na námět Paula Claudela, geniálního básníka a dramatika, jenž právě před sto lety působil jako francouzský konzul v Praze. Opera líčí příběh ze středověké venkovské Francie – vypjaté rodinné drama, kde šest hlavních postav představuje lidské vztahy a podoby lásky: lásku manželskou, snoubeneckou, lásku rodičů k dětem i mezi sourozenci, lásku k bližnímu. Všechny tyto vztahy procházejí těžkými zkouškami, ale neviditelně je tam přítomna i hlavní postava děje – Bůh, který je Láska. Proniká do všech osobních dramat a vztahů, aby je tříbil, očistil, smířil a uzdravil. Nejsilnější scéna se odehraje právě o vánoční noci, v lese, kde hlavní hrdinka, těžce zkoušená dívka Violéna, svou vírou a obětí života umožní zázrak: Bůh vrací život mrtvému děťátku její sestry Mary.

V čem nás toto dílo může inspirovat, jaké je jeho poselství?

Myslím, že zhlédnout je právě v Roce rodiny znamená přijmout silné poselství, které rezonuje ve věřících i nevěřících. Hudba je poetická, současná a přitom srozumitelná. Zdeněk Pololáník prokázal své mistrovství i velký cit pro mysterium. Vím, že pan režisér Michael Tarant na otázky, proč v dnešním ateistickém prostředí uvádět náboženské dílo, odpověděl: „Právě proto.“

Já osobně jsem znovu poznal, že umělecké dílo je schopno silnější výpovědi než ta nejlepší rétorika či kazatelské výkony. Blahoslavený Jan Pavel II. řekl, že pokud katecheze nevyužije umění, bude bezbarvá a nepřesvědčivá. A současný papež cituje svého jmenovce sv. Františka, který řekl, že o Bohu nemáme mluvit, ale hlavně máme milovat lidi Boží láskou, sloužit jim a pomáhat – a mluvit o něm až tehdy, kdy už nic jiného nezbývá. Obrátit můžeme pouze toho, koho milujeme, jinak bychom jen poučovali či plýtvali slovy a vzbudili nejspíš nechuť.

Co byste popřál do nového roku čtenářům KT?

Asi nebudu formulovat žádné obecné přání. Každý jsme neopakovatelně jiný a jen Bůh nám vidí do srdce, nejvíc nás miluje a ví, co je nám třeba. A tak každému přeji, aby se o Vánocích ponořil do jeho blízkosti tak hluboko, že zaslechne přesně ten signál, který mu Bůh chce a touží sdělit a který člověk potřebuje slyšet. A aby to jako Maria dokázal uchovat v srdci a rozjímat o tom. Ve věku mobilů a SMS přeji každému, aby se Bůh dovolal i do „mobilu“ našeho srdce, tak často vypnutého a vybitého, a sdělil nám něco krásného a pravdivého.

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články

Diskuse

Svatá pravda Michal 18.12.2013 20:03

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 39 26. září – 2. října 2017

Setkání nádherné a nesdělitelné

Po nejvýznamnějších chrámech a poutních místech Česka putuje až do 7. října socha Panny Marie Fatimské.

celý článek


Zkušenost s Alfou proměňuje životy

Před pár měsíci se P. Mariusz Kuźniar stal koordinátorem kurzů Alfa v katolické církvi. Jaké s nimi má zkušenosti a s jakou vizí přichází?

celý článek


Každý by měl hledat svou vinici

Kolikrát v životě říkáme „ano“, ale pak se nám nechce, dáme přednost něčemu „důležitějšímu“ – nebo prostě zapomeneme. Uslyšíme o tom i v neděli v kostele…

celý článek


Neexistuje jednotný názor

Do povědomí širší veřejnosti se HELENA VÁLKOVÁ dostala jako ministryně spravedlnosti. Nešťastně se vyjádřila, že za Protektorátu se toho „zas tolik nedělo“, kritizovala…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay