Řekli jsme si jen: Dobrou, brácha

Vydání: 2004/19 Mariánská zbožnost, 28.10.2004

Příloha: Doma

Bratr Jiřího Holíka. Narodil se 3. srpna 1942 v Havlíčkově Brodě. Proslul jako velmi nesmlouvavý a zarputilý hokejista. Ze sedmi mistrovství světa, kterých se zúčastnil, si přivezl jednu zlatou medaili. Pověstnými se staly jeho výchovné metody. Svého syna Roberta (hokejista, hráč New York Rangers) a dceru Andreu (bývalá vynikající tenistka) vodil brzy ráno před továrnu, aby jim ukázal, jak dopadnou, když se nebudou naplno věnovat sportu.

Souhlasíte s tím, že jen málokteří sourozenci jsou natolik odlišní jako vy a váš bratr?
Jsme každý jiný, ani v kabině jsme nesedávali vedle sebe. Já jsem byl jako kluk normální grázl - na rozdíl od bráchy. Ten se vždycky dobře učil, já ne. Kolikrát jsme se spolu dokázali hodně pohádat.

Přesto jsou vaše osudy hodně svázány. Přitom chybělo málo a vaše cesty se mohly rozdělit.
Ve dvaceti jsem odešel na vojnu do Jihlavy. V té době jsem myslel jenom na hokej. Jenže jsem si tehdy hodně ošklivě zlomil nohu a sedm měsíců jsem musel nosit sádru. Jirka měl odejít do Sparty Praha, ale táta mu řekl, že budu potřebovat pomoc, a poslal ho do Jihlavy.

Proslul jste nejen jako tvrdý hokejista, ale také jako velmi tvrdý otec.
Dětem jsem vždycky říkal, že jen poctivou prací a tvrdým tréninkem dosáhnou úspěchu. Já vím, že podvody se někdy člověk domůže vyšších poct, ale když za něčím opravdu jdeš, tak ti to alespoň přinese vnitřní uspokojení. Takhle mě to učil i můj táta. A měl pravdu, potvrdilo se mi to i u dětí. Holka hrála dobře tenis a kluk už dvakrát vyhrál Stanley Cup.

Zatímco vaše dcera se provdala za hokejistu Františka Musila a žije v Jihlavě, syn zůstal v Spojených státech. Vzal si Američanku, získal tamní občanství a USA si vybral za svůj domov. Nemrzí vás to?
Odmalička jsme je vedli k tomu, že utečou. Nevěřili jsme, že tady komunismus jednou zhyne. Pamatuju si, když dcera v šestaosmdesátém roce zatelefonovala z ciziny domů a řekla: „Táto, když se vrátím, už mě nepustí ven.“ Odpověděl jsem jí, že je to jenom její rozhodnutí a její život.

Do Ameriky pravidelně létáte, nenapadlo vás tam také zůstat?
Mně je tady dobře, vyhovuje mi malý, pěkný stát. Američani si myslí, že jsou nejchytřejší, ale když s nimi člověk mluví, brzy pozná, že my víme o světě daleko víc. Celý život splácejí dluhy a bojí se o práci. Samozřejmě, mít málo peněz, asi bych mluvil jinak. Co je ale důležitější: hromadit, nebo žít? Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 15. – 21. října 2019

Svatovítské varhany poprvé zahrály

Nové svatovítské varhany se poprvé rozezněly. Nikoli pod klenbami pražské katedrály, ale v montážním sále dílny varhanáře Gerharda Grenzinga ve španělském El Papiolu…

celý článek


Když se sejdou následovníci Krista

Každou neděli se nad tisíci chrámů v Čechách, na Moravě i ve Slezsku rozezní zvony. Zvou ke společnému slavení mše svaté. Farnost se schází.

celý článek


Žijeme pro okamžik každého dne

Královéhradeckou diecézi koncem září navštívil indický arcibiskup PETER MACHADO z Bangalore. Mezi českými věřícími podle svých slov zažil vřelé přijetí a velký…

celý článek


Oslava každodenní svatosti

Minulou neděli se sbor světců rozrostl o pět nových jmen. Osobnosti jsou rozdílné – od kardinála a intelektuála přes řeholnici s mezinárodním věhlasem až po ženu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay