Rozhovor je školou naslouchání

Vydání: 2015/39 Papež zlepšuje vztah Kuby a USA, 22.9.2015, Autor: Lukáš Jirsa

Televize Noe už déle než dva roky vysílá dva výjimečné publicistické cykly: politicko-společenský týdeník V souvislostech moderovaný VERONIKOU SEDLÁČKOVOU a měsíčník zaměřený na dění v církvi Dům nejen ze skla IRENY PULICAROVÉ. Po letní pauze se v těchto dnech opět vrátily na televizní obrazovky.


Irena Pulicarová (vlevo) a Veronika Sedláčková představují své pořady i moderátorskou práci.Snímek Tomáš Kutil

Mohla byste představit svůj pořad V souvislostech, který má za sebou už více než sto dílů?

VS: Tento pořad vysílá TV Noe v premiéře vždy v sobotu večer a jde o dvacetiminutový rozhovor s vybraným hostem na aktuální společenské či politické téma. Zároveň si cením možnosti nebýt aktuální za každou cenu, což umožňuje vyhledávat i témata, jimž se většinová média právě nevěnují, ale přesto – či snad právě proto – stojí za pozornost. Dramaturgická a editorská svoboda tohoto pořadu je velká a jsem za ni velice vděčná.

Která témata V souvislostech probíráte?

VS: Když se zpětně podívám na těch sto odvysílaných dílů, nelze říct, že bychom se některé oblasti věnovali více než jiné. Snažili jsme se jít po tom, co právě hýbalo děním v české společnosti, případně co důležitého se odehrávalo za našimi hranicemi. Společnou linkou je snaha podívat se na problém z trochu jiného úhlu, než činí třeba veřejnoprávní média. Vždy se snažíme dotknout morálního rozměru daného tématu.

Lze říct, že právě důraz na etický rozměr událostí je tím, co činí pořad V souvislostech originálním?

VS: Ano, možná to můžeme nazvat etickým aspektem, možná snahou jít do hloubky. Rozhodně se snažím ptát hostů tak, abych odhalila právě ony širší souvislosti. A v nich má etický rozměr opravdu každá událost. Některá témata také dovolují osobnější přístup, kdy u daného hosta můžeme odkrýt i jeho vlastní vztahování se ke světu. Samozřejmě v míře, v jaké to dvacetiminutový televizní pořad dovoluje.

Váš pořad Dům nejen ze skla běží na obrazovkách televize Noe také dva roky, ale dílů má za sebou méně, neboť jde o měsíčník. Co sledujete ve svém diskusním pořadu?

IP: V současné době je to vlastně dvojice pořadů, které spolu těsně souvisejí jak názvem, tak zaměřením. Pravidelným hostem v Domě nejen ze skla, který vysíláme jednou za dva měsíce, je generální sekretář ČBK Mons. Tomáš Holub. S ním alternuje pořad Dům ze skla?, do něhož zveme hosty z různých oblastí, které spojuje živý vztah ke katolické církvi a schopnost kvalitní reflexe současného dění.

V obou pořadech se snažíme reagovat na události v církvi i ve společnosti. Mons. Holub tak činí z pozice oficiálního hlasu církve, detailně seznámeného s aktuálním děním, další hosté vyjadřují svůj osobní, nezávislý pohled lidí, jimž dění v katolické církvi není lhostejné. Zatím naše pozvání přijali například publicista Jiří Zajíc, profesoři Tomáš Halík a Jan Sokol, teolog Martin Vaňáč nebo kněz a historik Tomáš Petráček. Každý z nich má jinou zkušenost s církví a jinak vidí diskutovaná témata, takže rozhovor s nimi byl víc než podnětný.

Důležitou součástí pořadu jsou dotazy diváků nebo jejich postřehy. Ty se týkají jak problémů celosvětové církve, tak třeba konkrétního vztahu kněze s farníky. Zkrátka spektrum otázek je opravdu široké. Zabýváme se rovněž obrazem církve v mainstreamových médiích a informace, které v nich byly sděleny nepřesně či jednostranně, v Domě nejen ze skla doplňujeme.

Jak to probíhá v pořadu V souvislostech? Máte svobodu ve výběru lidí, které si chcete pozvat?

VS: Výběr hostů úzce souvisí s probíraným tématem a vždy je výsledkem diskuse celého přípravného týmu. Kromě dramaturgů televize Noe se na realizaci zásadně podílí Václav Marisko, jehož ADV Studio tento pořad vyrábí. Společně hledáme hosty, kteří budou schopni divákům poskytnout reflexi události, jež se na ně valila z tisku, televize a internetu mnohdy po celý týden. To podstatné ale mohlo pod nánosem mediálního hluku zapadnout – a právě to se snažíme opět vynést na světlo. Velkou pomocí je i spolupráce s Vyšší odbornou školou publicistiky, v jejímž studiu jednotlivé díly natáčíme.

Jak se na pořad připravujete vy osobně?

VS: Mou velkou výhodou je práce pro Český rozhlas 1 – Radiožurnál, kde dělám aktuální publicistiku. Ta ode mne vyžaduje dobrou informovanost o celospolečenském, ekonomickém i politickém dění. Pravidelné rešerše a rozhovory s hosty k aktuálním tématům jsou tedy mým denním chlebem, a tak mám už potřebný základ vlastně vždy nastudovaný, případně prodebatovaný, i když s jiným hostem. Pro pořad V souvislostech si tak mohu promýšlet další otázky, které při prvním setkání s tématem nemusí hned vyplout na povrch. Dvacetiminutová délka pořadu je navíc docela velkorysá, a tak je možné vést rozhovory ve větším klidu a soustředění.

Je příprava na Dům nejen ze skla v něčem podobná?

IP: Pořady Dům ze skla? a Dům nejen ze skla trvají celou hodinu, což je poměrně dlouhý čas. Můžeme tak probrat ne jedno téma, nýbrž celou řadu událostí, které se v uplynulém měsíci odehrály. Základem přípravy je sumarizace toho podstatného, co se stalo v rámci církve i mimo ni.

Kromě tzv. církevních restitucí pravidelně otevíráme otázky týkající se konfliktu na Ukrajině, situace na Blízkém východě, případně se k některým věcem vracíme – například ke kauze odvolaného arcibiskupa Bezáka. Jeho osud totiž nepřestává poutat pozornost, jak je patrné z diváckých reakcí a dotazů. Během přípravy pořadu se také snažím mít na paměti jeho název a motto: „Věnujeme se tématům, o kterých se příliš nemluví, a mluvit by se mělo, anebo těm, o kterých se mluví, ale ne vždy vyváženě a věcně.“

Jakou máte zpětnou vazbu od diváků?

IP: Velkou výhodou mých pořadů je interaktivita, tedy možnost diváků položit dotazy přímo během vysílání – ať už telefonicky, e-mailem, či SMS. To je důležitá zpětná vazba, díky níž se dozvídáme, co diváky zajímá. Z jejich otázek či reakcí je někdy patrná velká úcta k církvi i hostům, někdy také velká poučenost o problému. Přichází ale i dotazy a vzkazy velice ostré, negativní, nebo až nepřátelské, kterým chybí hlubší znalost věci a jsou spíš emocionální výpovědí daného diváka. Je to pro mne mimo jiné zpráva, že si TV Noe zapínají i lidé, kteří v církvi nejsou doma. A to je dobrá zpráva.

VS: Reakce na pořad V souvislostech mám povětšinou kladné, což je rozdíl oproti těm, které často přicházejí do rozhlasu. U diváků televize Noe oceňuji, že napíšou i „jen“ pozitivní reakci, že je pořad těší nebo že ho pravidelně sledují. A když se čas od času některý z mých novinářských kolegů zmíní, že není od věci V souvislostech sledovat, jsem hodně ráda. Z vlastní zkušenosti totiž vím, že když člověk dělá něco denně, jen málokdy se s chutí zaobírá něčím podobným ve svém volném čase.

Rozhovor, zvlášť je-li delší, nelze úplně naplá-novat, i když příprava na něj musí být velice pečlivá. Jaký má u vás prostor improvizace?

VS: Každý rozhovor je svým způsobem improvizací. Nemůžete si jen připravit otázky, které pak mechanicky položíte respondentovi. Když ten, kdo klade otázky, svého partnera neposlouchá nebo není schopen reagovat na jeho odpovědi, mizí ze setkání spontánnost, což divák rychle pozná. Aby si ale novinář mohl improvizaci dovolit, potřebuje o tématu opravdu něco vědět a musí být na hosta dobře připraven.

Každý člověk reaguje jinak a už během první minuty rozhovoru si uvědomím, zda jsem s respondentem na jedné vlně, nebo s ním budu mít při probírání daného tématu víc práce. Každé setkání s hostem je jedinečné a nic jiného než improvizací být vlastně nemůže.

IP: S Veronikou naprosto souhlasím. I když to může znít paradoxně, myslím si, že dobře improvizovat bez přípravy vlastně není možné. Na rozhovory se připravuji s velkou pečlivostí, která by se mohla zdát až přehnaná. Ale právě obeznámenost s tématem mi dovolí hostům naslouchat a pokoušet se na jejich odpovědi adekvátně reagovat. Každý rozhovor je pro mne školou naslouchání.

Jaká byla vaše moderátorská průprava? Existuje jakási vysoká škola moderování?

IP: Ani nevím, jestli se přímo moderování dá vystudovat. Mám za sebou kromě jiného studia na pražské DAMU. Tam pro mě bylo podstatné setkání s profesorem Ivanem Vyskočilem, který vyučuje herectví se zaměřením na autorskou tvorbu a pedagogiku. Jeho psychosomatické pojetí veřejného vystupování, zvláště disciplína s názvem dialogické jednání pro mě byla a stále je objevem a obrovskou inspirací. Zmínit musím i jeho nejbližší spolupracovnice Adu Fryntovou a docentku Libuši Válkovou vyučující výchovu k hlasu, řeči. Jejich psychosomatický přístup není souborem návodů a technik, ale spíš pozváním na cestu k získávání zkušeností se svým tělem a hlasem, k jejich poznávání a rozvíjení. A skrze to k budování kvality jednání, komunikace i prožívání. U těchto pedagogů jsem se učila vést dialog, skutečně se o druhého zajímat a také utvářet atmosféru setkání, aby během něho bylo lidem dobře.

Důležitým obdobím byla pro mě i práce pro Český rozhlas Plzeň, kde jsem se učila pracovat s mikrofonem a sbírala zkušenosti s klasickým rozhovorem s jedním či dvěma hosty.

Nebyla vaše cesta k moderování trochu přímější?

VS: Vlastně jen zdánlivě. Vystudovala jsem sice žurnalistiku, ale mým původním cílem bylo psaní. Touha po spisovatelské dráze mě nicméně záhy přešla, protože na to nemám potřebnou výdrž. Chytlo mě zpravodajství, ale
ani tehdy jsem ještě nemoderovala. Nejdřív jsem byla hlavně reportérkou.

Základem moderátorství je, jako asi u každé profese, především zkušenost. I když svou práci dělám hodně dlouho, mám se stále co učit. Nemyslím si, že bych byla hotovou moderátorkou.

Proměňují vás rozhovory, které vedete, nebo jde o čistě profesionální výkon?

VS: Každé setkání s člověkem vás proměňuje. A moderátor má to štěstí, že setkávání s lidmi je základem jeho každodenní práce.

IP: Díky rozhovorům se dozvídám spoustu nového, což nemyslím jen po obsahové stránce. Důležité je, jak už zaznělo, i samo setkání, které člověka proměňuje, obohacuje, inspiruje. Jsem ráda, že se s hosty nevidíme jen před kamerou během přenosu, ale máme na sebe chvíli i před začátkem pořadu, kdy se můžeme na sebe naladit. Pro dobrý rozhovor je totiž potřebná atmosféra zaujetí, zájmu, chuti spolu mluvit. A to se snažím nabídnout.

VS: Ještě bych dodala, že díky moderování jsem se také naučila nebát se zeptat, což mám pocit mnohým lidem chybí. Jako bychom se styděli, že něco nevíme. Moderátor má v tomto ohledu osvobozující pozici: zeptat se musí.


VERONIKA SEDLÁČKOVÁ (*1973 v Jičíně) je novinářka a moderátorka. Vystudovala žurnalistiku na FSV UK, působila v České televizi, kde moderovala pořad Události, komentáře, i v dalších médiích. V současné době působí v Českém rozhlase 1 – Radiožurnál a pro televizi Noe moderuje pořad V souvislostech.

IRENA PULICAROVÁ (*1978 v Plzni) je dramaturgyně a moderátorka televize Noe. Vystudovala divadelní vědu na FF UK a herectví se zaměřením na autorskou tvorbu na DAMU. Byla dramaturgyní plzeňského Divadla J. K. Tyla, spolupracovala s Českým rozhlasem Plzeň a od roku 2012 pracuje pro televizi Noe.

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články



Aktuální číslo 50 6. – 12. prosince 2016

Roráty lákají nejen věřící

Na ochoz šikmé věže stoupají po 194 schodech každou adventní neděli muzikanti. Nikoliv v italské Pise, ale v chodských Domažlicích, kde se jim věž už při stavbě také naklonila.

celý článek


Teď se zklidnit? Děláte si legraci?

Dobře znáte ten pocit. Je tu advent… a všechno se zrychluje. Času ubývá a restů, které máme vyřídit do konce roku, naopak přibývá. A do toho přichází KT s provokativním…

celý článek


České turné o Matce Tereze

Hotové přednáškové turné absolvoval minulý týden v České republice P. Leo Maasburg, který byl řadu let blízkým spolupracovníkem Matky Terezy. Jeho vyprávění s napětím…

celý článek


Betlémská výstava putuje za starými symboly

Až do podhoubí vánočních zvyků a tradic se vydává letošní ročník výstavy v Betlémské kapli v Praze. Název Slunce a betlémy napovídá, že k oslavám evangelijního…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay