Vydání: 2008/30 Setkání mládeže ActIv8 na Velehradě, 22.7.2008

Příloha: Perspektivy

Benedikt XVI. vyhlásil pavlovský rok. Začal letošním dnem svatých apoštolů Petra a Pavla 29. června. Připomeneme si velikého světce slavnostními rituály. Vytrvalci poputují k „jeho“ římské bazilice („za hradbami“), kde je pochován, ti dobrodružněji založení možná až do Turecka, do míst, kam kdysi posílal své listy. My ostatní zamíříme do jemu zasvěcených zdejších svatyní. Zvláštní věc: je dosti chrámů petropavlovských, jsou i petrovské, ale těch čistě pavlovských je zřetelně méně. Přitom zásluha o to, aby se křesťanství v Evropě ujalo, přísluší vyšší měrou právě Pavlovi. Nikoli nadarmo je nazýván „apoštolem Evropy“.
Další zvláštnost: svých Dvanáct si Kristus vyvolil srozumitelným způsobem. Řekl: „Pojď a následuj mě“ (jeden pak tajemně selhal; nahradil ho jiný, o němž nic nevíme). Ale ten, jemuž byl přisouzen úkol přivést k víře region, který pak hrál až donedávna v evangelizaci světa prvořadou roli, ten byl vybrán jinak. Byl to aktivní odpůrce. A byl získán způsobem bezesporu nadpřirozeným. Nevím, co všechno lze z toho vysoudit, ale zvláštní to je.
Kánon Nového zákona je sbírkou textů, které přisuzujeme celkem osmi autorům. Téměř celá jeho polovina pochází od samotného Pavla nebo pojednává o jeho osudech. Jeho místo v autorském kolektivu je tedy privilegované. Nejmocněji působícími novozákonními pasážemi jsou samozřejmě výroky samotného Krista. Posouzení básnické mohutnosti textu je subjektivní záležitostí, snad se ale nemýlím, vnímám-li z tohoto hlediska dvě místa jako nejúchvatnější. Je to úvod do Janova evangelia – a Pavlův hymnus o lásce. Pavel ve svých listech (i v zachyceném způsobu jeho působení) výslovně předjímá témata, s nimiž se potýkáme dodnes. Vztah křesťanství a pohanské (antické) kultury, vztah muže a ženy, pána a poddaného, vztah křesťanství a židovství, proměna osobnosti vírou... – Je toho mnoho, co nám umí říci. Je to vlastně ucelená interpretace křesťanské víry „z první ruky“ adresovaná světu vírou nedotčenému, ba i vůči ní (na athénském Areopágu) povýšeně lho- stejnému. Proč je tedy tomuto člověku zasvěceno tak málo kostelů? Říká se někdy o něm, že je příliš „intelektuální“. Snad že právě jeho přemýšlivé texty vyzývají k přemýšlení, a myšlení, jak známo, bolí. Současný papež akcentuje téma, na něž je radno se soustředit právě dnes, dokud není pozdě: na vztah rozumu a víry. Podnětem a vodítkem nám mohou být právě Pavlovy texty i historická inventura úvah, které vyprovokoval. Od Augustina přes Luthera až po dnešek. K tomu nás vyzývá a příležitost skýtá – pavlovský rok.