Půlnoční: šťastné setkání Václava Neckáře s Umakartem

Vydání: 2011/45 K. J. Erben, 2.11.2011, Autor: Milan Tesař

Hudebním hitem letošního podzimu se stala píseň Půlnoční z filmu Alois Nebel v podání skupiny Umakart a Václava Neckáře. Skladba s duchovním textem („Beránku náš na nebesích…“) koluje českým internetem. Pokud používáte e-mail nebo Facebook, jistě vám odkaz na ni poslalo už několik vašich přátel.

Uznávaný publicista Ondřej Bezr o písni napsal: „Jedním slovem nádherná. Nejenže dokonale ladí s atmosférou filmu, ale také výborně zapadá do kontextu toho nejlepšího z Neckářovy minulosti. Přes nejrůznější stylizace byl totiž tenhle zpěvák vždycky nejsilnější v baladách a písních na pomezí folku.“ Může se však z písně stát takový fenomén jen proto, že daný styl zpěvákovi sluší a že skladba ladí s filmem, který většina Neckářových fanoušků dosud neviděla a zřejmě nikdy neuvidí? Jsem přesvědčen, že to nestačí. V případě písně Půlnoční došlo k souběhu několika dalších šťastných okolností. Skladba má jednoduchou melodii a zdánlivě nedokonalý text (namísto rýmů pouhé asonance jako „ve městě / v kostele“). Záměrná monotónnost však koresponduje nejen s filmem (a potažmo s povedeným videoklipem), ale také s podzimní náladou a v neposlední řadě s deziluzí, kterou mnoho lidí v době ekonomické recese prožívá. Do této předvánoční melancholie zapadá i hvízdání na začátku skladby (vzpomeňme na obrovský hit skupiny Scorpions Wind of Change z roku 1991, vystavěný podobným způsobem), stejně jako posmutnělé aranžmá s nenápadně zdůrazněnými basovými tóny. Mimochodem Jaromír Švejdík, jeden z členů skupiny Umakart a spolutvůrce filmu Alois Nebel, pochází z podhůří Jeseníků, tedy z krajiny melancholické par excellence. Vedle těchto formálních znaků doplňme, že duchovní téma z úst Václava Neckáře, který platil i v době normalizace za jednoho z nejslušnějších představitelů šoubyznysu, zní minimálně stejně důvěryhodně jako kdysi od Michala Tučného (Pane můj) nebo od Věry Martinové (Ó Pane náš). Ovšem nejpodstatnějším momentem je podle mne samotné spojení dvou generací. Spolupráce Václava Neckáře s alternativně rockovou kapelou Umakart mi připomíná šťastný okamžik, kdy původně metalový producent Rick Rubin začal ve studiu natáčet se stárnoucím Johnnym Cashem. Udělal z něj superhvězdu, kterou dnes uznávají i velmi mladí fanoušci. Mimochodem Cash tehdy s Rubinem také natočil několik velmi silných duchovních písní.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 37 10. – 16. září 2019

Naděje, pokoj a smíření pro Afriku

Během týdenní cesty do tří afrických zemí – do Mozambiku, na Madagaskar a Mauricius – navštívil papež František charitní centra, nemocnice, mluvil k politikům, duchovním,…

celý článek


Škola jako bezpečný přístav

Jak by měl vypadat ideální učitel našich dětí? „Chytrý,“ myslí si jeden rodič. „Spíše empatický,“ pomyslí si druhý. „Co třeba Jan Amos Komenský?“ podotkne poslední.

celý článek


Blízká setkávání na každý den v roce

Inspirativní čtení na každý den, a k tomu kvalitní obrazový doprovod, katolické kalendárium i přehled církevních úřadů a médií v ČR přináší nové vydání Cyrilometodějského…

celý článek


Jak mluvit o Božích přikázáních?

Desatero. Zákon, který Bůh dal Mojžíšovi před více než třemi tisíci lety, tisíce kilometrů od nás. A stále je platný! Jak o něm mluvit s dětmi, aby ho neměly jen…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay