Rodina a církev z pohledu kněze

Vydání: 2004/2 Pečuje církev o rodinu?, 10.9.2004, Autor: Aleš Opatrný

PASTORAČNÍ ZKUŠENOST
Když jsem před téměř třiceti lety jako mladý kaplan přišel do poměrně velkého města - patřičně vyjevený ze všeho nového - dokázal jsem až po nějakém čase rozlišovat jednotlivé pravidelné návštěvníky kostela. A začal jsem vnímat rodiny - s jedním, se dvěma, třemi dětmi. Vždy uspořádané, hezky oblečené - prostě ideální pohled.


Potom mne někteří pozvali na návštěvu, a já jsem zažil milá prostředí křesťanských rodin. A jak jsem byl tím kaplanem dál, věděl jsem toho o životě těchto rodin víc a víc. A už to nebyly jen ideální obrázky, ale někdy opravdu velké starosti a dlouhodobá trápení kvůli porušeným mezilidským vztahům, těžkým nemocím nebo podivným cestám dospívajících a dospělých dětí.

HLEDAT ŘEŠENÍ?
Nejdřív jsem chtěl s lidmi většinu těchto trápení řešit a vyřešit. Často ode mě tuto pomoc také čekali. Musel jsem ale pochopit, že mnohé prostě nemohu, že je řada věcí, které se dlouho nějakému řešení vzpírají nebo - jako například úmrtí v rodině - "vyřešit" nejdou. A jak léta postupovala, pochopil jsem, že mým úkolem není většinu věcí přímo "řešit", i když to rodiny očekávají nebo chtějí. A že se nemohu stát takřka "členem" každé rodiny, která by si mne chtěla pro řešení svých problému v dobrém jaksi "přisvojit" - ani na to nemám kapacitu ani by to nebylo dobré. Víc a víc jsem chápal, že mým prvotním úkolem je vnímat, čím lidé trpí, podporovat jejich víru a důvěru vůči Bohu i důvěru vůči těm členům rodiny, kteří jim právě dělají starosti, zejména, když jde o jejich děti. A modlit se. Vytrvale se modlit. Později jsem pochopil další věc: že lidé, žijící ze své víry, mají v úhrnu velkou schopnost podpírat slabé, dodávat důvěru znejistěným a v mnoha praktických záležitostech si navzájem pomáhat.

ŽIVÁ CÍRKEV
Přes všechny naše lidské nedokonalosti žije na mnoha místech církev skutečně jako životaschopný organismus, a to je nádhera. Ale do toho se stále plete snad specificky český a určitě postkomunistický způsob přesouvání starosti a odpovědnosti na nějakou instituci. Většina lidí při pohledu na vyskytující se problém velmi rychle řekne: "Stát by měl...," "Úřady by měly..." a křesťané: "Církev by měla..." Církev jako uspořádaná instituce má jistě možnosti a povinnosti vůči svým členům. Její pomoc jako celku se může uskutečňovat prostřednictvím oficiálně zřizovaných institucí. Jako křesťané však máme ohromnou výhodu: víme, že Bůh si z nás tvoří svůj lid, tajemné Kristovo Tělo. Toto tajemné Tělo není nikdy tak ideální, jak bychom chtěli a potřebovali. A přece v něm působí Duch Boží. Je-li člověk příliš poután svou vlastní představou, jak by měli druzí vypadat a jednat a jak by měla vypadat patřičná pomoc a péče, může přehlédnout skutečnost, kterou Bůh ve svém lidu - církvi mocí Ducha Svatého vytváří. Za léta svého kněžského působení jsem shromáždil mnoho cenných osobních zkušeností. Ale za jednu z nejcennějších považuji zkušenost s nenápadným Božím působením v lidech, ze kterých tak Bůh vytváří nástroje pomoci a obohacení druhých. A tak bych řekl, že důvěra v Boží pomoc prostřednictvím druhých lidí - křesťanů, mnohdy stejně bezradných a bezmocných, jako jsem sám - otevírá člověku oči. Zakyslé žehrání nad tím, že se neděje to, co bych potřeboval či vyžadoval, zavírá, bohužel, potřebnému člověku oči a někdy i srdce. A platí to o rodinách i jednotlivcích, o laicích i kněžích.

Ilustrační snímek

Snímek Vojtěch Vlk

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 13 26. března – 1. dubna 2019

Biskupové reagují na zneužívání

Čeští a moravští biskupové rozhodli na svém plenárním zasedání v Izraeli o zřízení kontaktního centra pro oběti zneužívání. Reagují také na případy zveřejněné…

celý článek


Mezi květinami i železem

Mohl to být jen další z řady biskupů té doby, kteří své působiště nikdy ani neviděli na vlastní oči. Místo toho ale habsburský princ Rudolf Jan věnoval olomoucké…

celý článek


Velikonoční festival provede zbožností staletí

Již za dva týdny Brno ožije každoročním Velikonočním festivalem duchovní hudby. Podrobněji o této přehlídce, která spojuje křesťanskou hudbu s příležitostí k velikonoční…

celý článek


Cesta se svatou Anežkou

Přípravy na Národní pouť k 30. výročí kanonizace Anežky Přemyslovny, která se uskuteční od 11. do 13. listopadu, jsou v plném proudu. Organizátoři pouti, která se koná…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay