A nechtěl bys být knězem?

Vydání: 2019/10 Proč studovat teologii?, 5.3.2019, Autor: Jiří Macháně

Čtenáři našeho týdeníku znají Mons. ALEŠE OPATRNÉHO z řady textů o pastoraci, farnostech a životě rodin. Studenti ho potkávají na teologické fakultě, farníci na pražském Vyšehradě a církevní veřejnost na Katolické charismatické konferenci. V těchto dnech slaví, jak sám říká, „tři čtvrtě století na tomto světě“.


„Mám radost z lidí, kteří se modlí, obrací a překonávají těžkosti života,“ uzavírá rozhovor pastorální teolog a vyšehradský probošt Aleš Opatrný. Snímek Martina Houdek

Hodně se v pastoraci věnujete rodině. Jaká byla ta vaše?

Spořádaná a fungující, byť za nelehkých vnějších podmínek nastupujícího komunismu. Moji rodiče měli velice široké všeobecné vzdělání, léta jsem měl dojem, že vědí úplně všechno, nač jsem se zeptal. Z toho mám asi dodnes potřebu pořád někde něco číst a zvědět, až je toho někdy moc.

Vaši rodiče pocházeli z dobře situovaných poměrů, což v 50. letech nebyla zrovna výhoda.

Až zpětně jsem obdivoval, jak zvládali obtíže a nepřízeň oné doby. Nejen oni, ale velká část společnosti se rázem ocitla v úplně jiném postavení. Vzpomínám, jaké to bylo po měnové reformě. Učitel ve škole mi pravil, že se mám nechat ostříhat. Naši pak doma museli řešit problém, jestli ostříhat Aleše, nebo koupit chleba.

Na vaší výchově se kromě rodičů podílela také vychovatelka, Němka. Váš dědeček ji zachránil před odsunem. Co vám to přineslo?

Byla to báječná osoba a některé věci po ní opakuji dodnes. Například když je někdo velmi problematický, vzpomenu si na její větu: „No víš, Alešku, Pán Bůh má na světě zvířátka všelijaký.“ A když si žehlím košile, jistě by mě praštila přes ruce, že to nedělám pořádně. Ale teď vážně... Ona byla poklad naší rodiny, prozářila nám jinak nepříjemné časy padesátých let. Když umřela a já měl v krematoriu rozloučení, udivilo mě, že ač byla bezdětná, přišla tam spousta lidí, do jejichž životů vstoupila. Měla ohromnou schopnost přijímat lidi. Když jsem byl v západních Čechách na faře, občas tam se mnou bývala. Bylo obdivuhodné, jak dokázala vyjít a komunikovat s mými mladými přáteli.

První polovinu základní školy jste absolvoval na Slovensku. Co tam vaši rodinu zaválo?

Po válce, ještě než přišli k moci komunisté, založil známý mých rodičů továrnu na cukrovinky v Čadci. Tatínka tam ustanovil ředitelem. Z Prahy jsme se tam přestěhovali, když jsem začal chodit do školy, takže jsem tam chodil od první do šesté třídy. Pro můj život kněze to mělo velký význam, protože jsem na Slovensku potkal výtečné kaplany, kteří nás učili náboženství, a začal jsem tam i ministrovat.

Maturitu jste si dodělával po vyučení. Lákala vás technika?

Jako kluk jsem si kupoval časopis Svět motorů, auta se mi líbila. Asi tak v páté třídě jsme s tatínkem plánovali, že založíme továrnu na výrobu aut. Nějak to kvůli komunistickému puči nakonec nedopadlo – a já z toho navíc beztak vyrostl. Technika mě ale pořád přitahovala, a tak jsem se ze základní školy hlásil na strojní průmyslovku, kam mě přijali. Škola ale odvolala doporučení ke studiu „pro špatný sociální původ a méně vhodné podmínky, ve kterých je vychováván“. Dodnes si to doslovně pamatuji. Ve fabrice, kde pracoval tatínek, otevírali učňovská místa, a tak jsem se stal soustružníkem. Ve třetím ročníku bylo možné začít večerní střední školu pro pracující, kterou jsem posléze absolvoval. A coby dělnický kádr jsem se i na vysokou techniku dostal poměrně snadno. To byl můj krásný svět.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

Mons. doc. Ing. Mgr. ALEŠ OPATRNÝ, Th.D. (nar. 3. března 1944 v Praze), teolog přednášející pastorální obory na pražské Katolické teologické fakultě UK a autor duchovní literatury. Založil a vedl Pastorační středisko pražské arcidiecéze (1991–2004). Od července 2009 je kanovníkem vyšehradské kapituly a před čtyřmi lety byl zvolen jejím proboštem. Angažuje se v katolické charismatické obnově.

JIŘÍ MACHÁNĚ
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 50 10. – 16. prosince 2019

Adventní trh, místo setkání

Adventní období je nejen ve větších městech spojeno s adventními či vánočními trhy. Nejsou zdaleka jen místem nákupu dárků, ale nabízejí prostor k setkání s lidmi…

celý článek


Církev investuje i opravuje

Majetek, který církev získala v restitucích a nevyužije ho, už takřka celý prodala. Většinu z toho, co nyní vlastní, chce využít ke své činnosti – ať už přímo…

celý článek


DARUJTE Katolický týdeník

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok! Líbí se vám Katolický týdeník a chcete, aby…

celý článek


Po stopách P. Josefa Toufara

O třetí adventní neděli uběhne 70 let od tzv. číhošťského zázraku, který se udál 11. prosince 1949 a je neodmyslitelně spojen s osudem P. Josefa Toufara. Při této příležitosti…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay