Putování s dvoukolákem a bunkry z matrací

Vydání: 2013/19 Biskupství žádají o lesy i pole, 6.5.2013, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma

 

Kudy z nudy, co, kde, kdy, kalendář akcí nebo rovnou okénko vyhledávače – internet je většinou prvním rádcem mnoha tatínků, kterým se kolem krku věší ratolest a oni by s ní rádi trochu povyrostli. Ale jak a kde?

Malý stisk, velká sebedůvěra. Ilustrační snímek autorka

Najít zábavu, která by přinesla opravdovou radost, není vůbec snadné – navzdory bohaté volnočasové nabídce, která nás doprovází na každém kroku: multikina, aquaparky, dětské koutky při obchodních centrech, baby centra, lanové parky, ZOO, slavnosti všeho druhu. Jedno mají společné – nabízí zábavu těm, kteří se chtějí nechat bavit, vstoupit do již vymyšlené hry a přijmout roli. Boty sem, lístky tam, podle červeného fáborku doprava, soutěží se v pěti kolech. Vyhrál hlavně pocit úlevy, že starost o zábavu dětí převzal někdo jiný.

Kam ale zamířit pro radu v případě, že se otec rozhodne vynechat komerční nabídku a chce vymyslet hru vlastní? Bez hudby linoucí se z tlampačů, atrakcí a jejich průvodců vzniká ticho. A klidný čas, který umožňuje, aby tatínek s dětmi našli svoji zábavu skrze sebepoznání. Prostá pěší túra do nedaleké přírody se tak může proměnit v zážitek, jenž daleko předčí pouťové atrakce „na jistotu“.

Společně táhnem dvoukolák

Publicista Tomáš Feřtek se svou rodinou rád putoval krajinou. Při snaze uzpůsobit tempo chůze všem přišel na nápad dvoukoláku: společnými silami lze snadno vyrobit vozítko, které nejenže chůzi všech zklidní a udá potřebné tempo, ale také vyřeší starost s těžkými batohy a unavenými nožkami. „Líbilo se mi právě to pomalé posunování krajinou. Dokonale respektuje dětské temto a způsob, jak děti vnímají svět okolo sebe – v detailu, v interakci. Při všech ostatních způsobech výletu s dětmi narazíte v nějakém směru na omezení. Tady můžete zastavit kdekoli, kde to dětem připadá ke hře zajímavé, a být tam tak dlouho, jak ony potřebují,“ popisuje otec tří dětí. Podle něj je tento způsob cestování zároveň výbornou možností, jak lépe poznat svět svých ratolestí. Třeba při zastávkách, kdy se děti ocitnou v novém prostředí – nejprve ho prozkoumají, přizpůsobí sobě, pak si najdou svoji hru. „Nikdy jsem neměl lepší příležitost strávit s nimi tak pozorný čas než při tomto putování,“ vzpomíná Tomáš Feřtek.

Rodinná kronika a dárky pro maminku

Nejen venku, i doma u kuchyňského stolu se dá vymyslet všelicos. Od zapisování, malování a lepení snímků do rodinné kroniky výletů přes výrobu dárků pro maminku, drobné opravy v domácnosti až po stavbu měst, pevností a válečných bunkrů z polštářů a matrací v obývacím pokoji. Neméně vděčné jsou obyčejné stolní hry či hry elektronické na dotykových přístrojích. A nepřeberné množství nápadů nabízí výprava do lesa (vůbec příprava na ni), toulky po všemožných přírodních památkách, hradech a zámcích. Cesty už jsou dávno vyšlapané, zapsané a snadno vyhledatelné v nepřeberném stohu rodinných turistických průvodců.

Stačí jen vyrazit na cestu. A najít si čas.

Jiný, pomalejší čas

Mnoho tatínků je totiž tak pracovně vytížených, že se za jejich rozhodnutím zaplnit volný čas dětí komercí skrývá spíše jen velká únava. Podle pedagogického pracovníka Tomáše Zachovala by jim mohlo pomoci, kdyby se sami sebe zeptali: Udělal jsem dnes pro svoje děti něco, na co budou třeba večer při usínání vzpomínat? Stačí úplná maličkost, ale doprovázená cíleným zájmem přímo na jejich osobnost. Jeho zkušenost doplňuje vlastní inspirací učitelka v mateřské škole Dobroslava Skřičková: „Nezáleží tolik na druhu činnosti, jako spíš na momentu, kdy rodiče a děti jsou si blízko, v dobrém kontaktu. V takových chvílích se učí vzájemnému pochopení, respektu, prohlubuje se citová vazba. Takové chvíle jsou pro dítě velkou odměnou.“

Velké bohatství ale získá i rodič. Tomáš Feřtek dodnes vzpomíná na putování s dvoukolákem jako na prožitek pomalosti: „Jsou to ty chvíle, kdy se začne čas ‚přilepovat‘ k předmětům, stává se hmotnou věcí, kterou můžete pohybovat v prostoru. Toho se dá samozřejmě dosáhnout i jinak a vozík není nutná technologie. Ale právě pro svou pomalost a ukotvenost v krajině a čase je to velmi vhodná příležitost zažít jiné tempo, jinou povahu času než ten hladký, nehmotný a tikající čas běžného dne.“

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 12. – 18. prosince 2017

Kudy putuje Betlémské světlo?

Už tuto neděli zamíří Betlémské světlo z Vídně a Lince do České republiky. Rozvezou ho skauti. Přinášíme i příběh dvanáctiletého Rakušana Tobiase Flachnera, který…

celý článek


Svěřit se do Božích rukou

Už jen za pár dnů uslyšíme během půlnoční mše vyprávění z Lukášova evangelia o tom, jak se betlémských pastýřů „zmocnila velká bázeň“, když jim anděl Páně…

celý článek


Aby se i dospělí divili...

„Pod stromek bych chtěl lego, tablet a mobil,“ žádá si kluk. „V žádném případě!“ vyděsí se maminka, načež pořídí všechno – a k tomu ještě něco nepotřebného,…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay