Rozčiluješ mě, ale ať ti Bůh žehná!

Vydání: 2016/39 Tisíce žáků porovnají své znalosti Bible, 20.9.2016, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma

Všichni je známe a leckdo se jich bojí. Potulují se mezi námi jako ztracenci, kteří svoji bezcílnost maskují řevem a touhou kopnout si do každého a do všech. Děti ulice.


Co ty o mně víš? Z tohohle tunelu dokážu vyjet sám.Ilustrační snímek Majkl Tygr

Doma je nikdo nedrží. Povalují se až do noci po lavičkách, pouští si hlasitý rap na mobilu, nenápadně se dělí o „páva“ a flašku a s „bengy“ jsou jedna ruka. Ne tak už se svými rodiči – mezi tímto poutem zpravidla číhá propast, na jejímž dně kromě bolestně pošlapané lásky vždycky leží i touha vyškrábat se zase nahoru.

Co s těmito teenagery? Napomenout je? Chytnout za ruku a dovléct do nejbližšího salesiánského střediska? Nebo zbyde jen povzdech a modlitba?

Otvíráme téma „Děti z ulice“ pro všechny, kteří si kladou tyto otázky. Inspirací pro odpovědi je více – můžou nás vést ti, kteří dokázali do propasti jejich dětské duše nejen nahlédnout, ale i zavolat a nebát se ozvěny.

Láska u Dona Bosca a Guy Gilberta

Salesiány máme u nás jen v několika městech, ale k Donu Boscovi se můžeme obracet kdekoli. „Don Bosco nám pomáhá jak z nebe jako světec, tak i svou metodou. Skvěle se mu podařilo vystopovat v Písmu svatém, jak Bůh přistupuje ke každému člověku a jak jej vychovává – tento způsob pak shrnul do své metody ‚preventivní systém‘, což je propojení lásky, úcty a starosti o důstojnost a štěstí mladého člověka,“ vysvětluje salesián Jaroslav Fogl.

Úctu jako základní kámen při směřování mladého člověka zmiňuje také boromejka Angelika Ivana Pintířová (viz rozhovor níže), která řadu let pracuje ve Středisku výchovné péče a Výchovném ústavu Praha-Klíčov. Uvádí řadu praktických příkladů, jak s dětmi ulice jednat, a připomíná, že je důležité stanovit si jinou „míru“ tolerance.

Nemůžeme znovu vytvarovat povahové rysy dětí

Naší další směrovkou může být i francouzský kněz Guy Gilbert, který dokázal „chytit“ spoustu zatoulaných. Ve své knize Bratr zavržených připomíná: „Ti, kdo dobře znají svět těch vyděděnců, ti vědí. Vědí, že se za vším jejich násilnictvím skrývají celé osudy, nešťastné, někdy hrůzostrašné dětství, kde každodenním chlebem byl křik a bití.“

Nemůžeme změnit minulost a znovu vytvarovat základní povahové rysy těchto dětí. Je dost pravděpodobné, že jejich dřívější dny je jako dravý proud zavedou přímo mezi kameny a srázy. Ale třeba zrovna tam jim může pomoci milá vzpomínka na setkání s někým, kdo je zkusil oslovit a dal jim zakusit pocit sebeúcty, přijetí a lásky. To není málo.
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 34 21. – 27. srpna 2018

Papežův kající dopis

Zranění obětí sexuálního zneužívání „nikdy nebudou promlčena“, napsal papež František v mimořádném kajícím dopise všem věřícím toto pondělí.

celý článek


Strahovský klášter s novým opatem

Vůbec první benedikce opata na pražském Strahově ve svobodné době po listopadu 1989 se uskutečnila minulý týden na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Strahovští premonstráti…

celý článek


Manželství je celoživotní dílo

Chystáme svatbu! Sdělujeme si tu krásnou zprávu. Kolikrát ale myslíme spíš na to, jestli už máme šaty, hostinu, hudbu, výslužky. Vlastní příprava na život v manželství…

celý článek


Téma pro celou rodinu

Děti se vracejí z prázdnin. Zamíří zpět do dětského školního kolektivu. Ty silnější začnou zažívat nepřijetí a možná i ústrky. Pokud dítě s nadváhou ani s vyšší…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay